Lithium v Krušných horách: Kdo na něm doopravdy vydělá?
Pamatujete na kampaň před sněmovními volbami na podzim 2017? Severočeské lithium v její horké fázi hrálo zásadní úlohu: heslo “2000 miliard našich peněz” možná ovlivnilo výsledek. Kde jsou ty dva biliony korun? Jak se k tomu číslu došlo? A komu potenciálně do klína nějaké peníze spadnou? Jako v každé slušné detektivce je i v tomhle příběhu důležité ptát se Qui bono? aneb Komu prospěje těžba lithia v Krušných horách?
Kolik peněz leží pod zemí?
Férově pojďme říct, že to nikdo neví: Ani já, ani Andrej Babiš, ani Petr Fiala, ani investoři, ani Geomet. S nějakou mírou nejistoty prospektoři vědí, kolik kovu mohou získat; ceny na světových trzích ani další technologický vývoj nedokáže s jistotou předpovědět nikdo.
Geomet veřejně pracuje s roční produkcí 25 000 tun uhličitanu lithného, které při současných cenách mají hodnotu asi 7,6 mld. Náklady na těžbu nebudou malé (při průměrné mzdě a deklarovaných 2000 zaměstnancích jen personální náklady vycházejí na více než miliardu korun ročně; důl a zpracování spotřebují velké množství elektřiny a surovin - např. za kyselinu sírovou v deklarovaném množství a v dnešních cenách je to přes 100 milionů korun za rok).
Zisk se před splacením úvěrů může pohybovat mezi 1-4 miliardami ročně. Úvěrující banky ho alespoň v prvních letech pohltí.
I tak by dva biliony korun by při zisku 4 miliardy ročně trvalo vygenerovat 500 let.
Prospektoři, kteří už vydělali
První, kdo už vydělal, jsou zakladatelé Geometu. Do svého byznys plánu investovali čas a jistě i peníze, a je proto spravedlivé, že prodejem podílu australské firmě European Metal Holding své peníze dostali zpět.
Rizikový kapitál a vysoké sázky
European Metal Holding, původně jen na australské burze kótovaná firma, má jako jedinou svou aktivitu právě cínovecký projekt. Z hlediska akcionářů jde o klasický rizikový kapitál: Je třeba něco zainvestovat, a buď se investice mnohonásobně vrátí (EMH vlastní 49 % Geometu), anebo se odepíše. Jako obvykle je vyšší riziko vyváženo potenciálně vyšším výnosem.
Zájmem akcionářů je tedy udržovat “hype” lithiové horečky, protože to je to, co jejich investici drží nad vodou. Ve skutečnosti se to příliš nedaří.
Nepatří ty grafy k sobě?
Popsaná situace není nijak unikátní: Jako přes kopírák ji vidíme i u dalších lithiových projektů v Evropě. Na začátku je nákupní horečka; následně cena akcí European Metal Holding (EMH) prakticky kopíruje vývoj ceny hlavní komodity uhličitanu lithného, včetně výrazného vzestupu a následného pádu mezi lety 2021 a 2022. Přesvědčte se sami.
Cena uhličitanu lithného:
European Metal Holding, těžba z zinnwalditu, Cínovec, Česko:
Vulkan Energy, těžba lithia z termálních pramenů, Německo:
ČEZ jako zdroj
Když v roce 2019 (pravděpodobně na základě politického zadání) majoritní podíl v Geometu od EMH kupoval, získal projekt cínovecké těžby opravdu silného investora, který byl ochotný do rozvoje vložit další prostředky. Kolik peněz přesně polostátní gigant na přípravu těžby vložil, není veřejná informace (mluví se o 2 milionech eur, tedy asi 51 milionů korun). Málo to ale rozhodně nebylo: Právě po roce 2020 se přidalo na intenzitě průzkumných vrtů, firma získává své první zázemí přímo v Dubí. Peníze (jakýmkoli způsobem) vložené ČEZem umožnili najmutí dalších lidí, nákup služeb i majetku.
