Nevím, jestli fanfikcí, ale jaoi určitě. Výraz jaoi, někdy nesprávně foneticky přepisován jako yaoi, je totiž původně zkratkou pro populární pár Janošík/Alois (Jirásek), kterou vynalezl Jára Cimrman kolem roku 1890, když dočasně přebýval na pražských kolejích.
Na stejných kolejích byl totiž ubytovaný i Jirásek, který v té době pracoval na svých Starý pověstech českých. Jirásek bral svou práci velmi zodpovědně a obzvláště k pověsti o Janošíkovi přistupoval se zápalem, který se blížil obsesi, což pochopitelně narušovalo uvolněnou atmosféru studentského života na kolejích a většinu ubytovaných to rozčilovalo. Cimrmanova frustrace Jiráskem po několika týdnech pobytu narostla do bodu, kdy se v zoufalství rozhodl spojit tehdy mezi studenty oblíbené obvinění, že Jirásek má sexuální zájem v Janošíkovi a svůj vlastní názor na Jiráskovo dílo, které se mu zdálo nevalné kvality. Se slovy “Já ti taky nějakou pověst napíšu, však uvidíš!” odešel do nejbližší studentské putyky, která měla příznivé ceny, a když se vrátil na kolej, měl první verzi svého jaoi.
Ačkoliv Cimrmanovo jaoi původně začalo jako parodie (a šikana Aloise Jiráska) jeho koncept se velmi rychle rozšířil mezi ostatní studenty. Tomu možná napomohlo i to, že Cimrmanovo jaoi mělo skutečně signifikantně větší kvalitu než Jiráskovi pověsti. Studenti, kteří neměli Jiráska také v oblibě, přijali novou zábavu s nadšením a začali masově produkovat inspirovaná díla, pořádat večery autorského čtení a jeden zdroj dokonce hovoří o amatérské divadelní inscenaci. Trend se velmi rychle rozšířil i mimo studentské spolky, což je množné doložit korespondencí mezi pražskou a olomouckou univerzitou. Jeden z pražských akademiků poslal dopis adresovaný Sigmundu Freudovi, který přibližně v té době působil v Olomouci jako docent, začínající “Kolego, rozmohl se nám tady takový nešvar a Vy jste na takové věci odborník.” Zbytek dopisu je bohužel špatně čitelný a Freud se K problému nikdy nevyjádřil a ani není jasné, jestli v té době stále v Olomouci pobýval.
Lingvistická stránka termínu jaoi je také velmi zajímavá. Obecně se akademici shodují, že původní verze zkratky byla Jaois (JAnošík + alOIS,) ale zahraniční studenti, kteří se chtěli do kolektivní zábavy také zapojit, si “s” na konci pletli s plurálem. Cimrman byl přesvědčen, že jeden Jirásek je víc než dost a tedy od S upustil.
Druhé, ovšem méně vědecké vysvětlení jaoi, pochází ze zdroje, který se sice datuje přibližně do roku 1890, ale jde pouze o jedinou zmínku a člověk, který ji zaznamenal, nebyl ještě akreditovaný k tomu zaznamenat cokoliv, navíc jeho přístup byl poněkud žoviální. Podle tohoto zdroje by jaoi mělo být psáno jako “jaoji,” přičemž “Ja” opět reprezentuje Janošíka, ale “Ji” je převzato z prvních dvou písmen v “Jirásek.” Dle autora “O” nahrazovalo stejnou funkci, jakou má v této době “/” (tedy slash), s tím, že šlo o třetí, vložené slovo, ovšem vzhledem k jeho vulgaritě ho ani nemá cenu zmiňovat.
Bohužel z tohoto období se nedochovalo moc validních textů, protože všechny autentické originály byly kvůli skladování na studentské ubytovně okamžitě po vytvoření znehodnoceny tělními nebo jinými tekutinami. Většina informací, které o tomto bouřlivém období v životě Cimrmana máme, pochází z jeho pozdějších spisů, kde zmiňuje, že ho právě tato zkušenost inspirovala i k vynálezu PTSD a jogurtu.
izzy806
yousharknotpass
pixelskylines
