Albert Camus (but as a girl)

Turek x Macinka

ship name: Macek

TW: TUREK, MACINKA, KLAUS a smut

summary: co se asi dělo před volbami do poslanecké sněmovny roku 2025 ??

authors note: má to cca 2 500 slov a to je crazy, ale byla to skupinová práce a jsme s tím velice spokojené, pokud má někdo kontakt na filipa turka nebojte se to zaslat

Rok 2024 14.2.

Po letech, co Turek a Macinka dělali spolu podcasty se rozhodli udělat livestream na XTV, kde diváci kladly otázky a slavné duo odpovídalo. Pro Turkovo neštěstí se dostalo na téma Zuzany Majerové, členky strany Trikolora. Už jen když Macinka toto jméno poprvé zmínil, Turek se pokusil o control damage, avšak bylo pozdě. Turek tušil co od Macinky přichází. „Ale Zuzana je samozřejmě píča hloupá, ne?“ obrátil se, se sebevědomím co získal ze šampaňského Macinka na Turka. Turek se snažil přeorientovat směr diskuse a řekl „No tak…takhle se nevyjadřuje, nebuď jak ty lidi z toho Twitteru.“ „Dobrý, ale tak jo, jestli bude tyvole, Karol bude, vole, volit Zuzanu, vole?“ stále sebevědomě naléhal Macinka. Turek se nezmohl na více než silné „Pšššššššt..“ a doufání, že z toho tématu Macinka zase odejde tak rychle, jak na něj přišel. Macinka, ale nepřestával, a to byl jasný signál pro Turka skutečně zasáhnout. „Petře“ řekl s nečekanou jemností a citlivostí „pojďme dojed dotazy a skončíme dneska“ ale Macinkovi to nestačilo a pokračoval ve svém „vole mě zajímá, jestli Karol řekla vole jestli bude volit SPD nebo vole..“ „No tak hele“ skočil mu do toho Turek se stálým klidem, bylo vidět, že se v této situaci s Macinkou nevyskytuje poprvé „my se s váma rozloučíme, protože Péťa je trochu divokej“ podotknul a podíval se při tom na Macinku, který se stále snažil pokračovat „a uděláme to tak, že přečtu poslední tři dotazy a ty se trošku uklidníš“ řekl opětovně směrem k Macinkovi, který začal kázat do kamery „Já se za to omlouvám, jestli jsem řekl, že Zuzana Majerová je píča.“ Turek už nemohl dál takhle pokračovat, zrudl, odtáhl svůj zrak od kamery a skryl svůj výraz do jeho dlaně. Macinka toto však nezpozoroval a dodal „to se teda omlouvám, protože není samozřejmě pravda, že bych to řekl nahlas. Já to říkám jenom potichu.“ Turek už odkryl svou tvář a jen si odkašlal, aby upoutal pozornost zpátky na sebe a mohli se od tohoto výstupu posunout dál.

------------------

Po skončení livestreamu

„Petře co to s tebou bylo?“ zeptal se Turek potom co se vypla kamera. „Co? Tak neříkej mi, že si nemyslíš, že je píča?“ odpověděl se neumírajícím entusiasmem Macinka. „Peťo“ začal poněkud ostýchavě Turek „vždyť víš co si myslím o ženách, obzvlášť v politice…a co se týče zrovna Majerové…“ „Tak vidíš! Souhlasíš“ skočil do toho Macinka horlivě. „Jasně… jasně, že souhlasím, ale na livestreamu tohle dělat prostě nemůžeš, chápeš?“ snažil se mu Turek stále a stále vysvětlit a nadlidskou trpělivostí. Macinka odtrhnul od Turka zrak, sám se začal trochu stydět, nikoliv za jeho názory, ale za to, že se Turkovi jeho chování nelíbilo. Když Turek viděl, že Macinka zpytuje svědomí, bylo mu ho líto, ale věděl, že ho musí alespoň trochu zkrotit. „Petře..“ začal Turek „neřeš Majerovou…my to dokážeme“ dodal mile. Macinka se na něj skromně podíval a povzdechnul „Já vím“ a s tímhle přesvědčením v úspěch strany Motoristů šel ve svém životě dál, stále však nevěděl, zda mu pořád jde jen o zájmy jeho auta nebo snad i o něco jiného.

