Pohodlně otupělý

Já to vlastně ani nechtěl komentovat, ale když jsem už na záchodě narazil na tuhle anketu Hospodářských Novin... 

Jasný, každý nechť si volí podle svého. Kdosi bude volit Zemana proto že má ty správné názory (ok, ...) někdo proto, že to tím natře kavárně (ehm, no čekal bych víc). Další zase budou mít pro svou volbu kohokoliv jakékoliv jiné pohnutky a nechť je všem přáno dle chuti i možností. Ostatně Gotta si taky lidi do Slavíka nevolí zrovna proto, že jeho loňský album byla naprostá pecka.

Ale Klausův výrok "Hlavní věc je mylná představa, že toho prezidenta budou volit voliči. Prezidenta nám vyberou média, a voliči ho pak schválí," se mi tady až tak nějak moc vynořuje, asi jako další Klausovy výroky, co tak možná ani původně nemyslel, ale měl zrovna v tu chvíli akutní zánět Libušina laloku.

V té anketě nahoře dává 6 lidí ze 17 svůj hlas ne primárně proto, že by jejich kandidát byl ten nejlepší, nebo měl ty správné postoje třeba ke vztahům s Islandem, nebo třeba ze všech nejdůstojněji vypadal a dokázal udržet myšlenku, nebo aspoň jim potřásl na náměstí rukou nejvřeleji. Kdeže, největší schopností jejich vyvoleného je výsledek průzkumů veřejného mínění.

A že 6 ze 17 je 35% a to není vůbec malá síla.

Není to už však taková rezignace na schopnost vlastní úvahy a prosazování vlastních přání a zájmů, srovnatelená s "nejdu k volbám, můj hlas stejně nic nezmění" - jen v opačeném gardu? "Budu volit toho, koho mi vybrali, abych něco změnil"?

Já vím, pořád je tam ten morální apel, ta vyšší, společenská, priorita, nadřazená těm mrzkým zájmům osobním. Čert vem jeho názor na Island a myšlenku že neudrží a když udrží, už neopustí. Čert vem, že se na mě na náměstí ani nepodíval. Ale přece nechci zkazit budoucnout nám ni našim dětem. Člověkem, kterému je Island ukradený a krom myšlenky už neudrží nic jiného.

Ovšem.

V lednu 2013 vydal STEM (a další agentury) svůj volební model 1. kola prezidentské volby 2013. Vypadal takto (a ty další agentury zas tak velký rozptyl neměly): 

Jan Fischer - 25,6% 

Miloš Zeman - 17,2% 

Jiří Diesntbier - 13,9% 

Tomio Okamura - 6,2% 

Karel Schwarzenberg - 6,1% 

Přemysl Sobotka - 5,7% 

Vladimír Franz - 3,6%

Zuzana Roithová - 3%

Jana Bobošíková - 3%

Táňa Fisherová - 3%

No a z toho souboje Honzy s Milošem (oba z chalup) se vzpamatováváme do dnes.

Člověk může žít v zahraničí jak dlouho chce, ale zprávy z domoviny ho stejně budou zajímat. Bude nad nima uvažovat, bude polemizovat nad různými možnostmi. Místo toho aby řešil s čím zas přišel jeho oranžový prezident, bude raději vášnivě debatovat o české povolební situaci. Minimálně proto, že prozatím má "možnost" ovlivnit akorát tu.

V poselední době vnímám (přinejmenším v Čechii) jakési vzedmuzí IT odborníků. Možná je to tím, že mezi nima sám žiju, možná je to tím, že třeba Piráti získali velmi slušné místo ve volbách a jejich kandidátky se jen hemžily IT odborníky.

Problém, který v IT-politice vnímám je ten, že jsme strašně radikální - osobně se to snažím trošku brzdit, ne vždy mi to asi jde. V IT světě to je jednoduché - něco nefunguje - vyhodit. Máme něco dělat? OK - existuje pár způsobů jak toho docílit a všechny jsou si podobné jako vejce vejci, ladí se jen detaily. Ostatní? Vyhodit.

Se zákazníky to jde. Spoluobčané nejsou zákazníci, nejsou ani zaměstnanci jedné velké firmy. Jsou to lidé, co měli to štěstí se někde narodit a jít kolem.

Není za tím jenom praxe - ale i technické vzdělání, které je postaveno na protipólech. Axiom-Definice-Věta-Důkaz. Binární vnímání světa - pravda-nepravda. Víc se tam toho nevejde.

Logika, která by měla být výhodou pro posuzování mnoha výroků (jedinců, politiků, souseda odnaproti) se obrací sama proti sobě a stává se z ní klacek, který má jen potvrdit vlastní teze, pravidla, která se nehodí se neaplikují, zamlčí, zapomenou. To už není moc vědecké, ale pro vysvětlení neznalému davu to stačí.

Možná v tom celém chybí schopnost odstoupit od Booleho aritmetiky, přijmout ten Fuzzy svět, že něco tak trochu je ale taky tak trochu není. To se často učí jako doplňkový předmět až v pokročilejších ročnících v rámci magisterského studia.

Pro matematiku dobrý, pro život těžko.

Možná IT světu chybí nějaký vztah se skutečným světem. On přijde - nemůžete umělou inteligenci vysvětlovat bez vysvětlění skutečné inteligence a bez popisu inteligence davové. Ale to ještě chvíli potrvá, než se české vysoké školy posunou z předmětu "programování" k předmětu "popis světa".

Ten svět okolo není logický, nejde na něj aplikovat označení pravda či lež. Nezbývá, než si nechat pomoci přesunout jednu veličinu z hodnoty 0.3 k hodnotě 0.4. A nebo k 0.2.

