#aupairtrip

Ahojky,

slíbila jsem, že napíšu krátkou story o mém víkendu v horách.

Byla jsem domluvená s další Au pair, že v sobotu brzo ráno vyrazíme do White Moiuntains national forest v New Hampshire. Je to tři hodinky autem, chtěli jsme si dát nějaký ten výšlap a pozorovat přírodu a podzim. Měli jsme v plánu spát ve stanu nebo v autě a pokud by byla zima, tak jako back up plan jsme měli chatku z airbnb. V plánu byli dva pětikilometrové hiky denně (sobota a neděle) a pokud v neděli zbyde čas, tak ještě scenic road trip.

No a jak to u nalajnovaných akcí bývá, věci nejdou přesně podle plánu. Cecília má horečku, tak nikam nejede. Nicméně po chvíli uvažování, jsem se rozhodla jet sama. Cestovaní v jednom má spoustu benefitů, jakože uděláš si plán přesně jaký chceš a můžeš ho kdykoli měnit. Další věc je budget - mohla jsem spát v autě a mít všechno místo jen pro sebe, mohla jsem jít či nejí na jídlo a nemusela jsem dělat s nikým kompromisy ve výběru restaurace. No a v neposlední řadě se člověk musí dostat za hranice svý komfortní zóny a tím poznáváte sami sebe.

Sobota, 5:55 -> budík, jako každý den - né nechtělo se mi dneska, tak brzo vstávat, tak jsem si na dalších 30 minut zřímla. Ale pomyšlení na adventures mě stejně vytáhlo z postele. Udělala jsem si ranní kávičku, toasty na cestu - jsem přece Čech a bez svačiny se nikam nejezdí!. Naházela do auta dva spacáky a dvě deky, just for sure, kdyby byla zima, nějaký to dříví do začátku - zbytek nasbírám v lese a jede se. Miluju dlouhý cesty autem, i když řídím, hezky mi to pročistí hlavu. Přijela jsem před obědem, obhlídla lokalitu na spaní (for free) a vydala se na první hike. Výstup na Mount Willard má 5 km s 280m stoupáním. Fotka z vrcholu je jedno z panoramat (to dole), které jsem přidala před chvíličkou. No a jako druhý hike jsem si dala Sugarloaf trail (oboje v oblasti Bretton Woods). Má taky kolem 5km s 317m stoupáním. Btw skvěla aplikace (nebo i web) na traily je #Alltrails - vřele doporučuji!! Když jsem byla na vrcholu, slunce bylo krásně nízko (první z panoramat), ale na západ slunce jsem nečekala, neboť nechcete skákat po skalách dolů za tmy. Navíc v oblasti, kde je všude plno medvědů. 

Dojela jsem autem do místa, kde jsem měla vyhlídnuté místečko s ohnišťěm, ale už bylo zabrané. Vzhledem k tomu, že jsem tam nerozložila stan, nebo něco, tak bylo volné pro kohokoliv. Nic se neděje, takových míst je víc, nakonec jsem našla menší, ale lepší. Mohla jsem s autem zajet až skoro k ohništi. Rozdělala jsem si oheň, otevřela pivečko a opekla si “buřty” - takovou spíš klobásku. 

Chvíli jsem chilila u ohýnku, ale jakmile začal vyhasínat a docházelo mi dřevo, docela rychle jsem se rozhodla jít spát, protože co si budem, holka sama v lese (potmě) má prostě strach a né že né. Ráno jsem se vzbudila se světlem a s údivem do mlhavého, sychravého počasí. 

Bylo pod nulou a padalo něco málo sněhu. Zimu jsem v noci, ale naštěstí necítila. Nicméně jsem věděla, že v tomhle počasí nemá cenu šplhat na nějakou horu, kde bude stejně viditelnost na nule. Tak jsem změnila trail a místo toho se vydala na jinou stezku k jezeru. S tou mlhou kolem, to byla úplně jiná atmosféra. Taková melancholická, ale taky super! Po cestě jsem dala jednu kratší stezku u vodopádů a pak jsem se rozhodla dát si 35 mil dlouhej road trip po Kancamagus Scenic Byway z městečka Lincoln na východ. Byla to paráda - po cestě spousta spotů na výhled, i když počasí nebylo nic moc, ale ke konci se mraky začaly trhat a sem tam, vylezlo i sluníčko. Když jsem začala do mapy zadávat adresu domů, všimla jsem si, že jsem nedaleko největšího jezera v New Hampshire - Jezero Winnipesaukee a řekla jsem si proč ne.