Byla jednou jedna jazykovka
S výukou cizího jazyka na školách je kříž. Studijní skupiny jsou na běžných základkách i středních příliš velké i přesto, že se půlí, rozdělování děti podle úrovní taky příliš dobře nefunguje a dobrého jazykáře aby člověk pohledal. V dnešním světě to pak dětem značně komplikuje život a to nejen na dalších stupních vzdělávacího procesu. Veřejnost tohle naštěstí tak trochu tuší a tak se velká část rodičů nakonec rozhodne i pro mimoškolní výuku jazyka, ať už se jedná o doučování dětí, které v něm úplně nevynikají, nebo naopak extra hodiny pro pokročilé, u kterých rodiče nechtějí plýtvat nadáním a potenciálem.
Naštěstí pro ně máme dnes takových služeb nepřeberné množství, existují celé řady cenově dostupných lektorů, kteří rádi dorazí až k vám domů. Výběr je i v oblasti rodilých mluvčí toho či onoho jazyka. No a ve větších městech pak existuje také nepřeberné množství jazykových agentur, na které se zaměříme právě v tomto článku.
Ať už se na stará kolena rozhodnete, že byste se rádi přiučili něco nového, či snad oprášili své jazykové dovednosti z mládí, nebo sháníte něco pro své milé ratolesti, jazykové agentury bývají pro většinu snadnou volbou. Jenomže... Ne každá jazyková agentura musí být nutně dobrá a vy ve finále zjistíte, že jste vyházeli spoustu peněz z okna, aniž byste dostali byť jen zlomek z toho, za co jste si zaplatili.
Nedávno jsem přišla nepřímo do styku s jednou nejmenovanou firmou, která se specializuje na výuku a překladatelské služby německého jazyka. Vlastně se mě to osobně nijak netýkalo, ale situace, která u nich vznikla, mi vyrazila dech.
Lektorovi bylo řečeno, že po nemocné kolegyni převezme dvojici pokročilých studentů německého jazyka. Nastal den první společné hodiny a studentů bylo, světe div se, pět! Tři postarší dámy, které danou agenturu navštěvovaly již téměř druhým rokem, a tudíž lektor očekával, že už by něco málo znát mohly, patnáctiletý chlapec, který právě vycházel devátou třídu a chystal se na střední, a devatenáctiletá slečna, která neuspěla u maturitní zkoušky z německého jazyka a potřebovala přípravu na reparát.
Každému, kdo někdy vyučoval jazyk, ale i některým naprostým laikům už z popisu výše musí být jasné, že se jedná o velmi nešťastně poskládanou skupinu. Úroveň i potřeby všech zúčastněných jsou natolik diverzní, že během jedné hodiny týdně absolutně nelze zajistit, aby si z ní odnesli byť jen zlomek toho, za co si platí.
Jak k takové situaci v první řadě vůbec došlo, je vlastně velice prostá záležitost, ve které hraje největší roli lidská vychcanost. Málo se o tom ví, ale lektoři pod agenturami nemají kdo ví jak královské platy. Zpravidla se jedná o pracovníky, kteří fungují buď jako živnostníci nebo pracovníci na DPP/DPČ. Průměrný plat začínajícího lektora za odučených šedesát minut se pohybuje v rozmezí 200–240,- u výuky anglického jazyka, u němčiny a jiných jazyků 220–250,- což se může zdát jako relativně vysoká suma, ale ne když vám zaměstnavatel přidělí jen dvě tři hodiny týdně.
Průměrná cena solo kurzu se pohybuje kolem 500–600,- za hodinu. Obecně ale platí, že čím více lidí, tím vás hodina výjde levněji, čili co se tady stalo? Agentura dvěma nově příchozím klientům (chlapec a dívka) nabídla zdánlivě cenově výhodný kurz, který budou sdílet s dalšími třemi studenty (trojice postarších dam) a kdo by nechtěl výhodnější cenu, že jo. Jak ovšem takový kurz bude probíhat a s kým ho budou mít spojený, o to už se průměrný klient příliš nezajímá, protože předpokládá, že bude agentura postupovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a nenamíchá je takto stupidně.
Agentura mezitím ušetří spoustu peněz, protože zkasíruje pět lidí, které předhodí lektorovi najednou, a tudíž bude mít místo pěti hodin zaplacenou pouze jednu, protože počet studentů nijak nezávisí na jeho hodinové sazbě. Už tohle je samo o sobě docela prasárna, ale tam lektorovi trable zdaleka nekončí.
Jak jsem již zmínila výše, ona trojice postarších dam jazykovou školu navštěvovala již delší dobu, a tak se obecně předpokládalo, že budou při nejmenším na mírně pokročilé úrovni, protože jazyková agentura přeci nebude zaměstnávat někoho, kdo neumí učit. Další omyl...
Do milých dam byla něco málo přes rok intenzivně huštěna komplexní německá gramatika, takže velmi dobře rozuměly kdejakým syntaktickým složitostem a anomáliím, ale když se s nimi nový lektor pokoušel pohovořit, nedostaly ze sebe ani žble. Proč? Neznaly totiž slova. Téměř žádná. Na lektorův dotaz, jak k tomu došlo, mu bylo odpovězeno, že se předešlá lektorka rozhodla “nechat si slovní zásobu na konec.” Člověk nemusí být zrovna jazykář, aby pochopil, že tohle je na gigantickej facepalm, protože zrovna tak můžete mít třeba deset tun malty, ale bez cihel barák prostě nepostavíte.
Aby toho nebylo, ukázalo se, že onen patnáctiletý chlapec v německém jazyce v poměru ke svému věku naprosto exceluje a hodiny v této podobě mu nic nedávají, a neúspěšná maturantka naopak zaostávala i za těma staršíma dámama. Prostě jeden velkej bordel, ve kterém hned pět lidí zahučelo za velkou spoustu peněz, jenom protože byla milá agentura nenažraná a radši zcela vědomě od začátku ojebávala klienty, než by lektorovi zaplatila hodinu týdně navíc, nebo se vůbec starala o to, jestli lidi, které zaměstnává, vůbec mají ponětí, co vlastně dělají.
Rozhodně neříkám, že jsou všechny agentury takové jako tahle konkrétní. Existuje velká spousta firem, které poskytují excelentní služby a vyplatí se do nich své peníze investovat. Při výběru by ovšem určitě mělo platit staré dobré: “Důvěřuj, ale prověřuj,” takže ať už se chystáte učit cizí jazyk sami nebo sháníte něco pro své děti, dejte si pozor a jazykovou školu si vždy raději pořádně proklepněte, abyste nakonec nezjistili, že jste velice dlouho platili jen tak pro nic za nic.