-----------------

Noc před sčítáním hlasů do poslanecké sněmovny v baru na Malé straně – volby 2025

Před tím, než vše začne chtěl Turek s Macinkou strávit čas v klidu, o samotě, tak jak to bývávalo. Samozřejmě, nebyli to jejich první volby, ale tady by byl zisk značně větší.

„Alespoň, když budeme ve vládě nebudeš muset furt do Bruselu“ řekl Macinka před tím, než se napil svého piva. Filip se ušklíbl a odpověděl „se mi tam začalo líbit… ale silnice tam jsou stejně napíču jako tady“ Macinka se pousmál a dohleděl od Turka, který přemýšlel nad všemi možnostmi, co jim tyto volby mohou přinést, pak se ale uzemnil, přese jenom blízká budoucnost je nedohledná v mlze potřebných 5% hlasů. V tom ho ale Macinka vyrušil slovy „myslíš, že to zvládneme?“ „Petře…nepřemýšlej nad tím, nějak to dopadne“ řekl Turek bez potřeby se na Macinku podívat…sám si nebyl jistý „AC/DC si pustíme stejně“ dodal Turek, se snahou Macinkovi zlepšit náladu a povznést se nad tímto tématem. „a když vyhrajeme pustíme Highway to hell?“ poškádlil ho Macinka „tu jsme pouštěli, když jsme vymýšleli co dát do programu“ řekl Turek a v hlavě se mu přehrála ne tak dávná vzpomínka stejně tak jako Macinkovi. Oba se pak na sebe vzájemně podívali, rozpačitě a nejistě, pocházela jejich vnitřní nejistota z předvolebních průzkumů, nebo snad z něčeho jiného? Než, ale nad tím měli čas popřemýšlet, zazvonil Turkovi telefon, byl to Klaus. Turek vyndal mobil z kapsy a omluvil se neverbálně Macinkovi, musí to vzít. Macinka pokýval hlavnou a Turek popošel o pár metrů, aby telefonát proběhl bez rušení okolí. Macinka do sebe mezitím vyklopil zbytek svého piva (budvaru, protože je to malá píča) a přemýšlel co by Turkovi mohl Klaus tak urgentně chtít vzkázat. Bezprostředně si byl ale jist, že Klause sám nemusí. Ano, byl to největší pravičák pravičáků a bývalý premiér, je dobře, že stojí na jejich straně. Ale i přes to, si Macinka nemůže pomoci se ubránit myšlence, že je na něm něco špatně. Proč ho má Turek tolik rád? Vždyť zase není tolik výjimečný… Klaus je pro Turka jen kolega, jen další straník, další politik, další člověk, s kým chodit na pivo…stejně jako Macinka sám. Z transu ho vyvedl pocit silné ruky na jeho ramenu, otočil se a viděl Turka, který ho přivítal slovy „Hele, Peťo, musím jít.“ Macinka znejistil, ale udržel svůj kamenný výraz, nonšalantně se otočil na Turka, který už si oblékal kabát. „Kampak?“ se tázal Macinka „za Klausem“ odpověděl. Macinka jen pozvedl obočí „chce se naposledy vidět, než budeme vědět výsledky“ dodal Turek. Macinka jen kývnul a řekl „tak tedy zítra, na volebním štábu.“ Turek už držel klíče od jeho auta a přikývnul a s tím též odešel.

