CooLAND

Pondělní práce byla jasná - po probuzení ostříhat nakvetlé orosené gladioly, dostat ze země mrkve, posbírat zralé kukuřice Malované hory, okurky, melouny, rajčata, papriky, cukety a patizony, fazolky, lilky, ostříhat majoránku... Rukama nám prošly stovky kil nádhery rozličných barev, tvarů, chutí i vůní. Teprve v předvečer odvozu bedýnek do KPZek se seskládává to, co zrovna narostlo, do podílů - nakrmit desítky odběratelů tak chce dávku činorodosti. Práce odsýpá a mě těší. 

Večer stojí všechny přepravky úhledně srovnané a popsané. Některé pojedou zítra do KPZ CooLAND, jiné do dalších pražských KPZtek v Malešicích, Člověku v tísni a Toulcově Dvoře. Je čas na odpočinek, venku cikají cvrčci, v kuchyni připravujeme úterní oběd a povídáme. Karel Tachecí odpovídá na všechny (více i méně chytré) dotazy a ochotně vysvětluje, zvučně zazní lidovka, padá tma a tak se jde spát. 

V úterý ráno prší, přemlouváme mrkve na poli, aby se nechaly očistit od bahna a po chvíli se raději přesouváme do sucha stodoly na čištění česneků a cibulí. Co se sklízí, to se obědvá, máme se tedy blaze! Odpoledne odpleveluji košťáloviny, jsou značně zkoušené dřepčíky a molicemi, ale prý se i loni na podzim zvetily a plodily, držím jim letos palce a vytrhávám peťour okupující čtyři partyzánské lístečky brokolice. Do dalšího deště a mého odjezdu je vypletá pouhá čtvrtina. Práce je tu dost. Po dvou dnech na farmě v Budyni se cítím na duši i na těle jako nasycená výživným, blahodárným a lahodným vývarem, který na mě mrká svými oky a voní po libečku. Jako když bych obvykle jedla spíš instantní "pytlíkovky"... A okouzlená sladěním člověka s polem, s přírodou, která někdy potřebuje víc času a naší trpělivosti, jindy je překotná, a jindy nás rozradostní a získá si svojí bujností a vůní.

P.S.  Tenhle příběh by nevznikl, kdyby se KPZ CooLAND nestala členem pražského lokálního výměnného systému PRALETS. Právě tam totiž Jana objevila inzerát, že KPZko hledá pomocníky na statek. Je to krásná ukázka synergie mezi systémy postavenými na podobných hodnotách sdílení, otevřenosti, důvěry, lokálnosti a respektujícího přístupu k planetě. 

Text: Jana Donátová Úvod a foto: -ŠK-

S Aničkou jsme se potkaly v rámci projektu BOND, jehož hlavním cílem je dosáhnout vyšší úrovně organizace a propojení zemědělců a dlouhodobě vytvořit zdravější, produktivnější a harmoničtější zemědělský sektor v Evropě.

Anička díky projektu měla možnost vidět jak spolupracují norští zemědělci a své zážitky z cesty s námi sdílela také na našem blogu v příspěvku BOND v sukních. 

Partnerem projektu za Českou republiku je Asociace místních potravinových iniciativ - AMPI, ovšem Anička se o projektu dozvěděla z jiných zdrojů a přihlásila se do projektu přímo, nikoliv přes AMPI. O existenci AMPI do té doby neměla tušení a když se dozvěděla, co je hlavním posláním AMPI, byla to ona, kdo vykulil oči a říká: 

KáPéZtky...wtf?!?! O tom jsem nikdy neslyšela…

Z Aničky jsem měla pocit, že ač ji to lehce zajímá, tak ji přijdeme jako parta pomatenců. Opravdu mohou existoval lidi, kteří pošlou svoje peníze zemědělci předem a odebírají od něj produkty celou sezónu?

Aničku jsem poprosila, že pokud by měla cestu do Prahy, ráda bych ochutnala mléko a jogurty od buvolů. Dočkala jsem se v listopadu loňského roku, kdy Anička napsala:

Ahoj Vraťko,v pátek budu na ministerstvu zemědělství na nějakém školení. Myslím, že máte někde kancl u Florence? Dovezla bych Ti ráda ochutnat naše mléko a jogurt,kdybys tam někde byla.

S radostí jsem Aničce odpověděla:

Ahoj Aničko, to je skvělý nápad, moc ráda Tě uvidím a ochutnám. Já v pátky nepracuju, ale bydlím kousíček od ministerstva.

Nakonec Anička přišla ke mne domů na kafe. Ještě teď si pamatuji, jak mi v hlavě jelo - ty vole, teď to budeš muset ochutnat před Aničkou a co když ti to nebude chutnat? Znáš se, jak jsi mlsná a jak se často šklebíš nad ovčími nebo kozími produkty? Cejtíš tam to zvíře a jíst to nechceš?!? Hmm, to bude situace…

Otvírám jogurt. Anička sedí přímo přede mnou a já ochutnávám.

Vau, to je dobrota. 

