Reklama a grafika

Tumblr zakáže porno. Je to vážný. “S těma sex-botama musíme něco dělat!!” volají pohlavárové nového tumblérového režimu Osvěty. Nejsou to lidi. Nejsou to ani sex-boti v přestrojení, což mnohé zaráží a šokuje. Možná ještěrky, ale ještě se polemizuje nad myčkou plnou špinavýho nádobí, kterou někdo tři měsíce zapomněl zapnout a její obsah mezitím nabyl sebeuvědomění. To sebeuvědomění bylo, že je fakt potřeba zbavit se ženských bradavek, obrázků zeleniny a náhodných shluků pixelů, co by z dálky osvícenějším bytostem mohly připomínat incestní bestiální koitus, ačkoliv je na obrázku chytře maskovaný za louku orlíčků při západu slunce. “Tumblr si musí zachovat svou pověst coby stránky příznivé rodinám s dětmi!” Když jsem byl onehdy v jedenácti letech poprvé vystaven tumbléru skrze necenzurovaný Narutovský porno, ihned jsem věděl, že tohle je stránka, co zastává dobré křesťanské hodnoty, zneužívaná spodinou lidstva, co si na ní realizuje své perverzní choutky a deviantní vášně. Hanba. Hnus. Konečně nastane kurňa pořádek. Na tumbléru nikdy žádný porno nebylo a nebude. Celá stránka byla původně založena jako databáze interiérového návrhářství a cudných memíček o počasí a k tomu se teď všichni, jako jednotný a souhlasící kolektiv, vrátíme. Křepčím a plesám nadšením. Moje křesťanské hodnoty. Všechny na jednom místě. Brečím. Říkám, že štěstím. Mám pravdu. Začne mne followovat sex-bot. Se schovívavým smíchem jej zablokuji. Což neví, že na tumbléru nikdy žádné porno nebylo a teď už rozhodně ani nebude? Další sex-bot. V ten samý den. Blokuji ho a nacházím v tom marném snažení určitou roztomilost. Na tumbléru nikdy žádný porno nebylo a nebude. “Stránka je teď lepší, než kdy dřív!” píšu na mobilní aplikaci. Zveřejním příspěvek. Příspěvek se samovolně smaže. Zalévá mne blaho, které je teplotou, tvarem a barvou hodně podobné bezhlavé agresi. Ale není to agrese. Je to blaho. Můj osobní tag na blogu nefunguje, zobrazuje se jenom necelá polovina příspěvků, co je jím oštítkovaná. Připíjím ze svého hrnku kafe, ve kterým žádný porno nikdy nebylo a nebude. Tak to má být. Usmívám se jako člověk, který nenašel v jedenácti brutální necenzurovaný Narutovský porno, ale rozkvetlou louku orlíčků při západu slunce. Protože to jsem přesně našel. V chatu nefunguje posílání obrázků a gify jsou generovaný podle konstelace hvězd, pohybu racků nad pobřežím Galapág a barvy očí vašeho druhorozeného. Žádný porno. Všechno je, jak má být. Tagy, mobilní aplikace, chat, změna profilového obrázku ani zařazení příspěvků do fronty ještě pořád nefunguje, ale dostáváme hromadný chat. Někdo z nás si o něj prý řekl. Otáčím se do místnosti zbylých šestnácti tumblérových uživatelů. “Vojtěchu, tos chtěl ty??” Vojtěch to nechtěl. Všichni ostatní mlčí. Někdo z nich to ale chtít musel, jinak by to tu nebylo. Na každý pád to není porno, a nikdy to porno nebude. Všechno je, jak má být. Píšu děkovný dopis tumblérové redakci. Nemám adresu. Posílám ho na starou adresu redakce Bravíčka a v hloubi duše vím, že to je tak správně. Můj oslavný příspěvek se seznamem všech 682 sex-botů, co jsem zablokoval od nastolení nového režimu, je smazán pro porušení zásad komunity. Vím, že jsem si o to koledoval. Žádný porno tu nikdy nebylo a nikdy nebude. Stránka s foot fetish pornem mi komentuje pod příspěvek o českých pohádkách srdíčko. Je to od ní hezké. Blokuji ji, ale ne dříve, než osrdíčkuju fotografii mokrých dámských lodiček. Cuká mi v oku – nebeskou něhou. Toto je koneckonců dětem příznivá stránka. Je potřeba jít dobrým příkladem. Mám radost. ‘Tady nikdy žádný porno nebylo,’ mumlám skrz křečovitý škleb čirého zenu a láskyplně blokuji stránku obsahující výhradně necenzurované mužské penisy. Můj mém obsahující článek z idnesu s fotkou pářících se chroustů byl zablokován pro porušení zásad komunity. Nikoliv však dříve, než pod něj fekální fetish blog komentoval velkým třpytkovým srdíčkem. ‘Nikdy žádný porno nebylo,’ cedím skrze mírumilovně zaťaté zuby, když rozverně a vděčně mažu sám sebe. ‘A nebude.’