Víc to snad ani pro lidi bokem skutečné společnosti nedává smysl.

Já vím, že to je otravné a vím že to je marné, protože všichni už víme, kde stojíme. Ale jen pár poznámek

Uprchlíci chtějí hlavně do Německa, Švédska, Anglie. prý přebujelé sociální systémy. Ale ruku na srdce - kdyby se něco sesralo u nás a rozhodnete se utíkat, půjdete raději do Maďarska nebo Rumunska, nebo někam, kde máte trošku lepší perspektivu? O tom, že lidi za totáče prchali hlavně do Německa, Rakouska, USA a Kanady nemluvím, málo jich mířilo do Španělska, Řecka nebo Mexika. Proč taky.

Přijde mi šílený, jak se českej stát chová k uprchlíkům - pouta na rukou, když jdou k lékaři na vyšetření, zabavení osobních věcí, obrání o peníze. Zase to otočím - až vy byste jednou někam prchali, líbilo by se vám to?

Všichni tu nechceme radikalismus (hlavně ten islámský, žejo) ale většina dělá všechno pro to, aby tu mohl vyrůst. Od vcelku normálního člověka k fanatikovi je obvykle jednoduchá cesta - "nikdo mi nerozumí, nenávidí mě, já jim to vysvětlím, to budou koukat". Odkazujete na zapálená předměstí Paříže - myslíte, že to je fakt kvůli islámu? Nebo spíš kvůli tomu, že společnost ty lidi vytlačila do ghet, nenabídla jim žádné možnosti a proto jsou nasraní? Nechtějí skončit jako jejich rodiče?

Je fajn říkat že "by se to mělo hlavně vyřešit tam", je dokonce víc fajn pro to něco dělat (osobně nevím co, v takové Sýrii to není dobří proti špatnejm, ti dobří se mezi sebou docela nesnáší a podporou jedněch dobrejch jdete proti jinejm dobrejm). Ale ve finále - ať už Amerika či Evropa zasáhne vojensky jakkoliv, tak to chvíli potrvá. Do té doby jsou prostě lidi jako vy nebo já, kteří už na to nemají a chtějí pryč. Ten konflikt tam trvá už víc jak 4 roky a asi dalších pár let poběží. Tím se dostáváme k tématu - uprchnu, ale počkám až se to uklidní - neuklidňuje se to už čtyři roky.Nevím jak vy, ale já si nedokážu představit, že budu roky žít v jednom stanu na hlíně v uprchlickým táboře a doufat, že zítra to bude fajn. Nebude. Budu prostě chtít někam, kde budu moct začít novej život.

Evropská unie tu chce rozdělit v tuto chvíli asi 160 00 uprchlíků (jasně, před půl rokem jich byla čtvrtina), ale je to tolik? Evropa má půl miliardy obyvytel. 5 milionů uprchlíků by bylo pouhé jedno procento. Opravdu jsme tak silní, že nás přijetí ani ne jednoho promile položí? Pak není problém v uprchlících, ale v naší společnosti.

Před půl rokem jsem se kamarádce rozepsal pod jejím statusem na facebooku na téma Řecko. Tehdy se ještě Syriza rozkoukávala a řecké problémy byly v plenkách... Děsí mě, že stejný komentář se dá použít i dnes...

Co jsem zatím četl, scénář [opuštění eura] neexistuje a nijak se s ním nepočítá. Samozřejmě, není nemožné ho vytvořit, upravit příslušné smlouvy, podepsat je... Jednalo by se ale určitě o obrovské politické selhání, které si nikdo nechce připustit, zvlášť proto, že u řecka by nejspíš nezůstalo

Určitě - dluh, který mají je nesplatitelný (nakonec, ono se ani nepočítá s tím, že by někdo splatil i ten český...), ostatně Řecko od osamostatnění (200 let zpět) prošlo už 5 bankroty (ten poslední trval 30 let) a na ten "současný budoucí" si zadělali vstupem do EU, kdy zase začali kvůli dotacím zase ve velkém brát úvěry. Určitě - ony úspory neměly vyvést řecko z dluhů, spíš "zabránit" nejhoršímu. Problém je, že v roce 2010 značnou část dluhu držely francouzské a německé banky, pro které by pád řecka znamenal katastrofu a měl dopad zas na další banky a pojišťovny, takže krize číslo II. EU se teda rozhodla, že své banky "zachrání" z kapes svých obyvatel (děkujeme) a aby zabránila (spíš ho oddálila) řeckému krachu, tak začala do řecka sypat peníze, které ale chtělo pořád víc a víc (v té době mělo deficity kolem 20 mld eur). A aby to nesypala tak úplně do černé díry a nemusela sypat tolik, tak proto chtěla ony úsporné opatření. To že je tato snaha víceméně jen oddalování nevyhnutelného je jasné, ale kdo si to z politiků připustí. Mimochodem, ironií je, že nakonec v roce 2013 se jim dokonce povedlo mít plusový primární rozpočet (tj bez započtení úroků z dluhů), ale asi dlouho nevydrží.