---------------------

4.10. 2025, den počítaní hlasů – Volební štáb Motoristů

Macinka se usídlil v soukromé šatně, nervozita, již opadla, měli okolo 8 procent, takže i když se začne sčítat Praha, ví, že to zvládnou nejen do sněmovny, ale možná i do vlády. Výsledky jsou, tudíž známé, co je ale stále neznámé je, kde je jeho kolega Turek. Proč tady není, proč si nemohli navzájem pomoci s nervy, proč nemohli s nedočkáním sledovat sčítání hlasů spolu. Tyto všechny otázky se hemží vzadu v Macinkovo hlavě i přes to, že se je urputně snaží zneškodnit. Kouká při tom do zrcadla a upravuje si kravatu, za pár minut bude muset vystoupit s nadšeným úsměvem a vyjádřit se k jejich vítězství, jejich vítězství…i když ten co leží za významem „jejich“ tady není. Vydechne a konečně si přestane hrát se svou kravatou, která byla dokonale zavázána, už dlouho dozadu. V tom vtrhne do místnosti Turek a položí svou brašnu na stůl v tom za ním přiběhnou kosmetičky a hned ho začnou upravovat. Macinka byť ho chtěl vidět, moc, se teď nedokáže přinutit ani na pozdrav. Chtěl ho tady, ale jak ho viděl vběhnout do místnosti a ani se nepozastavil nad Macinkovo existencí mu stačilo na to, aby pochopil, že Turek jejich vítězství nebere jako něco sdílené. Ale i přes to vše, není čas se na něj urazit, ne teď, když musí za pár minut spolu vystoupit. Macinka zanedlouho přijde k Turkovo židli, kde je stále obklopen kosmetičkami. Turek si ho všimne první a řekne „Ahoj Peťo“ jako kdyby nic. „Čau“ řekne Macinka a je z jeho tónu cítit jistá iritace „tak jsem rád, že jsi se tu ukázal“ snažil se zavtipkovat, ale ve skutečnosti to byla narážka a Turek si toho všiml. „Sorry Peťo“ odpověděl „Klaus volal, že nebude moct přijít do našeho volebního štábu tak jsem se za ním stavil, jen pozdravit, před tím, než jsem jel sem“ vysvětlil upřímně. „Hmm“ vydal Macinka a už chtěl odejít, ale Turek ho chytl za ruku a kouknul na kosmetičky a ty pochopily, že je čas jít. Zůstali tam tedy nakonec sami. Turek pustil Macinkovo ruku, Macinka sám pochopil, že s ním chce mluvit, tudíž se nesnažil naštvaně odejít. „Peťo, co je?“ zeptá se Turek mezitím co mu shlíží do očí, které se jeho pohledu snaží mermomocí utéct. Macinka jen stál, nevěděl, jak mu na to odpovědět nebo lépe řečeno, ví… ale kdyby to udělal může je to stát kariéru. Turek ho opětovně chytne za ruku, aby ho probudil z jeho myšlenek a v tom řekne „ale Peťo notak“ dodá „vždyť se na mě ani nedokážeš podívat“. „přišels pozdě“ odpověděl Macinka, poněkud ostýchavě „to není ono a ty to víš“ odpověděl vzápětí Turek, který stále shlíží Macinkovi do obličeje, ale tentokrát nenechá jen tak, že se mu Macinka vyhýbá, tudíž ho jemně vezme za bradu, aby se jejich pohledy konečně setkali.

Byli tak blízko, že Petr, i přes vrstvy košilí a sak, co oba muže oděly, cítil tělesné teplo co z Filipa vyházelo. Třásl se. Co teď? To náhlé napětí bylo k nevydržení. Bylo v šatně takové nesnesitelné horko když přišel? Z myšlenek ho vytáhl až pocit měkkých, vlhkých rtů zakrývajících ty jeho. Byl to mžik, zlomek pomíjivé chvíle, než se Macinka prudce odtáhl “Filipe- c-co to- ... Filipe panebože.. T-to-to nemůžeme..!” špitl menší muž - známka jeho touhy již rýsující se mu mezi nohama. “No, tvůj malý kamarád je očividně jiného názoru” zlomyslně se ušklíbl Turek, s nakloněnou hlavou a pomalým pohybem znovu míříc na přítelova jemná ústa.

