Už budeme v půlce, drazí. Nejen tohoto školního roku, ale i celé školy a mě se pokaždé, když na to pomyslím, začnou třepat kolena a roztluče se mi srdce. Nejenom nadšením, ale i velikým strachem, smutkem a stezkem, který budeme nepochybně všichni cítit. O takovém kolektivu si mnozí nechávají opravdu jen zdát. Tolik jste mě toho za tu dobu už naučili a to si s sebou ponesu snad už celý život. Vrátili jste mi sebevědomí, které mi na základce vzali a naučili, že je v pořádku být jiný. A že je v pořádku nebýt v pořádku. Je v pořádku zkoušet nové věci a je v pořádku jít proti proudu. To, že divný nemusí znamenat odstrčený. To, že každý si v sobě nosí svou 13. komnatu. Naučili jste mě, že si nesmím nechat všechno líbit a občas se musím postavit za svůj názor a zároveň je jindy důležité přistoupit na kompromis. Díky Vám jsem pochopil, že lidské vztahy nejenom berou, ale dokážou i dávat, ba zachraňovat.
Jste trošku jako přízrak. Z nenadání jste přišli a pak se postupně zase vytratíte, ale něco jakoby tu po vás zbylo. A život půjde dál, ale něco se změní a už to nebude nikdy jako dřív.
Děkuju, že jste se rozhodli jít na tuto školu. Ani nevíte, jak moc jste mi pomohli. Tím, že jste takoví, jací jste.