Ad sociální stát - řecko rozhodně není (nebyla) zase tak chudá země, jak by se mohlo zdát. Stejný počet obyvatel jako ČR a znatelně vyšší HDP - v tom slavném roce 2008 měli o polovinu vyšší HDP než ČR, to při stejném počtu obyvatel není zlé. Problém je spíš, jakým způsobem se nakládalo s veřejnými financemi. Před pár roky se toho napsalo spousta, tak jen v kostce - značná část zaměstnanců (mluví se o třetině v turistickém průmyslu) pracovala načerno - jednou z hlavních příčin byla právě nesmyslně vysoká minimální mzda (v roce 2008 300 euro v čr vs. 800 euro v řecku), která významnou měrou snižovala odvody do státní pokladny. Zhruba třetina produktivní populace byla zaměstnanci státu (takže - spíše spotřebovávali to, co vydělaly ty zbylé dvě třetiny) - což je podobné nám, s tím rozdílem, že platy byly ve státní správě o 30-50% vyšší než v soukromém sektoru. K tomu připočti běžné 13. a 14. platy, časté 15. i 16., dřívější odchod do důchodu, jehož průměrná výše byla v tom roce kolem 800 euro (to v německu byl průměrný důchod o rok dřív kolem 1000 eur u mužů, u žen kolem 600, u nás celkový průměr jen 300). Je zřejmé, že toto financovat je docela fuška. K tomu připočti snahu řecka se "proinvestovat", takže ano - neustále bralo dotace a aby je mohlo využít, půjčovalo si, často na nesmyslné projekty (známe i odjinud) - příkladem budiž Olympijské hry v Aténách, které stály 8.5 miliardy euro, a které byly z velké části investovány do infrastruktury, kterou dnes nikdo nepoužívá. Ano, tento systém pomohl řecku k obrovskému nárůstu HDP, který se dlouhodobě pohybovalo kolem 4% - a řecko s ním udělalo co? Půjčovalo si další a další peníze. No a když se přestalo dařit (po krizi to docela odesl turismus, na kterém je řecko závislé), začalo být ouvej.

Mimochodem to je přesně ten nesmysl, kterého jsme se dopouštěli i my, jen jsme naštěstí nedošli takových problémů. V době konjuktury nejen že zběsile utrácíš, ale ještě si na to půjčuješ další a další peníze a pak, když přijdou chudý léta, nestačíš se divit. Normální země, se zdravým přístupem by buď měla připravené rezervy, nebo by si půjčila s tím, že dluh začne snižovat až se karty obrátí.

Nezaměstnanost je určitě astronomická a děsivá. Hledal jsem nějaké analýzy - příčiny, jak z toho ven. Všude je to podobné - práce by i byla, ale chybí pracovníci - lidi s patřičným vzděláním nebo schopnostmi. A u řecka jsem se dočetl ještě o jednom problému - drtivou většinu pracovních míst tvoří malé firmy, které jen těžko můžou/mohly vyvíjet patřičný tlak na stát, aby přizpůsobil svoji politiku vzdělávání. Pravda, po bitvě každý generálem, ale budiž to i nám varováním, že přílišné zaměření se ekonomiky na jedno odvětví je cesta do pekel (podívej i na rusko). Jakkoliv to bude znít blbě, tak ta nezaměstnanost je značné míry přirozená (nemůžeš uměle udržovat pracovní místa) a snad i ozdravná - bude ještě vhodnější čas kdy se probrat a začít se měnit?

Ad zdanění vysokopříjmových - to je na dlouhý povídání... Ale třeba kalouskova "solidární" daň dala do rozpočtu asi 4 miliardy. Ono je to na první pohled hezké číslo, dokonce dvakrát tolik, než se plánovalo, ale to jen do té chvíle, než si uvědomíš, že to jsou pouhá promile rozpočtu. V řecku byly daleko podstatnější právě ty daňové úniky, korupce (ale tak ta se už tak nějak přirozeně lepí na velké zakázky a pokud jsou ty ještě navíc nesmyslné, tak to je pravý ráj), dotace a podobné přehazování cizích peněz vidlemi :) Sem patří i ten nafouknutý rozpočet na obranu (netuším proč) - slovy feldkuráta Katze, to se nám to hoduje, když nám na to půjčujou... February 2 at 9:44pm · Like

Groucho Marx jinak - opuštění eura by vpodstatě znamenalo rychlejší způsob jak docílit, aby ekonomika reflektovala skutečný výkon země. drachma by značně devalvovala, zlevnilo by se řecké zboží nebo pro cizince řecké služby (dovolená například), zdražil by se dovoz. ale je jasné, že platy či důchody nejsou nastaveny tak, aby odpovídaly ekonomice, která je na úrovni středoevropských zemí a je snažší a míň bolestné devalvovat měnu, než snižovat všem platy o polovic... February 2 at 10:47pm · Like · 1

Já vám nevím proč, ale v poslední době potkávám čím dál víc inteligentních, vzdělaných a schopných lidí, kteří bez problému skočí na špek ... no vlastně inteligetním, vzdělaným a schopným lidem (lidi jako Konvičku, Hampla či Okamuru prostě nelze považovat za naprosté lůzry, byť může být legrační že proti imigrantům brojí samotní imigranti či potomci imigrantů). Možná to je tím, že se pohybuju právě v tomto prostředí (tedy inteligentních, vzdělaných a schopných lidí), ale to je na delší úvahu.

Jsou mezi nimi samozřejmě tací, kteří jsou zastánci sociálního inženýrství a, popravdě, s takovými těžko diskutovat. Oni dobře vědí, co je pro mě nejlepší a když se ohradím, tak mi akorát vysvětlí, že to sám se sebou myslím blbě. Ale ve většině jsou zastánci osobních svobod, které ale tak nějak paradoxně chtějí umožnit jen některým, které si na základě nějakého klíče vybrali.

Ostatně, tohle mi přijde velmi zábavné - když tito selektivní zastánci svobod odmítají skutečnosti jakými jsou jakékoliv odlišnosti od jejich vnímání světa - homosexualitou počínaje a špatným náboženstvím konče. Tady by si nejpíš mohli s islámskými fundamentalistickými kokoty podat ruku.