I přes svůj lepší úsudek se již podruhé Macinka oné náklonosti vyhnout nepokusil. Byl by blázen. Však si nic jiného nepřál od momentu, co svého Filipa poznal. Svého Filipa, to spojení převracel v hlavě. Ach, jak správně to jen znělo.

V tu chvíli ucítil, jak mu velké nemotorné ruce dychtivě rozepínají první dva knoflíčky od košile, Filipova ústa teď nalezla Petrův odhalený krk. Jeho polibky byly zprvu jemné, zdržujíc se především na jeho hrdle a klíční kosti. Horký dech - jak pára na Petrově citlivé kůži. Macinka jemně zasténal. Jeho prsty se zapletly do Turkových arijsky blond vlasů mezitím co ho k sobě přitáhl, jejich těla již kompletně třecí se o sebe. Rty znovu našly rty. Teď ho líbal téměř zoufale. Petr se mezitím zaměstnal úlohou dostat z přítele to jeho na míru šité, dobře vypasované sako – a to ideálně hned. Ruce nechal přejíždět po Filipovo mužných, ostrých hranách ramen. Filipovo koutky se pozvedli v pobavení. Slabým hlasem mu šeptl proti rtům

“Ve snu by mě nenapadlo, že je Petr Macinka buzerant...” Macinka polk ale neodpověděl. Jeho ruce zápasejíc s knoflíčky Turkovi košile. “Nech toho, podívej se na mě” Ozval se hlas nad ním. Poslechl. “Tak se mi to líbí. Hodnej kluk.” Turek znovu uchopil Petrovu bradu mezi palec a ukazováček a vtiskl mu vášnivý polibek na okraj rtů. “Buď teď prosimťe dál tak hodnej a vykuř mi ho, ju?” Tento pokyn bylo to jediné, co Macinka potřeboval. Nečekal na další slovo, než seděl na zemi na kolenou, hbité ruce na Filipově opasku. Rozepl poklopec a pak se zastavil, upřel pohled vzhůru - v očích se mu v ten moment mísila podivná kombinace nervozity s něhou a Filip si nemohl pomoci přítele jemně pohladit po vlasech, jeho dlaň přetrvávajíc na Petrovo zátylku. Macinka stydlivě odvrátil pohled zpět před sebe, krátkým pohybem rozhrnul Filipovu již otevřenou košili a zasadil několik polibků na mužné podbříško. Mezitím nejistým pohybem zanořil ruku do kalhot. Petrovi se zatajil dech, vzal pomalu Filipovo přirození do dlaně a opatrně jej vyňal zpod svírající látky. Pak sklonil hlavu, aby mohl lépe přiložit ústa k Turkovo údu a s hlubokým nádechem začal pomalu sát. Filip potlačil tiché zasténání, instinktivně pevněji uchytil tmavé vlasy klečícího. Macinka obratně kroužil jazykem okolo kořenu mezitím co mírnými pohnutky masíroval s něžností Filipovi varle. Jazykem stoupal zpět pomalu k žaludu a když pak začal konečně pohybovat hlavou nahoru a dolu, příjemně u toho vrněl. Turek už to dál nevydržel, s tužebným vzechem Macinku oddělil od svého penisu a pokynul mu ať vstane. Macinkou projela vlna paniky. Udělal snad něco špatně? Z temných myšlenek ho probral pocit Filipova jazyku prodírajíc se skrze jeho ústa. Mělo něco do sebe nechat tak druhého muže, aby sám sebe ochutnal na Petrovo vlhkých a napuchlých rtech. Cítil, jak ho Filip krůček po krůčku vede mezi polibky někam hlouběji do místnosti. Zastavili se až Macinkovo klopítnutím dozadu o pevný dřevěný stůl v rohu šatny, ze kterého velkým nárazem popadalo, co mohlo. Zbytek šminek, sprejů na vlasy a dalších krámů, zanechaných na místě kosmetičkami, smetl Turek ze stolu svou mohutnou rukou. Na jejich místo si teď lehl Macinka. V ten okamžik byl Turek opět ústy na něm. Začal od shora; koutky rtů, ten lahodný prostůrek pod bradou, odhalené hrdélko. Za nedlouho na zemi ležela košile, překážejíc muži v jeho konání.. rameno, pevná hruď, bříško měkké s věkem. Do zubů vzal opatrně zip na poklopci a zazačal ho stahovat. Macinka zalapal po dech v palčivém očekávání. By bolestivě tvrdý - a to už nějakou tu dobu. Náhlá pozornost na jeho mužství byla prostě až moc.

