#chko

CHKO Brdy si objednala na 200 zánovních samoobslužných sekaček. Ihned po dodání si vyzkoušeli jejich mimořádnou účinnost - poradí si s veškerou bylinnou vegetací včetně trnitých náletových křovin. A co víc - jejich výkonnost s věkem poroste! Jsou téměř bezúdržbové a na provoz velmi nenáročné.

Sčítání netopýrů v CHKO Český kras

Letos se na území CHKO Český kras netopýři počítali v 82 podzemních prostorách (včetně tří lokalit, které jsou do sčítání zařazeny nepřetržitě už od počátku v roce 1968). (more…)

V úterý večer dorazili poslední dva hosté a tak to tu okupujeme v celkovém počtu 9 lidí. Středeční výlet se konal do 12 km vzdáleného městečka Brumov-Bylnice, kde naším hlavním bodem byl pozůstatek hradu Brumov. Snídaně se opět protáhla a vyráželi jsme kolem půl 10. Zkratkou přes les do Nedašovi Lhoty jsme ušetřili trochu času a počkali na autobus, který nás odvezl přímo do Brumova. Cestou jsem si nemohl nevšimnout cedule "Výroba domácích frgálů", pro které se musím ještě před odjezdem zastavit! Hrad byl kousek od zastávky a krátká cesta k němu rychle utekla. Výhled na barevné městečko těsně před branami byl ukázkovým příkladem scenérie, kterou tady na Valašsku můžete vidět. A nemyslím tím omalovánkový svět, na který jsem zvykli při pohledu na panelovou džungli u nás. Na hradě bylo k vidění pár místností s exponáty a modely, místnost s inspirativní fotografickou výstavou a muzeum. Ve věži jsem viděl dobře na město a protože bylo i dobré světlo, zkusil jsem dvě HDR fotky. Uvidíme doma, co z toho vzniklo. Ve spodní části hradu byly na stěně umístěny pěkné vlajky s erby a pod nimi vidět vývoj hradu od svého vzniku v polovině 13. století. Popravdě jsem si prohlídku moc neužil a spíš jsem myslel na to, jak mi sedne svačina, jelikož mě pořád trápily lehce křeče. Nechali jsme si od pokladní doporučit zdejší restauraci a hladoví se ji vydali hledat. Losos na grilu jako jedno z mála pořádných jídel od příjezdu chutnal o to víc. Za zmínku stojí rozhodně i obsluha, teda obloha ;) a čtyři antukové hřiště! Cestou zpátky jsem jen nacvakal místní kostel, koupil pohledy a kolem páté hodiny odpoledne dorazili na chatu.

Výhled cestou z hradu

Náměstí v Brumov-Bylnice

Učení venku po stylu J. A. Komenského

Kostel v Brumově Myslel jsem si, že tu přebýváme sami, ale jak se ukázalo, v malé chatce vedle žije starší pár, který strýc zná a k podvečeru ho poprosili, že by nás rádi poznali. Chvilku jsme si odpočinuli a šli na návštěvu. Představili jsme se a teprve v ten moment, kdy jsme usedli venku ke stolu a pán začal vyprávět, jsem si uvědomil onakost místní povahy, nářečí a taky slivovice. Dozvěděl jsem se, jak se taková pravá pálenka dělá. A že jsem se učil přímo od mistra, svědčí fakt, že jí dělá už 60 let... a to pravidelně od svých patnácti! Večer jsme ještě poseděli společně u táboráku a já jen sledoval ostatní a proklínal svůj žaludek.

Při pohledu z okna si připadám jako bača

Holky pomáhaly vázat česnek A my pracovali na zdraví jinak..:)

Rok utekl jako voda a je tu znova srpen, s kterým přichází pořádná porce výletů a adrenalinu. Letos se mi podařilo programově zaplnit až po okraj. A díky prodlouženým prázdninám, vlastně až do poloviny září. Moje první cesta je trochu netradiční, ale jsem moc rád, že po tolika letech strávím týden s příbuznými z Vysočiny. První putování se odehrává na hranici Česka a Slovenska (což je pro mě doslova na druhé straně republiky) v CHKO Bílé Karpaty. Abych ale nepředbíhal. Posledního července jsem oslavil narozky a druhý den v pozdějším odpoledni vyrazil do Brna (mého druhé domova). Cestou z místa bydliště mě překvapil stevard, který mi řekl "Vám, jako našemu stálému zákazníku by bylo asi troufalé připomínat zapnutí bezpečnostních pásů". Přitom mi přijde, že zas tak často nejezdím. Na Florenci tradičně nesměla chybět pochybná zdrogovaná existence hlásající o jediné správné volbě Islámu a cestou do Brna mě potěšil spolucestující, který mi půjčil nabíječku, protože jinak by mi mobil cestou zemřel. Večerní Brno, asi jako každé větší město, má svoje specifický čaro a některý úkazy na Svoboďáku mě nikdy nepřestanou fascinovat.