Prý se máme bát islámu. Největší islámskou zemí (a čtvrtou nejobydlenější na světě) je Indonésie. 250 milionů lidí, z toho necelých  90% muslimů. Ale neslyšel jsem zatím varování před Indonésany, byť to by měl být přece úhlavní nepřítel. Paradoxní je, že tato země má problémy s terorismem a to islámským. Ale ten problém jí způsobuje Al-Káida a další extrémističtí magoři. Ne těch asi 220 milionů muslimských obyvatel, ale pár stovek kreténů, kteří si vzali svoji víru jako kladivo na všechny ostatní.

Kdybychom si říkali, že Islámský terorismus (Islámismus) u nás nechceme, budu první kdo bude pro. Ale takhle si říkáme že bylo správné v 70. a 80. letech nenávidět třeba všechny křesťany protože IRA. Nebo pár set let předtím nenávidět tytéž křesťany protože husiti (jejichž prapor si vyvěsil náš Pan President na hrad k uctění památky Husa, který by se ale nejspíš na hranici obracel).

Když už jsme u těch křesťanů... Prý by nám měli vadit uprchlíci z Arabského poloostrova a Afriky, mezi kterými jsou výrazně zastoupeni právě křesťané. On totiž Islámský stát či Islámský fundamentalismus a křesťané nejdou moc dohromady.

Neboli fašista. Stalo se zvykem, že lidé popletení ruskou propagandou označují za fašisty všechny ostatní, bez jakéhokoliv náznaku přemýšlení.

"Typickými rysy fašistických ideologií jsou zejména rovnostářský kolektivismus, autoritativní a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus, militarismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky."

Máme rádi konspirace a nemáme rádi korporace. Hlavně ty frančízy nás štvou.

McDonalds je vděčný téma, to je symbol kapitalismu a rozežranosti a vůbec důvod, proč jim hodit cihlu do výlohy.

Nemyslím si, že McD je bůhvíjak super podnik. On je na západě (a jihu a severu... prostě v tom civilizovanějším světě, než jsme my) fakt braný jako jídelna pro "chudé" - přijdete tam, potkáte se s uklízečkama co se stavily na svačinu mezi patry, pár nezaměstatelnými černochy a sem tam vás ovane nějaký bezdomovec, co si za hambáč koupil i pobyt.

Není divu - sendvič za dolar (nebo euro či kýho výra) je prostě lákavej.

U nás je to stále (sice míň a míň) bráno jako otázka (excitovaného) sociálního statusu. Jdem do meka na obchodní schůzku. Jdem tam s dětma oslavit narozky. Jdem ukázat že máme na "meníčko s velkou kolou".

Tak to je.

Ale není nic, aby proti tomu někdo nebojoval. Od házení šutry do výloh (globalizace, pičo! (a taky tam dávaj polský nakládaný okurky! globalizace pičo!)) až po nesmysly, kterýma se baví wannabefree lidi. Hamburgery od nich jsou tak napíchaný éčkama, že když je necháte venku tak neshnijou (zkoušeli jste někdy nechat venku rohlík (teda, asi strouhanku znáte, což...)? nebo opečenou sekanou? ony moc nehnijou, ale to je fyzika... u ní a u chemie si děláme z éček srandu). Taky hranolky mají 16(! sic) přísad. Akorát je to většinou olej (raději zmíněný dvakrát, navíc je to směs olejů a to se počítá dvakrát, každý zvlášť) a konzervant v podobě kyseliny citronové (taková ta věc co je kyselá, když jíte citron nebo pomerač. nebo jabko - a do těch to fakt nepíchaj... ale co když...)

Prosím, bojujte, když nemáte jiného vyžití. Ale nechte mi tam ten fastfood, do kterého se občas stavím na kousek unifikované hmoty, cestou z práce, pozdě večer. Nechte mi ten pocit, že stejnou unikikovanou hmotu dosatanu i v zahraničí. V Egyptě nebo Indii, které mají dozajista spoustu dobrých věcí k snědku, ale člověk si musí zvyknout. A ten hmburger bude ten samý (pravda, v egyptě méně vepřového a v indii méně hovězího, ale to je ta globalizace) Mají otevřeno i kolem půlnoci a mají tam WiFi. Mají tam balenou (a tedy spíše bezpečnou) vodu. Nepošlou mě hned do prdele.

Za komančů se vyprávěl tenhle vtip:

V Moskvě s velkou slávou otevřeli novou stanici metra. Všude spousty novinářů a fotografů aby se na ten výkřik sovětské techniky podívaly. "Tato zastávka je technickým unikátem. Každou minutu tu zastaví tři různé soupravy metra." vysvětluje dychtivým kamerám mluvící hlava. Po čase jeden americký novinář nadhodí "Jsme tu už hodinu a zatím neprojel jediný vlak". Odpověď je nekompromisní: "A vy zase bijete černochy".

V kategorii řečinických faulů se tomu říká "úhybný manévr" (též "red herring", neboli uzený sleď, kterým se prý honicí psi sváděli ze stopy).

Problém je, že černoši (respektive sledi) jsou často jedinou taktikou spousty lidí, když je upozorníte na nějaký nešvar v ideologii, kterou zastávají. Dnes jsem ve vybrané skupině (přátel Ruska, jak jinak) upozornil na jistou neintegritu Zemanových postojů. Odpovědí mi byla reakce "zato VH byl integritní".

Nebo napíšete něco nehezkýho o Rusku samotným a hned na vás naběhne squadra s komentářem "ale o americe nenapíšeš, co dělá za zvěrstva, co?".

