#jizerka

V pátek desátýho května jsme se z maloměsta, ve kterém bydlím, spolu s přítelkyní vydaly na úmornou cestu vlakem a busem do Kořenova v Jizerských horách, odkud jsme následně šly asi devět kilometrů pěšky do osady Jizerka. Procházka by to byla hezká, kdyby nás na zádech netížily krosny, ale nakonec jsme se nahoru k Jizerce nějak vyškrábaly.

Co nás to vlastně popadlo? Inu, nás samotné nic, jen se na Jizerce konalo další setkání ornitologické akademie. V Mikulově se nás sešlo víc než dvacet... na Jizerce nás bylo nakonec dohromady jen šest. Což se však v důsledku ukázalo být výhodou, neb jsme si mohly aspoň užít klidu a trochu si odpočinout.

Ubytovaní jsme všichni byli v muzeu Jizerských hor, které vede rodina holčiny, která celou tuhle akci pořádala. To sice vůbec není jakkoli důležitá informace, ale měla jsem potřebu to sem vecpat.

Inu, a co že jsme tam teda vyváděli, respektive co jsme viděli? Hajlajtem celého výletu bylo asi to, že jsme v sobotu kolem páté ráno zaslechli tři, nebo dokonce možná čtyři, tetřívky obecné. V celých jizerských horách bylo podle posledního sčítání přibližně jen dvanáct samců tohoto druhu, takže jsme slyšeli čtvrtinu z nich. To je sice hezké, ale zároveň teda úplně na hovno.

Radost nám dělaly taky kukačky, kterých bylo na lokalitě požehnaně. Jejich kukání se neslo místy možná i na kilometry daleko.

Z těch drobnějších ptáčků, pěvců, nás těšili třeba budníčci větší, kterých jsou v okolí osady spousty. To je ten ptáček hned na první fotce. A na druhé fotce je linduška luční, těch tam byly taky mraky. No a pak taky bělořiti, bramborníčci, čečetky, křivky, konipasi bílí, horští i luční, ...

Ze zvířátek bez peří jsme viděli norka amerického, který plaval jen pár metrů od nás. Sice je fajn nějaké chlupáče vidět, ale když si člověk uvědomí, že se jedná o invazní druh, co v naší krajině dokáže nadělat docela slušnou paseku, už tak nadšenej neni.

Nu a co se hmyzu týče, narazili jsme hned na dva zajímavé drabčíky, přičemž ten na přiložené fotografii se mi zamotal do svetru a téměř jej nešlo vymotat. A taky jsme na jedné turistické trase narazili na střevlíka zlatolesklého! Jinak tam člověk může najít spoustu "weevilů", zástupců nosatcovitých. Na ty teda člověk narazí i kdekoli jinde (nejen) v Česku, avšak tady se hojně vyskytují i větší druhy, takže si jich člověk snadno všimne třeba když lezou po silnici.

Na úplný konec chci ještě zmínit, že se nám podařilo na rašeliništi najít rosnatky, což jsou malý masožravý kytičky. Bohužel je letos sucho a tak se jim příliš nedaří, jsou úplně maličké a pokud člověk neví, po čem přesně se má dívat, jen těžko by je našel.