#dny

Boze, procitam si stare poznamky v mem radoby denicku a chce se mi brecet, jak moc jsem byla detinska a jak moc jsem byla poblaznena do urcityho kluka. Nevim jestli se mam smat, nebo brecet.

Ta karantena me nejak donutila si to trochu porovnat v hlave, takze se ted mam fakt fajn. A ridim se skvelou caromudrou radou @kocourmokroocko sestry, zeru si vzdycky jen svuj jeden krajic chleba.

Jeste mam pred sebou dlouhou cestu, nez se cela srovnam a budu fakt v pohode, ale jsem na dobry ceste.

Jo a upekla jsem mrkvovej dort, fakt se mi povedl. Chybej mi kamosi ze tridy a nase sladky patky. A nikdy bych neverila ze to reknu, protoze koukani na serialy a takovy mi vubec nevadi, ale tesim se do skoly a doufam, ze tam nepujdem dyl, nez bude nutny.

A ano opravdu rikam dyl misto pozdeji, moji mili prazaci, my tady u nas na severu to tak rikame! Stejne jako jezdik misto lopata.

Coz me zase privadi k tomu, ze se mi styska i po mem tymu a nasem dohadovani, kdy my severani rikame, ze se jezdi na jezdiku a prazaci ze lopata. Lopatou se haze snih sakra, ale chapu ze nevedej, kdyz tam snih nemaj. Taky to jak jsme kazdej od jinud a mluvime temi nasemu narecimi, to je bozi. My mame to nase ej. Prazaci y. Moravaci e. A plzen, to je jinej svet!

Za dva tydny mame jet celej tym do plzne oslavit Kubiho narozeniny. Ach jo. Asi to nevyjde. Nevadi, zase to posunem, toho se prece nemuzem vzdat! Uz aby to bylo.

Jo a. Za devatenact dni mam narozeniny. Desi me to docela. Zas o rok starsi. Hrozne to leti. Je to sileny. Prvni narozeniny bez babi. Prvni narozeniny bez pejska. Preju si odstavnovac a sodastream. Wow.

Je to už skoro tři měsíce, co opustila hmotný svět a je z ní éterická bytost na jiných (snad lepších) místech.  Občas mi to přijde, jako když se to nestalo. Občas zase mám díru v hrudi, která krvácí slzy a bolí tak, že zapomínám dýchat.

Je těžké se s tím vyrovnat. Dnes jsem to řekla i otci, že mi přijde, že je to snad těžší než v den kdy zemřela....Tak moc bych s ní chtěla mluvit. Jen tak, klebetit, klábosit, nechala bych si vyprávět a vyprávěla bych i sama.

...

Dneska jsem, ale nad mí uvažalovala trochu jinak. Udeřilo mě to jako silné světlo. Viděla jsem ji jako Královnu Matku. Jako panovnici. Jako váženou dámu. Jako někoho, kdo je pevný ve svých slovech, činech a spravedlivý ve svých úsudcích.... Popravdě, moje babi byla generál, byla tvrdohlavá, byla jaká byla. A mně chybí. A já ji teď vidím jako tu Dámu. Sedět za stolem s úhledným drženým příboru a jak mě napomíná, že nesedím rovně, vždyť jsem dáma a tu zeleninu musím sníst. Jak by mi nutila knihy a veškerou etiketu.