Koťátko4ever

so far nejlepší člověk, se kterým jsem kdy měla co do činění, ale cejtim, že začínám věci srát a že sklouzávám ke svý tradiční odtažitosti a izolaci kvůli vnitřnim bolístkám a nejistotám a je mi to velmi líto, protože zároveň cejtim, že nemám moc s tim cokoli udělat

neustále, při každym ohlídnutí za uplynulym měsícem mi v hlavně zní jedno velký wtf

ale terapeutka (jestli jí to ve čtvrtek řeknu) bude mít radost, že dokážu konečně identifikovat nějaký svý potřeby a zařídit si, aby se mi jich dostalo, když je třeba

není k tomu co víc říct

– "But which one?"

(Oh god, co to zase dělám)

Stejně jsem pořád stuck mezi všema svýma chci a nechci, nemůžu se rozhodnout, a tak pořád odvracim hlavu a přivírám oči a čas plyne a život plyne a věci se lehce proměňujou, ale v jádru je všechno stejný jako vždycky.

Lonely, nelonely. Velmi se snažím se socializovat a docela mi to jde. Psychopaticky si trackuju všechna objetí svých i cizích kamarádů, každej lidskej dotek je pro mě zlata cennější. Letošní podzim byl zatím milosrdnej, život plyne rychle, na breakdowny není čas.