#harcov

25th February 2021

Liberec, Czech Republic

Vývoj jména této osady, jež se nachází v 5 km dlouhém údolíčku Černého potoka (dnes Běluňky), je následující: v roce 1719 se uvádí „z Hartzowa Tb Chwalkowitz“, o 2 roky později „aus der Hotz Album Mariale Gradlitz“, roku 1834 „Hartzow“, „Harcow“ a „Hatze“ a v roce 1848 „Harcow“ a „Haatz“ (německy). Základem tohoto pojmenování má být české slovo „harcovati“ (potloukat se, putovat), případně odvozenina od něj „harcieř“. Z toho tudíž vidíme, že původně byl Harcov český a teprve za Šporků se stal německým, i když nikdy ze 100 %, v několika domech tu žili vždy Češi, a tak se tato ves nacházela přímo na německo-české jazykové hranici. V díle prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A-H" můžeme číst k vývoji výše jmenovaného názvu následující:

"V sv. Čechách leží nad horním tokem Černého potoka osada, rozdělená ve dvě části potokem, který tvořil kdysi hranice panství a dnes tvoří hranice okresů: a) Harcov, něm. Haatz (lid. Hots), vesnička 9 km vých. ode Dvora Králové n. L.: 1790 Hft Gradlitz und Heržmanitz: Hotze, Haatz von 12 N., Schaller XV, 86; 1836 Hatze oder Haatz (Hartzow, Harcow)... Dorf von 9 H. mit 60 E. (náleží ke Kuksu), Sommer IV, 122; úř. 1854 Harcov (Haac), něm. Haatz, 1886 Harcov, něm. Haatz.

b) Harcov (lid. v Harcově, do Harcova, harcovskej), sam. patřící k m. o. Brzicům 8 km sz. od Čes. Skalice: 1790 Hft Horženiowes: Brzicz sammt der Ghaluppe Harzow, Schaller XV, 53; 1836 Hft Smiřitz: Hartzow« (Harcow, bei dem Teutschen Hatze)... 3 H. mit 20 böhm. E., Sommer IV, 64.

Dnes je toto MJ. na národnostních hranicích. Všechna okolní MJ. jsou původu českého (Kopaniny, Kladruby, Běluň, Brzice, Výhled a j.), takže zde náleží přednost českému jm. Harcov = Harcův, t. dvůr, mlýn a p. V Praze se vyskytuje příjmení Harc i Hartz (v. Adr.) a to je svým původem nejspíše německý domácký tvar os. jména Hartmann n. Hartwig a p., srov. Fritz z os. jm. Friedrich, Heinz z os. jm. Heinrich a p. Jm. Harcov bylo v německém nářečí vyslovováno Haatsd."

Roku 1725 začal Harcov patřit pod znovuobnovenou faru ve Chvalkovicích. V roce 1840 při sestavování stabilního katastru se skládal z Horního Harcova (Ober Haatz), Dolního Harcova (Unter Haatz) a osady Grund a byl řazen k Velké Bukovině (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_1787_1). Jeho územní vývoj je však složitý, protože v průběhu staletí byl různě dělen. Před zavedením Stadionova prozatímního obecního zřízení patřila jeho jedna část pod smiřické panství a druhá pod hradišťské. Tehdy tu byla zmíněna existence 1 hospodářského dvora a 1 mlýna. Roku 1843 měla hradišťská část Harcova 12 domů a 90 obyvatel, naopak smiřická pouze 3 domy se 17 obyvateli.