Pohodička viď )) Kolem půl dvanácté večer jsem dorazil k babičce a po krátkém uvítacím rozhovoru zaplul do peřin. Dopoledne jsem ještě odepisoval na přání k narozeninám a ladil poslední detaily cesty. Před čtvrtou hodinou mi jel autobus a čekaly mě další tři hodiny na zadku. Naštěstí byla přestávka v Uherském Hradišti, která celkem bodla.

Nezažil jsem léto, aby v Brně bylo pod 30°C. Naštěstí fungovala klima. Výstupní a zároveň konečná stanice - Valašské Klobouky. Tam mě po půl hodině vyzvedla teta se sestřenicí a jeli jsme na horskou chatu. Asi po 20 minutách jízdy teta zaparkovala na jednom z kopců, kde už čekal bratránek, a oznámila mi, že teď musíme ještě necelé 3 km pěšky do kopce. Moc velkou radost jsem z toho samozřejmě neměl, obzvlášť když jsem táhl narvanou krosnu, foťák a strýcův spacák. Ale na druhou stranu toho sezeního už bylo dost. Cestou se mi povedlo zachytit ještě moc pěkný západ Slunce a vůbec pohled do údolí byl úchvatný. (Bohužel sebou nemám kabel k foťáku, takže fotky ze zrcadlovky dodám až doma). Horská chata vzdálená pár kilometrů od Nedašovi lhoty, je asi nejlépe položená chata, jakou jsem kdy viděl. Kromě toho, že se přímo vedle ní pasou v ohradě ovce, tak je tu přímo z okna výhled do údolí a když vyjdu asi 300m dlouhý strmý kopec, mám krajinu jak na dlani.

Sloup se sochou Pany Marie

Památník na malebném náměstí ve Valašských Kloboukách

Výhledy cestou na chatu Druhý den jsme si "oběd" vzali s sebou a vyrazili na první výlet, jehož cílovým bodem byla poměrně nová (2006) 20m dřevěná rozhledna Královec tyčící se ve výšce 655 m. n. m. Cesta vedla po zdejších hřebenech, díky čemuž se nám skýtal na každém půl kilometru senzační výhled. Ovšem vyškrábat se z počátku nahoru dalo celkem zabrat. Prošli jsme přírodními rezervacemi Ploščiny a Ščůrnica, upadajícím rekreačním střediskem Královec a dorazili k vytyčenému cíli.

Cestou zpátky jsme navštívili restauraci v rekreačním středisku a ochutnal jsem zdejší pivo. Spíš nic, než moc. Zdejší mok mě vůbec neoslovil. Za to první večer, kdy jsme s bratránkem venku popíjeli z kravího rohu Starobrno (a to že pivo skoro nepiju), tak to bylo fajn. Jídlem se tu šetří a tak si nemůžu moc vymrčovat. Po výletu jsem měl samozřejmě hlad a kromě výbornýho buřt guláše jsem dostal chuť ještě na míchaná vajíčka. Elektrický vařič byl slabší, než jsem předpokládal a přesto že mi vajíčka chutnala, žaludek byl proti. Celou noc jsem zvracel a včerejšek strávil v posteli s bolestmi břicha a hlavy. Stejně včera celý den pršelo, takže tu zbytek zůstal se mnou. Naštěstí mám dobrou regeneraci a dneska už se cítím celkem fit, jenom trochu bez energie. Palivo v podobě rohlíků a piškotů fakt není pro mě. Dneska se celkem vyjasnilo a skupinka vyrazila beze mě. Já tu sedím s čajem, knížkou a tímhle zápisem. Večer zkusím jít na menší procházku a zítra se snad už připojím.

//A dvě perly na závěr :)

Bratránek našel několik desítek let starej zrezivělej nůž, vzal si ho do parády udělal z něj skvost!