DO MORE | WORK HARDER

Ke zpracování psychogeografické mapy jsem zvolil místo, kterým v současné době procházím nejčastěji. Jedná se o Muzeum, konkrétněji vrchní část Václavského náměstí až po výstup vedle Národního muzea. Jedná se o velmi frekventované místo, kde se shlukují různí lidé odlišných národností a také je to místo, kde člověk může narazit na spoustu reklam a celkově vizuálního obsahu.

Můj pohled: Autor rozebírá ve svém díle masovou reprodukci uměleckých děl a zároveň poukazuje na negativní dopad. Reprodukce ve své podstatě je pro nás přínosná a do určité míry může napomáhat samotnému dílu. Nicméně ztrácí na své originalitě, což je právě také i problém. Každopádně souhlasím s tím, že díky reprodukci získáváme nové informace, nový pohled na danou věc a můžeme se také lépe rozvíjet. Zaujal mě zejména hned první odstavec, kde je mimo jiné psáno: „Umělecké dílo bylo v zásadě vždy reprodukovatelné. Co lidé udělali, to mohli také pokaždé napodobit.“ Je to naprostá pravda, nicméně dřívější účely byly poněkud jiné. V dnešní době kopíruje/reprodukuje  v podstatě každý kdo může a zejména za bussinesovým účelem. Bohužel vzhledem k originalitě a jedinečnosti se spíš přikláním k negativnímu dopadu u reprodukce. Ačkoli i dnes se reprodukce používá k rozvoji, získání nových zkušeností atp., tak je to dle mého názoru menší procento než u reprodukce, která je spíše negativního rozsahu.

Způsob, jakým vidíme věci, je ovlivněn tím, co víme či čemu věříme, i tak by se dala část obsahu charakterizovat. Celkově musím říct, že kniha samostná mě určitě něco dala a s mnoha „výroky“ souhlasím. Nicméně měl jsem ke knížce velký odpor a totéž platí i o psaní blogů. Jsem člověk, který opravdu ve velké míře vníma vizuální kulturu kolem sebe, ale nemám až tak velkou potřebu to ventilovat ve svém okolí. Snažím se spíše vnímat dobré i špatné vizuály a především se inspirovat a ze špatných příkladů si něco vzít a chyby neopakovat. Co se týče knihy samotné, tak odpor jsem měl především z všeobecné nechuti čtení knih. Nedá se říct, že bych nečetl, nicméně čtu věci, které mě zejména zajímají a se vším ostatním mám problém. Ačkoli jsem se musel přemáhat, tak částečně mě kniha překvapila a v některých oblastech, jako například zobrazování žen, mě dost zaujala. Je členěna do 7 esejí, což považuji za velkou výhodu. Člověk nemusí přečíst knihu chronologicky, ale je možné začít od esejí, které člověka zaujmou nejvíce. Jak už jsem již zmiňoval, tak to co mě zaujalo nejvíce, je zobrazování žen od minulosti až po současnost. Dnes je fakticky každý zvyklý na to, že obálky časopisů, sociální sítě (internet) a tak dále obsahují ženy obnažené, polonahé a to samé se dá říct i o můžském pohlavý, nicméně dnes jde především o jakýsi marketing, kde firmy/společnosti chtějí nalákat muže či ženy na své produkty. V historickém kontextu nejde vlastně o nic nového. Ať už se jednalo například o malby či sochy, tak nahota byla v celku běžná, ale záměr byl fakticky jiný. Svým způsobem by se dalo říct, že dnešní doba je o poznání „lacinější“ v mnohých ohledech. Druhé téma, které mě zaujalo je reklama. Dnes věc, která je všude kolem nás a když říkám všude, tak opravdu všude. Dříve tištěná podoba, pozdějí televize (média) a dnes ji vidíme na internetu, tudíž na všech zařízeních, které používáme jako např. počítač, mobil, tablet atp. Mnozí lidé, spíše většina už jí prakticky tolik nevnímá, jelikož naší společnost defacto pohltila. Já to vnímám trochu odlišněji. Nemyslím si, že je to způsobené hlavně tím, že jsem vizuálně více zatížený, ale spíše oborem, který mě neustále poutá k počítači, mobilu a defakto k digitálnímu stylu života. Člověk si pustí video na youtube a náhle vyskočí reklama, vidíte ji při brouzdání v podobě bannerů, v současné době už zasáhla každou sociální síť a vzhledem ke komfortu používání těchto sítí ji považuji spíše za problém a né jako věc, kterou bych nevnímal. Knihu jsem tedy nakonec zdárně dočetl a ať už je můj postoj ke čtení jakýkoli, tak musím říct, že svůj učel určitě splnila. Je zajímavé se zamyslet nad věcmi více do hloubky.

V den závodu panuje mezi závodníky velká nervozita, ale takřka celé startovní pole si závod jede zéjména užít. Krkonoše nabízejí panoramata a zároveň krásnou přírodu.  Sedět za počítačem a vytvářet kreativní věci, je super věc, ale nic nemá na to, jen tak vyrazit do přírody :)!