Když ho Filip konečně dostal z posledních kousků oblečení, projela jím vlna náhlé nejistoty. Co Klaus? Právě kvůli němu tohle celé začalo. Je to vůbec on, Petr Macinka, po kom Filip touží? Filip se postavil a začal se rozhlížet po místnosti. Sehnul se a ze země sebral malou dózičku s podezřelým vzhledem. “Primer na make-up? To by mělo stačit..” zamumlal si  mladší muž pro sebe a svižně odšrouboval drobné víčko. Prsty zabořil do tuhé konzistence a přistoupil opět ke stolu na kterém ležel Macinka. “Otoč se.” Petr poslechl - jeho penis teď bolestivě sevřený mezi tvrdým, chladným povrchem dřeva a jeho žhoucím tělem. Filip teď stál přitisknutý k němu. Prsty přejely po páteři, líně a s jistotou, jako by si vychutnávaly každý záhyb Petrova těla. Na kůži, rozpálené dotykem, po nich zůstala stopa chvění, která se pomalu rozlila do zbytku končetin. Druhou rukou - na prstech se mu stále leskla tenká vrstva masti - pomalu začal kroužit kolem Macinkova análního otvoru. Nejprve začal prvním prstem, místo masíroval tak dlouho dokud mu tělo pod ním nepovolilo vložit i prts druhý a třetí.  Když usoudil, že je Petr již dostatečně uvolněn, prsty vyňal. Macinka zanaříkal nad náhlou ztrátou plnivého pocitu uvnitř. Ten však zanedlouhlo nahradil Filipovo penis. Nebyl sice tak velký jako předtím jeho prsty, ale Macinkovi to stačilo. Horlivě sténal nad každým urputným nárazem. “Z-zpomal, p-p-prosím, za chvilku budu.. chci, abychom se udělali na stejně” špitl Macinka. Turek, jako by neslyšel, tempo přirážení zrychlil. “Já taky, bože Peťo, co-mi to jen děláš!” A s dvěma dalšími přírazy a hlasitým zasténáním se udělal přímo do Macinkovo otvoru.

---------------

Moment jim trvalo nabrat zpátky dech. “Tys mi dal teda zabrat” ušklíbl se po cvhíli Turek. Podal stále ležícímu příteli box s papírovými ubrousky, co ležel na zemi - to aby se očistil, a začal se sám pomalu oblékat. Macinka mlčel.. Něco nebylo v pořádku.  

sub!Havlíček x dom!Babiš

sepsáno s kamarádkou (její je ta smut part a my jí za to děkujeme) v agonii z výsledků voleb. This is how we cope. Babiši, ty zmrde, tohle je za to, že jsi vyhrál.