Latinsky se tomu říká "tertium non datur" - česky pak "vyloučení třetího" - pokud platí jedno, neplatí jeho opak. Jenže takhle to ve světě ne vždy funguje. Když se mi kvůli něčemu nelíbí jedna strana, neznamená to automaticky, že právě kvůli tomu musím obdivovat stranu druhou. Ale to se těžko vysvětluje, zvlášť lidem, co na vás vytáhnou rovnou slanečka.

A co vy, už jste přestali bít svoje černochy?

Máme toho plno. Distancujeme se od toho výrobce "čipů", tam ten výrobce bot je zapovězený a tuten hadrář (tedy ten co vyrábí hadry na sebe) je zlo.Všechno pro to, že zaměstnávají děti.

Budu první, který bude těmto dětem fandit, aby místo otročiny šly do školy. Nebo se aspoň radovaly s ostatními ze svého mládí.

Ale.

Ono to asi nepůjde...

Ty děti tam nepracují proto, že neví co s volným časem, Ony žádný nemají. Hlavně proto, že jejich rodiny jsou tuze chudé a pro přežití potřebují i peníze od nich,

Takže tím, že jim zakážem pracovat / nebo donutíme továrny jejich práci nevyužívat, jim "pomůžem".

Ale ty rodiny budou pořád chudé. Holt pošlou děti na horší místa (práce v továrně na cvičky bude asi ta lepší, jinak by makaly jinde). Tu na pole, ty mladší, hezčí a lepšího pohlaví rovnou šlapat.

Stejný problém jsme měli i my. Západ. Kdysi. Průmyslová revoluce nutila děti pracovat ve špinavých fabrikách. Pamatujete? A pamatujete, že předtím děti otročily na polích, jen co motyku unesly?

Dnes jsme, alespoň my, na západě, na tom lépe. Ale proč? Protože máme ty správné zákony? Ony byly i v dobách rozkvětu dětské práce a stejně je každá druhá rodina (sic!) obcházela. Jsou i například v Kostarice, kde je stejně více pracovníků pod 15 let než mezi 15-18 (15 let je tam ta hranice pro práci).

Zlom nastal až v době, kdy se společnost (a s ní i rodiny) měla tak dobře, že nepotřebovala pro své přežití posílat děti do práce sotva uzvednou lopatu, naopak pro ně mohla začít vymýšlet finty, jak zajistit důchod všem (díky pane Bismarck)

Nelze mi pomoci. První myšlenkou, po celých téměř dvou týdnech, která mě na téma "vítání" napadne je, že ta banda odpůrců jsou žoldáci placení CIA. Aspoň tak, jak to oni tvrdí o zbytku lidí, kteří s ním nesdílejí jeho nadšení.

Ale vážně - množství lidí, které se přišlo na konvoj podívat či dokonce, které ho oslavovalo absolutně přebil jeho odpůrce a přebil i moje představy. Chtěl jsem se jít taky podívat, nešel jsem se podívat (inu, lenost) a tak mi nezbývá než teoretizovat na základně informací od ostatních. Ostatně, od lidí, kteří taky nikde nebyli mám dost námětů, můžem tedy stvořit svůj vesmír, jehož podoba se skutečnými událostmi a osobami může být čistě náhodná...

- potěšil JUDr. Vyvadil. Jestli on a jeho parta od táboráku akornu mají být hybateli a kormidlem dějin otáčejím se na východ, tak jsme zatím ještě v pohodě. Vidět dva zmatené bolšany, jak se takticky stahují (s výmluvou o oslavě šedesátin známé) z protestní akce, stálo opravdu za to. Bohužel, to nejspíš byla pouze jedna kapitola, další jsou na cestě. Nicméně na ten víkend, kdy jsem se rád a sám od sebe stal Trollem, jen tak nezapomenu. Díky. - od komunistů nejde nic jiného čekat - "ne základnám" a další "mírotvůrci" znovu ukázali že není mír jako мир. - co mě děsilo, byl "zubynehty" držící se pokus o "vyváženost" zpravodajství - Vyvadilovi a jeho bandě dávali prostoru až běda (čtěte, daleko za jejich skutečnou sílu) - co mě ale zase naopak potěšilo, byla média, "zubynehty" držící se pokusu o "vyvážené" zpravodajství, nebýt jich, tak dobrá polovina lidí by zůstala doma. Bylo fajn vidět "blázny", kteří opráší harleye nebo starý americký veterány a jdou je protáhnout, jen aby... - bylo zvláštní cítit to, že většina to ale dělá proto, "abysme neudělali ostudu" a vyburcována "anti"propagandou vyrazila do ulic.

Aby pár pomatenců, kteří křičí, že nechtějí NATO a chtějí neutralitu (a tento neutralitní názor podporují tu s ruskou, tu se sovětskou vlajkou v ruce) dokázalo  vyburcovat zbytek společnosti k podobně angažovaným aktům je zvláštní. Na jednu stranu je to fajn a NATO i USA si toho všimlo (a ano, jestli chceme patřit do západního světa, taky by nás to mohlo zajímat), na druhou stranu, je to jen takovej trucpodnik. Navíc o nic nejde - Dny NATO taky nikdo nějak neblokuje a jestli ano, tak o tom vlastně ani média týden dopředu nepolemizují, stejně tak, když tudy projede konvoj belgičanů na cvičení, stejně jako když nějaký český prapor jede cvičit za hranice.

Blíží se 17. listopad a zdá se, že tentokráte bude na náměstích plno. Ne snad, že by se lid toliko bouřil, jen je hodně témat. Tu se lid bude bouřit proti islámu, onde se lid bude bouřit proti lidu bouřícímu se proti islámu (aniž by jediná ze skupin měla osobní zkušenost) a přes ulici zase vystaví červenou kartu Miloši K. Zemanovi.

Tady bych se i zastavil, maje alespoň nějakou zkušenost.

