Tak jo, nová podívka od Envy, aned hrajeme hru - Jak dlouho potrvá, než si jí ostatní z posádky snílkovy lodi všimnou? A jelikož povídka zatím nemá žádný název, tak přijímám návrhy =)
1. kapitola která nese název Část 1 je tady:
P1: „Sakra, sakra. Sakra!“
P2: „Honem, zatáhni za támhletu páčku! Ne, tu ne! Tu napravo! Ano! Tu!“
P1: „Sakra, jak se tohle mohlo vůbec stát?!“
P2: „Nevyšiluj, na to bude čas později! Teď zmáčkni v tý tabuli vlevo vedle tvojí hlavy – třetí řada shora, uprostřed! Tak!“
P1: „Ale vždyť to vůbec nepomáhá!“
P1: „Jo? No to by mě teda zajímalo jak! Vždyť stejně pořád padáme a brzo narazíme!“
P2: „-Ale aspoň jenom spadneme a přežijeme!“
P1: „No to je úžasný, a co loď?!“
P2: „Seženeme novou! Ne, nekoukej tak na mě!“
P1: „Ashtone, já tě Z-A-B-I-J-U!“
P2: „No, na to bude dost času později, zlato. TEĎ SE NĚČEHO DRŽ!!!“
Ashton: „Fíí. Tak to teda bylo něco.“
A: „Páni, z lodi se stala totální hromada šrotu, jen se na to podívej!“
Z: „Hele, ty. Co kdybys přestal rozhlížet se po tý hromadě šrotu, jak říkáš, a pomohl mi?“
A: „Hm? Ááá. Nemůžeš se odtamtud dostat, co?“
Z: „Ty malej syčáku! Přestaň se nade mnou bavit a dostaň mě zpod naší bývalý lodi.“
Z: „Super, díky. Tak, a teď mi můžeš teda říct, jak plánuješ tohle obnovit? Nebo sehnat novou loď?“
A: „Ah, errm. No, nad tím budu muset ještě trošku popřemýšlet, ale nějak se to vyřeší ne? Koukni, teprve jsme přistáli!„
Z: „Přistáli?! To myslíš ten šílený pád, který jsme taky ale vůbec nemohli přežít? “
A: „Ne, drahoušku, nekoukej se na mě tak, okay? Na to už nebude myslet a najdeme něco, někoho na opravení lodi, popřípadě koupíme novou. Jo?“
A: „Huh? Zlato? Chm-pfft!“
A: „Teda to se vážně může stát jenom tobě. Honit někoho a přitom spadnout a zahrabat se na vrchu hromady plechu. Na, chyť se.“
A: „Netvař se tak. A poděkovat bys taky mohl.“
A: „No tááák. Právě jsem tě zase vytáhl z pasti. A nebýt mě a mých instrukcí předtím, tak teď ani nežijem.“
Z: „Tvůj optimismus a schopnost se neustále smát mě vážně stále udivuje. A taky příšerně štve!“
A: „To jako vzdání díků moc nezní.“
Z: „Copak, chceš snad po mně, abych tu teď před tebou padl na kolena a začal se ti klanět?“
A: „Nooo, to by nemuselo bejt až tak špatný. Jako mohl bys u toho dělat i něco možná trochu jinýho-„
Z: „Nezapomeň, že to je hlavně tvoje vina, že jsme tu takhle skončili! Sice jsme neumřeli, ale nemáme loď ani jídlo ani nic a kolem nás NIC NENÍ!!! A proč, protože náš malej milovanej Ashtonek si usmyslel, že to bude báječné proletět se mlhovinou, která se nám pak dostala do motoru a systému lodi a proto jsme se různým sledem událostí dostali až k momentální situaci! A k tomu-“
A: „Hele, hele, klid, jo? T-to bude dobrý! Uvidíš!“
A: „Vážně.“ (starostlivý, dojatý úsměv)
Z: „Tak pojď ke mně, ať tě můžu obejmout.“ (roztáhne ruce)
A: „Hele, víš, že s tím tvým vzhledem momentálně vypadáš jak pedofil?“
Z: „Ashi! Já tě vážně zabiju!“
A: „Hahahaha!“ (zdrhá pryč)