TW: BABIŠ, HAVLÍČEK... jo hej smut

po vyjednávání s Petrem Pavlem 

večerní jízda autem zpět do Průhonic

Babiš dramaticky vydechnul, podíval se jedním okem na Havlíčka, co seděl vedle něj, znavený a utahaný, zvážil, zda má zmínit co se událo na schůzce s prezidentem. Nakonec se na něj znovu podíval, sáhl mu na koleno, aby ho probudil z transu. "Tak budeš premiér, ano?” řekl Babiš, jako kdyby se ptal na banální otázku. “Co?” řekl Havlíček, ještě rozespalý nebyl schopen pochopit důležitost Andrejovo slov. “No, slyšels, ne?” řekl se slovenským přízvukem Andrej, který dovoloval slyšet jen lidem co jsou mu nejbližší. Havlíček jen kývnul a začal hluboce dýchat, váha Babišovo slov na něj pomalu doléhala. Nechal si od šoféra otevřít okénko, aby se nadýchl čerstvého vzduchu, volby a neustálé otázky novinářů mu už stačili a teď ještě tahle novina. “pane Babiši… já nemůžu” řekl ostýchavě. Andrej se na nej podíval, všiml si jeho červených tváří, ale pak si uvědomil tíživost situace. Andrej okamžitě od něj odtrhnul svůj zrak, nic mu na to neodpověděl, jen signalizoval šoférovi ať zrychlí. Havlíček znejistěl ještě víc, stále se koukal na Andreje, který se už dávno koukal upřeně do okna. Náhle se tady i sám, i když stále velice nervózně začal koukat so svého otevřeného okna a doufal, že mu čerstvý vzduch prospěje.

U Babišovi vily v Průhonicích 

Šofér zastavil před vilou, Andrej vystoupil a Havlíček jen nechápavě koukal, jako jeho pes Betyna. “Pane Babiši, co se děje?” zeptal se poněkud ostýchavě. “vystup” řekl Andrej s podtónem jeho dřívějších StB praktik. Havlíček tak pochopitelně udělal, vystoupil z auta a koukal, jak ho Andrej odtahuje do jeho vily, nově bez Moniky. V moment, co se za nimi zavřeli dveře, Havlíček pootevřel ústa, chtěl něco říct, ale aura Andreje Babiše mu v tom zabraňovala. “No co?” zeptal se Andrej “já nemůžu byt premiér-“ řekl Havlíček mezitím co se koukal zrudlý na zem. Andrej k němu přikročil a pohleděl dolu na něj. “můžeš” řekl klidně ale rázně následně šel k jeho výstavě alkoholu a vybral tu nejtvrdší whisky co tam našel, nalil sobě i Karlovi. Čistou bez ledu. Karel stále stal na svém místě, od doby či se tam dostali se nehnul. Andrej se napil a podíval na něj, empaticky, ale na jeho tváři to nebylo znát, pak povzdechl a řekl “Karle, pojď si sednout” a poukázal se sklenicí v ruce na jeho bílý kožený gauč. Když se oba posadili Babiš dal Karlovu sklenici na stolek před oním gaučem následně se tam rozvalil mezitím co tam Karel seděl jako na trní. “Karle, já nemůžu byt premiér, ten zákon o střetu zájmů mě nakonec dohnal” řekl Babiš klidným hlasem, Havlíček ale nechtěl věřit, že se to skutečně stalo. “ale pane Babiši… to ode mě nemůžete čekat, potom všem? Potom všem, co jsme prožili?” řekl Karel, nepodíval se mu ani do obličeje ani whisky se nedotkl. Babiš zakýval hlavou “Karle, musíš” řekl a položil svoje whisky. “Ale…” zašeptal Karel “Ale já nemůžu byt nad vámi” řekl z holuby duše. Andrej se poušklíbl “ale Karle, ty nade mnou nikdy nebudeš”  

Karel se poprvé od momentu co se dostali dovnitř Andrejovi vily na něj podíval, skutečně podíval. Andrej svůj zrak též neodsunul. Teď se vzájemně konečně po několika letech viděli, viděli svoje problémy, svoje vášně, svoje ambice, viděli více než kolegy. Havlíček byl první, který nervózně přiblížil svůj obličej k Andrejovo, ale jen trochu, pro případ, že si to vše špatně vyložil, ale Andrej dotáhnul, co Karel začal. Přece jenom si to špatně nevyložil. Karel nechtěl ztrácet čas na nalezení jeho dechu, rovnou se vrhnul na Andrejovo kalhoty. Sáhnul mu opatrně na pásek a podíval se mu do obličeje, aby zkontroloval, zda má od svého pana povolení. Má. Rozevřel jeho pasek, který mu pravděpodobně vybrala jeho ex-manželka Monika, nad touhle myšlenkou mu spadlo srdce do břicha, pásek okamžitě odhodil a rozepnul mu poklopec.