Nemyslím si, že by měl Zeman odstoupit. Není proč - to že je to hulvát a hovado, to není důvod. To že mu pár lidí "vystaví červenou" nebo podepíše nějakou petici - je to určitě fajn, ale pořád je to jen protest skupiny lidí, která ho nevolila a jejíž názory jsou mu upřímně u prdele. Zemanova zahraniční "politika" - dáli se tak vůbec říkat jeho panáčkování ruské rozvědce či PPF, není nic jinýho, než reinkarnovanej klientelismus z 90 let. Jeho vláda se chovala naprosto stejně. Není to správně, ale tak to je.

Před zhruba dvaceti roky (v roce 1995) zavedl americký stát Montana takovou nebezpečnou věc. Zrušil maximální povolenou rychlost vozidel. Všude. Od teď se mělo jezdit pouze rozumně a opatrně.

Piráti silnic mohli mít konečně radost, říkáte si. Během prvního roku ovšem bylo zaznamenáno méně nehod než rok před tím. Druhý rok to vyšlo nastejno, třetí sice podstatně více, ale další rok se to zase zvrátilo na úroveň před zavedením. Poslední rok byl dokonce rekordní, protože to bylo nejméně nehod za celou dobu trvání experimetu i rok před ním.

Samosebou, řidiči se dali rozdělit asi do tří kategorií - ti co na nějakou pitomou vyhlášku kašlou a tak jezdí jako prasata. Jezdili před tím a tak budou jezdit pořád, pokuta jim zřejmě nevadí. Řidiči, kteří jezdili s okem na tachometru - hlavně aby se neprovinili. A pak řidiči, kteří koukají kolem sebe a i tam, kde není jasně stanovené omezení, klidně zpomalí, protože to není bezpečné. Těch posledních je většina, s těma prvníma neudělá žádná hrozba trestu nic a s těma uprostřed? Kdyby chtěli prasit, tak to dělají dávno. Takhle se spíš mohli věnovat jízdě, než sledování telemetrie svého vozu.

Tento "experiment" trval až do roku 1999, kdy tamní nejvyšší soud přišel po jedné neshodě na termínech "rozumně a opatrně" na to, že se to "blbě vymáhá", a tudíž se rychlostní limity vrátily.

Následující rok vzrostla nehodovost o 50% oproti "svobodnému" roku předtím a dokonce překonala i ten nejnebezpečnější rok bezrychlostních let.

Ale regulace jsou potřeba, rozumíme?

Přistál mi ve schránce leták jakési pizzerie. Nabídka je prostá. Šunková - tomat, šunka, sýr, kukuřice, brokolie. Sýrová - tomat, sýr, kukuřice, brokolice. Šunková s žampiony - tomat, sýr, šunka, žampiony. A kukuřice, brokolice. Pozor, každá pizza obsahuje jako ozdobu i malé množství kukuřice a brokolice.

Na ulici, po které chodím domů stojí restaurace. No, restaurace… Hospoda to je. Uvnitř visí dresy a když jde hokej, pivo teče proudem. Nedávno rozšířili nabídku. Pečou pizzu, rovnou 36 druhů. A tímto reklamním sdělením lákají hosty. To víte, pivo jako křen a domácí prejt se zelím a bramborem, to mají všude. Ale 36 druhů pizzy, to svět neviděl.

Naproti je taková malá hospůdka. Vedle je fotbalové hřiště a v budově tělocvičebné sály. Sedne si tam banda, která přišla z kopané, dá pár piv, zanadává na kamarády, co neměli čas a tak jich dneska hrálo míň než posledně. A k tomu si můžou objednat rozpečenou mraženou pizzu. A kdyby jim to bylo málo, o kousek dál je restaurace s domácí kuchyní. A pizzou.

Když odbočím za roh, čekají mně hned dva italské Ristoranty, pizza bistro a hospoda, kam se odjakživa chodilo na nakládaný hermelín. I tam teď rozpékají pizzu.

Možná si toho poslední dobou jen moc všímám okolo sebe a všude na světě lidem pomalu raší kníry a s Carmen na rtech vyráží ve svých fiatech k moři (či rybníkům, dle dispozic). A nebo je to prostě jen tak, že hospodští mají pocit, že to frčí a lid si to žádá. V každé čtvrté cenové šunková s eidamem, v každé třetí karbonára s kyblíkem smetany a gnoči. Kam na italy s dušeným hovězím.

Mamma mia, chce se mi zvolat, sednout na skútr a odjet za Ostravii, proti proudu Ostraviccie až do hor!

A tam, na úpatí kopců Monti Beschidi, rozjímal bych, jak by to bylo krásné, kdyby se aspoň z jednoho Ristorante na chvíli stala aspoň indická restaurace, nebo korejská, nebo mexická, nebo thajská, nebo…

Lidi se rádi chodí dívat na exoty. Někdo čas od času navštíví takovou výstavu exotů (rozuměj - ptactva), jiní se jdou do ZOO pošklebovat opicím, jak se po nich opičí. A někomu stačí zabrousit do vod lidských uskupení. Ostatně, oproti předchozím dvěma případům, exponáti nejsou drženi v klecích proti jejich vůli, naopak si svůj výběh vybrali sami a jsou naň patřičně hrdi a často jej dávají okolí k obdivu.

Takovou běžně a lehce dostupnou expozicí jsou kupříkladu diskuze na serveru novinky.cz, které ale trpí nedostatkem informačních tabulí a tak se laický návštěvník velmi rychle ztratí v pestré škále vystavovaných druhů a mutací. Lepšími jsou tedy z tohoto pohledu specializované chovy.

