Pátek, den vlastních názorů.
Těmadle votřesnejma chvilkama je dlážděnej kdejakej den. Ovšem v pátek je v populaci výskyt přechytralejch chytráků zahuštěnej na konzistenci medu. Snad je to tím víkendem, snad alkoholem, či ztrátou sebekontroly. Zvýšený riziko nárazu na kdejakýho vobecního blba je při hospodskym vobčerstvování evidentní. Zatímco facha je místem, kde lze postupně nabrat zkušeností a naučit se jak tyhle, převážně majitelky vlastních názoru, úspěšně míjet, volný plenér soukromýho života je nebezpečnou zónou. Tady tohle nebezpečí lze jen těžko předem rozpoznat.
Werichovská pravda o srážce s blbcem má jednu velkou trhlinu. Nad srážku s blbcem je srážka s blbkou. Chytrolíni v sukních jsou opravdu nepřekonatelná kategorie. Vždycky a neustále melou tu svou. Na všechno maj svůj jedinečnej a neměnnej názor. Votravný, jalový plácání, schovaný pod dešníkem vlastního názoru je nechutnost hodná odplivnutí.
Po pravdě, nutno přiznat, že kecy jsou spíš doménou chlapů. Ješitové, co maj o sobě dobrý mínění a neskonalou touhu dokázat světu, že zrovna voni jsou pan někdo a jejich íkvéčko nepoznalo horní hranici, je jak hub po dešti. Blbosti mnohdy plácaj i baliči a ještě víc baliči pod vlivem. Ale to jsou takový ty neškodný kraviny, co mají jen a jen za úkol okouzlit a zblbnout vyhlídnutou samičku. Takovej nácvik potápění suchou nohou.
Není snad větší kraviny než nad Slunce jasný pravdy překrucovat a pak v návalu vlastní přechytralosti hájit ty bláboly zaklínadlem: „Jo jasně může to bejt úplně jinak, ale tohle je můj názor …“. Vlastní názor. Prdlajs. Pokaždý lze totiž vytáhnout na vlastní obhajobu tu kravinu o vlastním názoru. A vlastní názor se prej cení. No to je supr. Tak vlastně ani nepřekvapí, že v pátek se narazí na monstra, co maj vlastní názor na teorii relativity, vlastní názor na vznik vesmíru, dokonce i vlastní názor na začátek světový války. Pátek, den vlastních názorů.