Andrejův stožár míru stál, a to bez nutnosti použití viagry, a to je na jeho věk skutečně obdivuhodné, Havlíček nevěřil svým očím, ale neočekával od svého nadřízeného nic jiného. Zhluboka se nadechl a pomalu slehl nad hrdě stojící úd. S odhodlaností mnohem mladšího muže, než byl, vzal zvolna do úst rudou hlavičku a nepříjemným tempem jí začal kruhovitým pohybem jazyku objíždět. Andrej zasténal. Bože, už teď to bylo k nevydržení. Váhavě položil svou pravou ruku na Karlovo zátylek, aby si ho popošoupnul blíž ke kořenu, kde ho nejvíc potřeboval. Tento pohyb podusil Havlíčka na Babišovo masivním penisu. Aby dohnal Andreje k rychlejšímu vyvrcholení přidal ruku k dílu. Tímto způsobem bylo celé Andrejovo přirození obklopeno Havlíčkovo vroucím teplem. Andrej nad touto myšlenkou zasténal, ruka se mu stále svírala v Karlově šedinách. Ten se se stále zvyšující rychlostí a jistotou ve své činnosti posunky hlavy pohyboval na Babišovo péru. Pomalu ho začínala pobolívat spodní čelist, ale s odhodlaností a svou typickou submisivitou přetrvával v cíli dovést svého leadera k finishy. Najednou ucítil, jak mu trpká bílá tekutina stéká po bradě a do hloubky jeho krku. Neváhal. Začal hltavě polykat. Z pohovky se ozývali nářky slasti. Začal být nepříjemně vědom svého vlastního malého problému který do této chvíle pro slast nadrženého mentálně odsunul.

Byl konec, Havlíček se jazykem postaral o poslední zbytky spermatu z Babišovo přirození a pomalu ho zastrčil zpět do jeho dokonale vyžehlených Armani kalhot. Havlíček s napětím čekal co se bude dít dál… Andrej konečně pustil jeho týl, rukou si znaveně prohrábl vlasy a pomalu vydechoval a nadechoval. Karel Havlíček se už pomalu zvedal ze země, když v tom ho zastavila mocná ruka (trhu), zvedl svou dosud sklopenou hlavu a navázal tak se svým pánem hluboký oční kontakt. Babiš mu jemně otřel ze rtů poslední známky semene a škodolibě se usmál:

Like bitch was talking about Zagreus (btw he’s Marthe’s ex) to Marthe (at that time Mersault's girlfriend) and he was like „ haha I am not jealous of him cuz when I imagine u guys sleeping together I imagine Zagreus as a big worm on top of you”. Because Zagreus had an amputated leg… and he made more jokes like that.

Like Mersault was more interested in Zagreus’s amputated leg than Zagreus himself.

And all of this leaves me wondering why Camus was mentioning quite a lot that Zagreus had an amputated leg. I mean was it to prove that u can’t be happy with an amputated leg ??

I mean I get that Mersault had this mindset that you need money to be happy and Zagreus had those money BUT didn’t have his own leg (so he wasn’t very happy even tho he had the money)… so Mersault was like „ I have both of my legs so I for sure be happy with Zagreus’s money” (spoiler alert he wasn’t)

So he killed Zagreus so he could have his money but like whatever that’s not related to my question.

