#laskavost

Laskavost často vnímáme jako vlastnost, která pomáhá druhým. Ve skutečnosti je ale nejvíce prospěšná nám samotným. Proto buďme vstřícní nejen ke svému okolí, ale také sami k sobě. Můžeme tak potěšit ostatní a svému životu dodat smysl. Probuď laskavost v sobě i v druhých. Připravila jsem pro Tebe 70 otázek a drobných impulsů, které můžeš využít nejen během Světového dne laskavosti.

Jdeme s Adámkem pěšky z vršovickýho nádraží parkem domů, tváře nám olizuje hebkej vánek, vzduch je provoněnej šeříkem a třešní. Procházíme kolem předzahrádky, po který se plíží kočka, a já prosím Adámka, ať mě bací po hlavě. 

„Připadám si, jako kdybych se právě probudila ze snu, ve kterym jsme byli na těch famózních sladkejch višních, jablku s vůní hřebíčku a francouzských klobáskách. Ve kterym jsme nasedli na vlak a navštívili Lengříky s opičkou kolem krku, ale laskavých jako vždycky. A odsud jeli načerpat vesnickou letní idylu do Dobro na dvorek mezi králíky, slepice, tři křehoučký, nadýchaný koťátka, co se natěsno lísaj k sobě, aby jim neuniklo teplo. A ten báječnej koláč s meruňkama a šlehačkou…!“

Cejtim se šťastná a naměkko. Poslední měsíc se událo tolik zásadních a nádhernejch momentů, že to jen nejde popsat. Dnešek byl dalším střípkem do týhle mozaiky. Navštívili jsme moje tety v jižních Čechách, abychom jim tu radostnou novinu oznámili osobně. Obě nás přijaly srdečně, přestože měly třebas jiný plány.

Vlaďku jsme v tak početnym týmu zaskočili, neboť taťka do esemesky zapomněl dodat, že přiveze omladinu. Nebo spíš „zapomněl“. I kdyby ale přivezl celej fotbalovej tým, stála by Vlaďka s čerstvě upečenou buchtou a kávou mezi dveřma. A Slávka s Radkou jakbysmet!

Jak laskavý jsou tátovy ségry… Chtělo by se mi napsat „škoda, že to dokážu docenit až teď“, ale nebyla by to úplně pravda. Jsem neuvěřitelně vděčná, že jsem to dokázala docenit „aspoň teď“.