Neboť doba je taková, jaká je, a aktuálně excitovaný průběh palestinsko-izraelských sporů silně zastiňují šarvátky na východu Ukrajiny, odborník ni laik neudělá chybu, pokusí-li se studovat chování skupin specializovaných právě na tuto oblast.

Ukázkovým prostorem je pak FB (pozor, neplést si s FBI, jak tak činí někteří chovanci) skupina Přátelé Ruska v České republice. Vůdce a zakladatel této smečky sám sebe definuje jako liberálního socialistu, proto jsou zde vítány zejména komentáře na téma:

President Putin je geniální stratég, výjimečný politik, který co činí, dobře činí

Normální lidé to ví a nemají důvod pochybovat, všichni ostatní jsou fašisti, zejména pak Ukrajinci

Krom Obamy, který je krom fašisty i opičák, kterému patří do ruky akorát banány

Všichni ostatní fašisti jsou pak slouhy opičáka

Vladimír Putin je geniální politik a výjimečný stratég

Východní Ukrajinci nejsou Ukrajinci, ale Rusové, kteří mají právo na sebeurčení a Rusko je v této separatistické snaze podporuje, stejně jako ve snaze potlačit fašismus západních Ukrajinců a imperialistický fašismus Opičáka

Rusko v žádném případě nepodporuje východní Ukrajince

Separatisté na území Ruska jsou fašisté, kteří musí být pacifikováni a rozhodně nemají právo na sebeurčení

Světové události se zásadně časují v moskevském čase, neb ten jediný je určující.

Samozřejmě, objeví se sem tam i nějaký extremista, který ví, že nejlepší ozdobou každého fašisty je dírka o průměru 7,62 v čele. Ale zase se najdou humanisté, kteří tvrdí, že vyhrožování Rusům do civilizované společnosti nepatří. Fašistům to samosebou patří.

Vhodnými informačními zdroji jsou tiskové zprávy ruských vládních orgánů, Hlas Ruska (ruské vládní médium, v dobách SSSR známo jako Rádio Moskva), Russia Today a pak další vhodné informační zdroje jako Areonet, Czech Free Press, Akorn, AC24 a ostatní, které prosazují ty správné konspirační teorie. Je totiž zřejmé, že zatímco člověk, který ví, že pasažéři sestřeleného letu byli ve skutečnosti zakonzervované mrtvoly ztraceného malajsijského letu, které tam v tajném hangáru naaranžovala CIA, myslí správně politicky, člověk, který je přesvědčen, že se bojovníci za nezávislost prostě sekli je čistý fašista. Naopak naprosto nevhodná je štvavá propaganda americké garnitury a jejích tajných služeb. Na evropské státníky je shlíženo buď jako na agenty amerických tajných služeb, v lepším případě jako na štěkající jorkšíry, kteří doráží na ruskou karavanu, a kterých je každému člověku (rozuměj Slovanu. Teda krom fašistů) až líto.

Naopak existují témata, o kterých se nemluví. To jsou vlastně ty ostatní. Pokud se už zmiňují, jedině s poznámkou o českých fašistických médiích, která záměrně vyhledávají novináře, kteří nenávidí Rusko a škodí mu. A jsou fašisti.

Tak jako lidi v ZOO rádi píchají do opic deštníky, tak i já občas toto vosí hnízdo popíchnu. A pustím stopky. Nedávno RFE vydalo zprávu o "deanonymizaci" otevřených WiFi sítí v Rusku. Nevím co je na tom pravdy a ani nemám čas si takovou informaci ověřovat. Ale kdo by o tom taky mohl vědět víc, než právě jeho přátelé. A tak jsem se zeptal. Využiv svého FB alterega, položil jsem slušný dotaz v sobotu v 8 dopoledne a vydržel mi rekordní 3 hodiny (zřejmě místní adminstvo vyspávalo páteční kocovinu). Když jsem se vrátil se psem z procházky, příspěvek už nebyl nalezen.

Poučen tímto nezdarem jsem se pokusil zapadnout a zvolil sofistikované mimikry.

Byl jsem ovšem odhalen jako agent-přisluhovač a opět odstraněn.

Účet na LinkedIn mám už přes 6 let. A stejně dlouhou dobu přemýšlím co vlastně s ním. Jasně, má své výhody. Čas od času mi přijde e-mail, že Ignác Ospalý slaví pracovní výročí 8 let ve společnosti Taková Nudná s.r.o., Tadeáš Snaživý mi potvrdil nějakou znalost, a že firmy Tam Co Jsem Dělal s.r.o., Tam Co Dělat Nechci a.s. a Tam Ke Stěhovat Nebudu Ltd. hledají vhodné kandidáty na nějaké pozice.

A jinak?

Když se rozhoduju, že změním chlebodárce, beru LinkedIn jako fajn formu životopisu. Minimálně proto, že si pamatuje kolik let jsem kde dělal, co jsem tam dělal a hlavně nemusím řešit, jestli použít některou ze šablon Wordu nebo popustit uzdu fantazie. Alibisticky můžu pokrčit rameny - "LinkedIn".

A jinak?