V roce 1849 byl Harcov připojen k Brzicím. Z roku 1865 pochází žádost spojených obcí Brzic, Běluně, Harcova, Žďáru a Grundu o přidělení k jaroměřskému okresu. V roce 1870 se dostala do dražby usedlost čp. 9. O 6 let později mělo stejný osud stavení čp. 6, jež bylo odhadnuto na 1 261 zl. Vyhlášením c. k. místodržitele pro Čechy ze 31. ledna 1878 bylo potvrzeno rozdělení dosavadní brzické obce na 2 nové: Brzice (s Běluní, Dolním Grundem, Harcovem a Žďárem) a Harcov (s Horním Grundem). 13. dubna 1880 vytáhli z mlýnské nádrže v Trutnově mrtvolu 46letého dělníka Josefa Rössla z Harcova, který spáchal sebevraždu po tom, co při porodu mrtvého dítěte zemřela jeho manželka. Po obou zůstaly 4 děti, z toho 3 nebyly ještě plnoleté. V roce 1880 měl Harcov 121 obyvatel, kteří žili v 17 domech, z toho v Horním Grundu bylo 27 obyvatel a 4 domy. O 5 let později se dostal do dražby zdejší mlýn manželů Lokvencových čp. 1, který byl odhadnut na 4 658 zl. a 65 kr. Roku 1892 byli zdejší chudí obdarováni 20 zl. z pokladny milostí Jana hraběte Sveerts Sporka z Kuksu. V roce 1897 byla Kateřině Gottsteinové z Harcova udělena hostinská koncese v čp. 131 na rohu ulic Poštovské a Bartolomějské v Praze. Roku 1900 měl Harcov 17 domů a 70 obyvatel. V roce 1903 patřili mezi místní živnostníky: soustružník Johann Fischer, trafikanti Anton Menzel a Josefa Menzelová a rolníci Anton Menzel, Josefa Menzelová a Johann Schubert. Roku 1905 byl nabízen k prodeji za 4 000 K zdejší hostinec se 4 korci polí a luk, neboť jeho provoz nebyl příliš rentabilní. Místní obyvatelé totiž nenáleželi k příliš finančně zajištěným a za prací docházeli většinou jinam. V roce 1914 zasedalo 6 Čechů v 8členném obecním zastupitelstvu, což se projevilo v tom, že byla odsouhlasena změna jména obce z Haatz na Harcov. Z 1. světové války se nevrátili: František Havel (1886-1914) a Karel Žďárský (1894-1916), další byli prohlášeni za mrtvé až po válce (Karel Menzel, 1886-1914; Josef Mertlík, 1875-1915) a někteří byli naopak zraněni (Josef Groh).

Roku 1930 měl Harcov plochu 190 ha a ve 14 domech žilo 37 obyvatel, z toho 3 domy a 12 obyvatel činila osada Horní Grunt. V letech 1938-1945 byl Harcov rozdělen, neboť jedna jeho část byla přidělena k Velkoněmecké říši a ta druhá zůstala součástí protektorátu. Ta též obdržela jiný německý název, a to Harzhof. Po ukončení 2. světové války byl Harcov přičleněn k Velké Bukovině. Roku 1950 měl katastr Harcova 190 ha. V témže roce byla zbourána stavení čp. 1 a čp. 7. O rok později byl v Harcově v rámci dobrovolné brigády vysázen kus lesa. 1. července 1953 převzal čp. 2, jež dosud patřilo MNV ve Velké Bukovině, Okresní bytový komunální podnik ze Dvora Králové nad Labem. K 1. lednu 1954 ho navrátil zpět. V roce 1960 byl Harcov připojen s přilehlým Žďárem k Brzicím, zatímco jeho část Dolní Grunt byla přičleněna k Chvalkovicím (jako osada existoval v letech 1836-1949). Roku 1964 byl kritizován stav cest do Harcova a do Běluně, ale k nápravě nikdy skutečně nedošlo. V roce 1980 přestaly existovat osady Harcov, Dolní a Horní Žlíbek a byly sloučeny v osadu Žďár. V rámci toho došlo též k přečíslování domů.

Dnes je Harcov připomínán pouze jako název katastrálního území, všechny jeho objekty náleží do výše zmíněného Žďáru. Dodejme ještě, že tato osada byla známá tím, že se tu uskutečnilo několik pokusů o těžbu uhlí. Kolem roku 1850 v Horním Harcově vykopali císařští havíři vodorovnou štolu. V roce 1900 se ve stejném místě v tzv. Zadlu pokusil o těžbu chvalkovický továrník Vilém Dlabola. Všechny tyto pokusy skončily neúspěchem pro svou nerentabilnost. Dále můžeme ještě zmínit, že v Harcově měli svůj domek rodiče známého podvodníka a lupiče Viléma Bitnera. Ten se tam také 21. května 1891 narodil. Jedinou zdejší pamětihodností je zděná kaplička ze 2. poloviny 19. století.

More on my blog