Anyways the thing is I understand why Camus was mentioning the amputated leg but THE WORM JOKE ?? I mean not that I mind it but like it was quite unnecessary… or was he talking from experience like was Albert Camus jealous of some guy with an amputated leg ??

I guess we never know 😔😔

So Sartre was Marxist and Camus was not (he was in communist party but he got the fuck out as fast as he could). Also another problem Sartre believed that violence and wars could create greater good, on the other side Camus was all about a peace.

So they were friends (and rivals) for a while and then their different opinions started to show up. Then an argument broke out, but was initially confined to a relatively small group of mutual friends of the two of them. THEN Camus wrote a letter in which he wrote "hell is other people", it was kinda easy to imagine that he was referring to Sartre.

‘Absolute freedom is the right of the strongest to dominate,’ Camus wrote, while ‘absolute justice is achieved by the suppression of all contradiction: therefore it destroys freedom.’ The conflict between justice and freedom required constant re-balancing, political moderation, an acceptance and celebration of that which limits the most: our humanity. ‘To live and let live,’ he said, ‘in order to create what we are.’

That is what Camus wrote in The Rebel and Sartre was like “EWWWW” not very communist of Camus (as far as Sartre was concerned, he thought that it was possible to achieve perfect justice and freedom – that described the achievement of communism. Under capitalism, and in poverty, workers could not be free. Their options were unpalatable and inhumane: to work a pitiless and alienating job, or to die. But by removing the oppressors and broadly returning autonomy to the workers, communism allows each individual to live without material want, and therefore to choose how best they can realise themselves. This makes them free, and through this unbending equality, it is also just. THE PROBLEM is that, for Sartre and many others on the Left, communism required revolutionary violence to achieve because the existing order must be smashed.) And they were close friends at that time so instead of, I guess, TALK IT OUT like Sartre telling Camus „you know what ? I think the rebel was shit” and Camus being like „okay you epitome of hell” or just being like „we don’t have to agree on everything”, Les Temps Modernes – Sartre’s journal (it was edited by him) PUBLISHED LIKE FEW MOTHS AFTER THE LETTER a critical review of The Rebel - sold out three times over. And like it was year 1951 in which Sartre published just one work and it wasn’t successful BUT THE REWIEW FOR SURE WAS (Sartre’s diss track could be banger)

Anyways then Sartre wrote a public letter about Camus. He wrote that their friendship wasn’t easy but he’s gonna miss it AND THAT Camus is philosophically incapable ??

And that was a final straw so they never spoke to each other again.

BUT 15 years after Camus’s death Sartre was asked about their friendship AND Sartre said that Camus was probably his last good friend.

My conclusion is that if they were alive they would love mean girls (don’t ask me why.)

0 Kč

nihilismus

Friedrich Nietzsche ✝️

- život nemá smysl

- proč dávat něco sirotkům, když nemají rodinu ani nepřispívají společnosti

20 Kč

absurdismus

Albert Camus 🎀

- neexistuje smysl života jedině rebelie a já věřím že pokud ti je 10 a dáš 20 Kč na sirotky z tvého 50-ti korunového kapesné tak to rebelie je (nepřímo se vysměješ sirotkům a máma tě zpíčuje za to že skoro polovina tvého kapesného je pryč)

- Jediný důvod proč jsi nespáchal sebevraždu je romantizování tvýho nudnýho života, takže jsi si to chtěl opepřit tím že dáš trochu na sirotky

50 Kč

existencialismus

Jean-Paul Sartre 🔫

Franz Kafka🪳

- život nemá smysl BUT we can create one

- Myslíš že 50 Kč vytvoří smysl života tobě i tomu sirotkovy

- Vcelku naivní srry

100 Kč

marxismus

Karl Marx ⚒️

Bedřich Engels ⚖️

(Gay couple)

- za to že existují sirotci viníš kapitalismus

- neděláš to pro ty sirotky but as a rebellion against capitalism

- na druhou starnu jsi rad že ti sirotci nemusí lézt komínem jako v 19. století