Hrad Brumov a valašská pálenka
V úterý večer dorazili poslední dva hosté a tak to tu okupujeme v celkovém počtu 9 lidí. Středeční výlet se konal do 12 km vzdáleného městečka Brumov-Bylnice, kde naším hlavním bodem byl pozůstatek hradu Brumov. Snídaně se opět protáhla a vyráželi jsme kolem půl 10. Zkratkou přes les do Nedašovi Lhoty jsme ušetřili trochu času a počkali na autobus, který nás odvezl přímo do Brumova. Cestou jsem si nemohl nevšimnout cedule "Výroba domácích frgálů", pro které se musím ještě před odjezdem zastavit! Hrad byl kousek od zastávky a krátká cesta k němu rychle utekla. Výhled na barevné městečko těsně před branami byl ukázkovým příkladem scenérie, kterou tady na Valašsku můžete vidět. A nemyslím tím omalovánkový svět, na který jsem zvykli při pohledu na panelovou džungli u nás. Na hradě bylo k vidění pár místností s exponáty a modely, místnost s inspirativní fotografickou výstavou a muzeum. Ve věži jsem viděl dobře na město a protože bylo i dobré světlo, zkusil jsem dvě HDR fotky. Uvidíme doma, co z toho vzniklo. Ve spodní části hradu byly na stěně umístěny pěkné vlajky s erby a pod nimi vidět vývoj hradu od svého vzniku v polovině 13. století. Popravdě jsem si prohlídku moc neužil a spíš jsem myslel na to, jak mi sedne svačina, jelikož mě pořád trápily lehce křeče. Nechali jsme si od pokladní doporučit zdejší restauraci a hladoví se ji vydali hledat. Losos na grilu jako jedno z mála pořádných jídel od příjezdu chutnal o to víc. Za zmínku stojí rozhodně i obsluha, teda obloha ;) a čtyři antukové hřiště! Cestou zpátky jsem jen nacvakal místní kostel, koupil pohledy a kolem páté hodiny odpoledne dorazili na chatu.
Výhled cestou z hradu
Náměstí v Brumov-Bylnice
Učení venku po stylu J. A. Komenského
Kostel v Brumově Myslel jsem si, že tu přebýváme sami, ale jak se ukázalo, v malé chatce vedle žije starší pár, který strýc zná a k podvečeru ho poprosili, že by nás rádi poznali. Chvilku jsme si odpočinuli a šli na návštěvu. Představili jsme se a teprve v ten moment, kdy jsme usedli venku ke stolu a pán začal vyprávět, jsem si uvědomil onakost místní povahy, nářečí a taky slivovice. Dozvěděl jsem se, jak se taková pravá pálenka dělá. A že jsem se učil přímo od mistra, svědčí fakt, že jí dělá už 60 let... a to pravidelně od svých patnácti! Večer jsme ještě poseděli společně u táboráku a já jen sledoval ostatní a proklínal svůj žaludek.
Při pohledu z okna si připadám jako bača
Holky pomáhaly vázat česnek A my pracovali na zdraví jinak..:)
A tenhle znáte? Přinde Pražák do Nedašovi Lhoty a ptá se místní stařenky: "Prosím Vás, kde se tu dělá pálenka?" "Synku, vidíš henten kostel?" "Cože? V kostele?" "Tak mimo ňaho všade" :))
