#4.7.2014

Emhádéčko bejvá v pátek po střechu. To je věc známá, ale holt kdo musí, tak ten musí. Áchjo, to jsou ty slastný chvilky všech možnejch froterů, co se tak můžou filcovat o veselá ženská zákoutí. A vlastně i froterek. A že jich je. Samiček i samečků, týpků, co nejedou nikam, ale cestujou pořád. Čím víc ten dopravní prostředek poskakuje, tím líp. Pro ně. Fuj! Fuj na ně.

Jirka Schelinger zpíval: „Hudba radost dává, …“ a právě v hudbě je ten prostor pro ono tuli tuli. Netrapné, hudbou posvěcené, otírání. Stačí vyrazit do ulic okolního všehomíra, zabrousit do nějaké dupárny nebo zapařit v soukromí a je. Tedy bylo, je a bude.

Tak proto snad byly vynalezený všechny ty tance kultur všemožnejch. Taneční kurzy, raz dva tři a nožka mezi nožky a ženský klín téměř a nebo zcela na pánskym stehýnku a i blíž a užuž se to filcuje. A tango a mazurka a otáčka a předklon a záklon a těsně a zádíčka a rukavička na rachitický hrudníček studentíka a …. A že bejvaj ty fláky pěkně dlouhý. A co víc, budete se divit, ale ony ty tanečnice to prožívaj víc než kluci. Proč by taky jinak pořád chtěly ty tanyny tanyny, že jo? Jen padlej na hlavu si myslí, že jde o vybrušování otáčky na tři doby nebo na kolik. Jen zatroubí tklivé: „Na koníčkaaa, si vyskočím…“ a už tě kóča vleče kroužit. Bylo.

A pak taky platí známá úměra, že s počtem požitejch panáků se zmenšuje vzdálenost tančících těl. Vlastně limitně padá k nule. Von ten chlast tak nějak provede tu virtuální dekapitaci hlavinek a pak už to jde jak po másle. Z beden se vozve další voplodňovák a filcovačka může směle kráčet k dalším cílům. Tarja brouká své Sleeping Sun, pak hned párplíci jedou svý Soldier Of Fortune a … A je.