Přišel listopad, a jedný středy mi přišla SMS, zda vyrazíme do Brd. Samozřejmně jsem neváhal ani minutu, nabídka která se neodmítá, beru beru beru. Slovo dalo slovo a v sobotu jsme se sešli v Hořovicích na nádraží a pěšmo vyrazily směr Podluhy. Cesta se samozřejmně neobešla bez komplikací a u nějakýho rybníčku jsme špatně odbočily. Po krátkém bloudnění nacházíme Podluhy a vstupujeme do VVP Brdy, a po žluté vyrážíme ke zřícenině hradu Valdek. Tam zjišťujeme že na Valdek vyrazilo půl Prahy, hasiči a rota AZ. No ,každý den není posvícení, takže po krátký prohlídce zříceniny a rozhovoru s pár zvědavci kam razíme se vymotáváme z dosahu zvědavců a vyrážíme směrem k Drmotově studánce. Trošku vyplašení, protože po Brdech se prohání civilisti v civilních SUV a nikomu to zřejmně nevadí. U studánky sedíme a polemizujeme jak to asi dopadne pokud sem budou smět doopravdy! No, čas se krátí a teplota klesá, a proto se zvedáme a vyrážíme dál, kde opět bloudíme a po delší chůzi krásným modřínovým lesem po červené silnici (kdo zná brdy, ví) se dostáváme na stejnou cestu ze které jsme odbočily. Neštěstí. K tomu Mer Vii v součinosti s parodií na batoh a pohorkama v rozkladu. Nálada, ta důležitá věc, nebezpečně klesá. Ani pořádně nevíme kam jdeme, orientujeme se podle přírodních ukazatelů a najednou po mojí pravici, krásnej plácek mezi modříny, s ohništěm. Rezignovaně sundávám batoh a říkám že zde zůstaneme na noc. A v tu chvíly zjišťujeme že jsme na zřejmně nejlepším plácku na Houpáku. Večeře, Stará myslivecká a pak dojdeme pár desítek metrů na volnou plochu a jen se kocháme. Noční Příbram září do tmy, vidíme několik ohňostrojů, hvězdy, koncentrovaná krása. Usínáme jak mimina a těšíme se na další den, bohužel poznamenaný mlžným oparem. Prozkoumáváme okolí Jordánu a Houpáku, v mlze značně zmateně ale o to víc spokojeně. Bunkry ''Pixle'', CE, i rozbombardovaný Jordán mají v téhle mlze obrovské kouzlo, umocněné setkáním s Brdonošem, který stojíc po kolena v podrostu, pozdravil nás pozdrav pánbůh, poutníci. Po chvíli se ukazuje že domnělý kolega krkonoškého krakonoše je jen babetista na sběru borůvek ale na úžasným dojmu nám to neubírá. Po CP Jordán míříme mezi krátery pomalu zarůstajícími rašeliníkem a brusinkami co jsou místy spolu s vřesem až do pasu na vrchol Jordánu. Z druhé strany usedáme na mýtince poblíž typickýho jordánskýho vrchoviště, a v příšeří krásných jedlí dochází na naše poslední jídlo v divočině tento víkend. Pak vaříme dobrou kávu a odcházíme k zámečku Tři trubky. Cestou potkáme jelena, určitě ot byl dvanácterák, a taky stopy vojenských staveb ,rozšiřující oplocený prostor ''U němých''. Je vidět že brzy civilní Brdy zas tak civilní nebudou. Pak už jen následujeme Klabavu a nudná cesta ze Strašic na vlak do Mýta. Nejhorší část cesty - ale možná umocnila vzpomínky na krásnej a magickej Jordán a Houpák.
gummygunk
annaxmalina
kaledo-art
discoholicmusic
areudirty
romaincrisis
titsay
