#čech

Uvědomil jsem si, že já už dobře přes šest let. Za tu dobu jsem prošel spoustu peripetií, na počátku s cílem projít je a začít žít "normální", anonymní život, stát se "normálním klukem", posléze "chlapem".

A pak to začalo. QTY. První pride. Brno. Lidi, kteří vidí svět jinak. Lidi, kteří jsou sví a není to pro ně jen sen. Ne být normální, ale být sami sebou. A pak taky spousta experimentů.

To proto jsem šel do tranzice, abych byl autentický. Abych si nemusel na nic hrát...

Nosím duhový tkaničky, nosím placky na batohu a občas se setkám s popuzenými pohledy. V obchodě, v šalině... většinou ale těžko říct, co jim na mně vadí, jestli nakonec vůbec něco. Nezjistím to. Nikdy nic neřeknou.

Ale ne vždycky jsou ty pohledy takové.

To pak většinou i něco slyším. "Pěkný placky." - "Máš hrozně pěknej styl, to je všechno." - "Tak nevim, buď si těch bot nikdo nevšiml, nebo se umíš dobře vyhýbat cihlám na chodbě."

To poslední je smutný, ale pozitivní je, že není pravda ani jedno - moje fakulta možná není zrovna podporující prostředí, ale když už nic, pomalu už se učí tolerovat. Omlouvat se, když si uvědomí, koho vyhazují z pánských záchodů. Ale já to pro tohle nedělám.

Dělám to pro ten drobnej úsměv člověka, kolem kterýho projdu v hale. Pro oční kontakt s náhodnou osobou ve městě, tou se sytě růžovými vlasy nebo tou úplně nenápadnou, která se ohlédne v davu. A pro těch pár lidí, kteří sice nejsou queer, ale když to doba chce, poslechnou si názor a neodsoudí, protože jsou normální. A třeba ani nevěděli, jak to v Česku funguje, jak těžký je kdy bejt viditelnej a zároveň nebejt chodící vlajka hrdosti.

Není to pro každýho a někteří se k tomu musí propracovat. Ale když se něco začne měnit, byť pomalu, můžete uvěřit, že když už ne vy, ti po vás budou žít lépe.

A peculiar part of the Pošumaví Region

"Prácheň Region, located in the northern part of the South Bohemian Region and bordering the Plzeňsko Region. It encompasses several micro-regions: Strakonicko, Vodňansko, Protivínsko, and Volyňsko.

Prácheň Region played an important role in our history, as it was once one of the regions of the Kingdom of Bohemia. The area gets its name from the former Prácheň Castle near Horažďovice. Today, you will find its ruins and may still recognise the remnants of its bastions, walls, and towers. Legends claim that a treasure was buried somewhere beneath the castle walls.

Prácheň Region experienced harsh winters. The locals adapted their clothing to these conditions. Women wore scarves, often tied under the chin and covering the mouth. This provided at least partial protection from the cold and wind, but also from the rapidly changing temperatures as they moved from the chamber to the stables. Gradually, however, local women began to wear scarves tied in this way even in summer.

Srdce se zběsile roztluče a já vidím, že i když už to pominulo, stálo to za to a připomíná se s hořkosladkým kontextem radosti zaseté kdysi a klíčící v každém dalším okamžiku jako kopretina na maloměstském trávníku cestou k nemocnici.

Nad domy vychází slunce, v brzkém ránu třesu se pod vlivem chladného vzduchu a pak zase odkopu peřinu a zvu tu zimu blíž, aby potrápila kůži, která se potřebuje vzbudit a tělo vstát a uvařit kávu.

Pampeliškový čaj na polici a z ulice křik lidí a z rádia Díkůvzdání, protože přijede Landa a to je přece velká sláva, co na tom, že písnička patří pánům Hapkovi a Horáčkovi.

Tak to už raději tu desku, ne? S cizí ženou v cizím pokoji, jsem tam, ale pokoj je můj. A není to žena ale slečna a není cizí ale moje. No a zas jsem tu, ten pokoj je můj, není to žena ale chlapec a je to kamarád, pořád ještě spí, protože před desátou se přece nevstává, když máš prázdniny. To by ses divil, hochu.

Slyším pana prodavače, jak mi říká "dobré ráno, mládenče," a zase se ve mě něco pohne, i když už to vlastně slýchám docela často, především od mámy, ("kluku můj") nebo od táty ("abys byl šťastnej"). Zase to slyším a chce se mi smát, jak daleko jsem měl v plánu zajít ještě před rokem, když jsme balili na stěhování a já našel papíry se seznamy.

Tak celkově jsem dnes o tolik výš. No, spíš jinde. Ale vyhrabat se z těch sraček člověku trvá, tak dejte tomu čas. Nevypadá to, že? Je to fakt bídný teda. Ale bude se to zlepšovat. Já Vám to slibuju. A když se nic nestane, můžete mě vzít po hlavě kytarou.

Nikdy to není dokonalý,

protože na všem leží prach.

Stejně jako na našich duších.

Jsou zaprášený jako cesty

co vedou z vesnice,

jako ty kytary a vlastně cokoliv

co chceme zachytit tak krásný,

jako to je.

Proto se nám to nikdy nepovede.

Protože na fotce prach vypadá

jako špína

ale přitom právě on

dělá všechny předměty

Pálím dopisy nad svíčkou, sliby, co lidem vládnou,

počítám a popel z nich vážím na miskách

Vím, já ti odpouštím, užs neměl šanci žádnou.

Tak vítej a povídej, že je ti fuk, co si lidi poví

a že jsi šel kolem náhodou. To, co bys chtěl, stejně nevyslovíš,

a pokud vím, taks přišel zapomenout.