Jeden z velkých výdajů bude zpracovatelský závod, t.č. plánovaný na brownfieldu u osady Dukla na katastru obce Újezdeček. Je to strategická lokalita: leží přímo na železniční vlečce, od portálu těžby leží nedaleko, je to relativně izolované místo. Z prezentací Geometu i podle vybrané technologie je zřejmé, že místo nemá pro investory alternativu. Dnes na místě potenciální chemičky stojí fotovoltaická elektrárna a je jisté, že s majitelem pozemků musí mít Geomet (nebo ČEZ, nebo EMH) podepsanou nějakou smlouvu, vysoce pravděpodobně spojenou s opcí na koupi pozemku, možná dokonce už vyplacenou. Majitel plochy už má tedy vyděláno a nic neriskuje: Když se projekt odpíská, bude mu dál vydělávat fotovoltaika a jako příjemný bonus za tuhle eskapádu dostal vyplacenou opci. Pokud by na stavbu závodu přeci jen došlo, křemíkové panely se odvezou někam jinam a Geomet doplatí kupní cenu.
“Peníze pro české lidi”
Kde jsou tedy ty “peníze pro české lidi”?
Připusťme, že ceny uhličitanu lithného začnou stoupat a budou se držet na vysokých hodnotách jako kolem roku 2021 (je to vysoce nepravděpodobné, ale připusťme to). Těžba se rozjede a všechny produkty (nejen kýžený uhličitan lithný, ale i vedlejší síran draselný, případně příjmy z trhu s emisními povolenkami) půjdou na odbyt. Geomet bude stroj na peníze. Co se s nimi stane?
Předně, bude třeba uspokojit úvěrující banky. Do projektu sice EMH a ČEZ investovaly, ale rozjezd produkce bude jistě z velké části hrazen bankovními půjčkami (otevřeně o nich mluví ředitel Geometu na veřejných představeních).
Poté se bude zisk dělit podle majetkové struktury. To znamená, že 49 % půjde akcionářům EMH (t.č. drží 6% podíl i Evropská rozvojová banka) a 51 % Severočeským dolům, resp. ČEZ. Pokud si ale někdo představuje něco jako ropné nebo plynné fondy po vzoru zemí Arabského poloostrova nebo třeba Norska, bude zklamán. ČEZ plánuje za 57,8 miliard postavit v Prunéřově továrnu na baterie, tzv. gigafactory. Velmi dlouho tedy žádný akcionář polostátní firmy (ani minoritní, ani stát) žádnou dividendu neuvidí.
Pokud Geomet nebo premiér Petr Fiala mluví o přínosech, pak typicky padají slova o zaměstnanosti a návaznosti na automotive průmysl, nikoli o přímém dopadu na region nebo nějakou analogii zmíněných “fondů budoucnosti” bohatých ropných států.
Kdo si doopravdy vydělá
Pojďme to shrnout: Kdo si doopravdy vydělal (anebo velmi pravděpodobně vydělá)?
Akcionáři EMH, pokud cenné papíry v pravý čas koupili (třeba kdykoli mezi lety 2018 a 2020) a včas prodali (koncem roku 2021). Lepší příležitost patrně nepřijde.
Majitelé pozemků potenciální chemičky na Dukle: Už teď mají téměř jistě splacenou opci, a i když se projekt zruší, nikdo jim ji nevezme. V případě realizace klíčové pozemky výhodně prodají.
Úvěrující banky.
Dodavatelé služeb a materiálů pro stavbu a provoz dolu nebo zpracovatelského závodu - ovšem pouze v případě, že se projekt rozjede.
Kdo naopak dlouho - a možná nikdy - žádné peníze z projektu přímo neuvidí, je ministerstvo financí coby správce státního rozpočtu.
A závěrem ještě jedna poznámka: Všechna uvedená fakta pocházejí z otevřených zdrojů. Je možné, že Geomet ví mnohem víc, než říká (to ale s ohledem na akcionáře EMH není moc pravděpodobné; Australan ve vedení firmy potřebuje udržovat potenciál firmy co nejvýše). Jasno by měla vnést studie proveditelnosti, jejíž dokončení se stále odkládá. Řádově by se ale od zde uvedené kalkulace lišit neměla.














