#prostě

Víte, jak ve Svěrákově a Uhlířově Růžence třetí sudička dí, že:

[K životu vrátit se může

za sto let - jen kdyby,

získala pravého muže,

který ji políbí]

Okej, k zámku se za sto let (protože nějakej děda kronikář byl koumák a začal to počítat, a jestli umřel, předal to někomu jinýmu) nahrnou davy slouhů od lordů, co si nechtěj vysvobozovat princezny sami, rytířů, co zas jo, protože jsou děsně udatný, a pak všelijaká vesnická chamraď, žejo. No a mezi nima je jeden Pepík, co se zjevil nějak odnikud. A ačkoliv v jeho vesnici se lidi diví, kam se poděla ta "divná" kovářovic Mařenka, Pepík jako jedinej překoná zlosyní trní, ačkoliv u brány se jich nesjelo málo, protože Pepík není hajzl. Pepík ostatním nekrade křesadla nebo meč, aby vyhrál. Pepík jde zachránit Růženku, ne "tu princeznu Nevimjaksejmenuje". Nechce ji jako odměnu, ani za ni nechce odměnu, a je si celkem jistej, že na její ruku může zapomenout. A respektuje, že Růženka si vybere sama. Jde tam prostě zachránit holku, která spí, takže si sama nemůže pomoct.