Od začátku mi mail bombardují různí HR konzultanti (postaru poradci), specialisté (postaru odborníci) či researchři (výzkumníci). Tu masovou letákovou kampaní (Ahoj uživateli, zrovna nabíráme), jindy už trošku osobněji (Ahoj Pavle, četl jsem tvůj profil. A hádej co. Zrovna nabíráme). V 90% případů jsou poradci, výzkumníci i odborníci zaměstnanci nějaké firmy, která se živí tím, že přeprodává duše. V lepším případě tak odborníci činí na volné noze. Obvykle přeprodávají významnému klientu, o kterém nepadne víc slov, než že je významný. To abych náhodou nechtěl klienta oslovit osobně. Díky, ale nebaví mě procházet si kolečka smlouvání o zajíce v pytli (a ani když je ten pytel v Kostarice nebo Japonsku)

Moje současná práce mě (zatím) baví, o změně (zatím) neuvažuju, akorát vím, že až tato chvíle nadejde, strašně rád bych si dalšího zaměstnavatele (budu-li i nadále chtít zůstat zaměstnancem) vybral sám, protože - protože chci pracovat ve firmě, kde mě to bude bavit, která mi dá víc než jenom měsíční pozornost na účet. A ocení to, že jí taky dám víc, než hezky barevný grafy plnění schválenýho plánu a hladce probíhající žížaly v MS Projectu. A taky budu chtít takovou firmu oslovit sám, aniž bych se účastnil několika denních assesment center, kol pohovorů a dalších radostí, kterými tamní HR oddělení obhajuje svoji existenci.

Dávno jsem si tedy vypnul "účel používání" LinkedIn "zájem o nové pracovní příležitosti", ale nabídek neustává, spíše roste. Slovy Smitherse "To člověk nemůže jít po ulici, aniž by mu někdo nenabízel práci?".

Generické žádosti recruiterů (postaru náborářů) ve stylu "Rád bych s vámi navázal spojení" rovnou mažu. Leda že je recruiterka hezká, to se jí aspoň kouknu na Facebook. Slušné a konrétní nabídky si ohvězdičkuju, že na ně v dohledné době odpovím, že díky, nemám zájem. Ale pak to časem vyhnije a po dvou měsících už nemá smysl odpovídat, takže jako bych je smazal rovnou.

Dneska mi přišla nová.

Dobry den, moc rada bych si Vas pridala do svých kontaktu na linkedinu – mate velmi zajimavy pracovni profil a rada bych s Vami zustala v kontaktu, treba se nekdy budeme vzajemne potrebovat, clovek nikdy nevi:-) at se Vam dari! Se srdecnym pozdravem [...]

Generický, ale milý. Asi se mrknu na Facebook.

Když se touláte po Pálavě, nemůžete minout Klentnici. A v Klentnici nemůžete minout Café Fara, jsouc Klentnice ztělesněním toho, čemu se říká obydlená zatáčka. Poutače vás rychle zavedou úzkou asfaltovou cestou k parkovišti pro hosty, pod kostelem sv. Jiří, u kterého se tento cíl turistů nachází. Po pár krocích nahoru narazíte na muzeum kávy, kde obdivně hledíte na všechny vystavené přístroje a dostanete chuť na kafe. Sednete na příjemnou zahrádku a lehce se rozprší z mraku, který ale nad vámi není, což začne osazenstvo u vedlejšího stolu, zřejmě pražského původu, zdlouhavě komentovat. Sice vpravdě krátkou větou, ale zato zdlouhavě. Velmi zdlouhavě.

Po tomhle dostanete jasně chuť. Zvlášť když to vypadá jako helma z Falloutu

Objednáte si kafe (espresso z třídruhové směsi(!)) a hned zjistíte, že tohle nebude to nejlepší, co vám tu můžou nabídnout. Nevadí, přes uličku se nachází onen Jeruzalém pálavských poutníků. Kouknete se na Foursquare a když se chcete zacheckovat, narazíte na žertovnou lokaci “Café Fara - Ulička čekatelů”. Ledva dopijete kafe a prohodíte pár slov s obsluhou, vydáte se, hnáni hladem a věhlasem tamní kuchyně, nahoru k hlavnímu vchodu, kde vám onen žert okamžitě dojde. Před vámi stojí ve frontě tucet dalších lidí a žadoní o vstup, což záhy rozčísne farská obsluha docela nevybíravým způsobem, vybere pár adeptů s rezervací a vyzve je, ať si teda ještě chvilku počkaj.

Po chvilce váhání, jestli zkusit zůstat (a doufat, že ti před vámi to vzdají a držitele rezervací stihne cholera) nebo si aspoň dát rezervaci na druhý den, kterou vyplnilo pročtení recenzí na Google+, které se zhruba před rokem překlopily z hodnocení “všecho super” do režimu “všechno super, ale obsluha na pěst” raději vezmete do zaječích.

S kručícím břichem a vidinou večeře na hotelu až za pár hodin se cestou stavíte ještě ve Strachotíně a cestou po slovutné Sklepní ulici narazíte na takovou hospodu U Kači, kde vám za 25,- udělají normální domácí hamburger z mletého masa.

Plány na druhý den vám pomůže sestavit Foursquare, který naznačí, že by v Mikulově mohla být slušná restaurace. A když do Sojka a spol. skutečně vstoupíte, pošlete celou faru ke všem čertům. V tom parnu, které vás v autě celou cestu provázelo, přivítáte studenou okurkovou polévku (a pak že všude mají jen vývar a gulášovku) s otevřenou náručí, ale abyste tolik nenastydli, zkusíte hovězí líčka na víně (kam se hrabe ten samý pokrm podávaný předchozí den k večeři ve vašem čtyřhvězdičkovém hotelu) a abyste to s tím teplem zase moc nepřehnali, zmatete tělesnou termoregulaci ještě domácí zmrzlinou, o které pějí všichni komentátoři na Foursquare. Jen pan majitel je trošku neurotický a pobíhá sem a tam s děsem v očích, že nic nestíhá.

Polífky. Potom už nebyl čas něco fotit

Cestou od Sojky si ještě v přízemí koupíte nějaké dobroty na cestu v přidruženém krámku s dobrotami a můžete být s celou jihomoravskou stravovací anabázi nadmíru spokojeni.