#lidskost

Vždy, když vidím podobně zaměřený text, jako psal Michal Maňák, který ukazuje, jak se ux-áci ptají lépe, tak si vždy říkám:

Největší problém všech těchto otázek, i těch, které rádi pokládají ux-áci, tak se ptají lidí, kteří nechtějí nebo nepotřebují daný produkt používat, zároveň tomu nepředchází žádná komunikace (reklama, rozhovor, pocit nutnosti). Diametrálně se pak liší jejich motivace, jejich orientace, schopnost hledání prvků, protože se liší i předchozí zkušenost nebo znalost dřívější komunikace nebo problematiky. Většina odpovědí pak vychází z prosté podstaty, že každé odpovědi předchází vnitřní pocit "no já to nikdy nebudu používat, ale myslím si, že ...".

Potom je samozřejmě lepší říct, že se protestujeme k optimálnímu webu. Pak totiž ten web budou používat lidé, kteří mají zájem nebo nutnost ho používat. Přijdeme tak o přímé zpětné vazby, feedback políčko málokdy dokáže nabídnout dostatek prostoru, aby se uživatel vyjádřil (ke všemu to napíše "po svém"). Takže postupně se zlepšují metriky, tu o promile, támhle o procenta. A pak záleží, jak dobře umí klient nebo jeho agentura nastavit konverze, jak je sledovat a jak vyhodnocovat. Často přijdou na to, že vlastně nestačí konverze na lead, dokonce ani na sale, ale na opakovaný sale nebo loajálnost značce. 

Ale to už celý ten proces dávno nemáte pod kontrolou. Na usera mezitím mělo vliv tolik vnějších vlivů, že nejde přímo a přesně usměrňovat. Můžete se jen modlit.

Na otázku, zda se vám něco líbí, umí odpovědět každý. I když to nikdy nebude potřebovat ani chtít používat. A pokud bude hodně názorů, že aplikace vypadá divně, nedotaženě, přeplácaně, tak to tak bude s velkou pravděpodobností vnímat i vaše cílovka.

Nezatracujte měkké otázky, lidskost.

Lidé nejsou racionální.