To se nedá ani slovy popsat. Mňam!!!! 

Zatímco si užívám lahodnou chuť jogurtu, bavíme se o tom, jaká úskalí musí drobní producenti mléka překonávat. A že jich není málo. Ovšem já v myšlenkám stále odbíhám sobecky k tomu, jak mít tuhle dobrotu stále k dispozici.

V lednu se vydávám za Aničkou na farmu a opět využívám příležitosti popovídat si o tom, jak KPZ funguje, proč to děláme a proč bych chtěla konkrétně ji do naší KPZ CooLAND.

Večer mi přijde zpráva od Aničky, že o tom začínají uvažovat a ať jim pošlu bližší informace. Během zimy a jara ladíme detaily, plánujeme a mezitím přijde zpráva od Aničky, která mne zahřeje vždy, když si na ni vzpomenu:

Vraťko, jsem moc vděčná vlastně tomu megaprojektu Bond, že jsem se mohla s Vámi seznámit. Já si na začátku fakt myslela, že jste skupina takových polobláznů. Až teď jsem prohlídla a obdivuju to!

Je červen a buvolí KPZ CooLAND funguje! Máme 18 odběratelů. Během příprav na novou sezónu, jak bude vypadat podíl a kdo bude odebírat se z nás staly kamarádky. Píšeme si například o našich miminkách. Já Aničce o své dceři narozené v dubnu, ona o svých buvolích miminkách:

“Dnes je to devět měsíců, co jsme začali dojit. Devět měsíců, kdy jsem musela poprvé se slzami vzít buvolici tele a zároveň se zavázat, že se o něj budu starat jako náhradní máma, co nejlépe. Farmaření je těžká řehole, ale já osobně považuji tohle za jednoznačně nejtěžší. Pro to, aby bylo mléko pro člověka musíme potlačit přírodu a tele od mámy oddělit. Na začátku jsem doufala, že to třeba tak nebude muset být. Jenže z předchozího příspěvku víte, že buvol je trochu speciál a umí mléko zadržet. A protože jsou holky chytré, tak dokud věděly, že na ně čeká tele, tak proč by nám to mléko dávaly, když ho přece pro něj potřebují. Nedalo se nic dělat a tak kromě jednoho lidského mláděte mám nyní i šest buvolích dětí. Protože jsme bio, tak buvolí miminka nepijí „sunar“, ale pravé buvolí mléko. Ekonomika podnikání jde opět stranou. Nemáme žaludek na to ty naše zlatíčka šidit. Jako pravá maminka k dětem vstávám, hraju si s nimi, vychovávám je i uspávám. Touhle 100 % péčí si dokáži alespoň trochu ospravedlnit přetržení toho mateřského pouta. S pokorou a úctou vzdávám hold naším buvolím matkám díky nimž si můžete vychutnat dobroty od nás z farmy.”

Anička mi po vypuštění téhle zprávy napsala:

Včera mne Alex zviklal, že to může u někoho způsobit, že už nebude od nás chtít výrobky. Kdybych tohle dala na fb, tak si piš, že se tam ozvou radílkové, co budou psát komentáře typu: „Mléko patří telátkům, ne lidem…Příště si dám trochu míň vína :-)

Obě si vážíme zpětné vazby od odběratelů, jelikož Aničky obavy byly zbytečné. Reakce na příspěvek o buvolích miminkách říká vše:

Díky za krásnou zprávu,

naprosto chápu, že odebrání mimin musí být naprosto těžké, ale je vidět, že se o ně krásně staráte! :) Bůvolí výrobky jsou do jednoho jedna velká lahoda a tak prosím chlupatým holkám vyřiďte náš veliký dík! :)

Tím se naplňuje i první vzkaz odběratelům od Aničky, ve kterém napsala, proč nakonec do KPZ CooLAND šla:  

"Je to radost z toho, že mléko a produkty z naší farmy zase ochutná někdo další.

Je to obava z toho, zda holky buvolice pochopí, že od nich teď to mléko fakt pravidelně potřebujeme.

Podojit buvolí krávu je umění. Buvolice umí zadržet mléko a prostě ho nedá. Každá z našich buvolic je osobnost. Na každou platí něco jiného. Jedna má ráda, když jí na čumák při dojení stříkáme vodou, druhá zase miluje masáž zad a třetí se při dojení musí zpívat.

Každé ráno vstáváme s myšlenkou, co nás to proboha napadlo založit první buvolí farmu v ČR s produkcí mléka a vlastních výrobků? Nu, a každý večer uléháme s myšlenkou, že to sice bolí a je to dřina, ale má to na rozdíl od mnoha věcí v dnešním světe smysl.

Přejeme všem KPZ členům, kteří mají odvahu dělat věci jinak než konzumně, ať Vám od nás chutná!"

Tenhle příspěvek je hodně osobní, jelikož chceme ukazovat, že když do něčeho jdete s otevřenou myslí i srdcem, funguje to.

Text: -VJ-

Výstava / Kevin V. Ton a CooLAND: Láska ke krajině prochází žaludkem

19. 3. – 17. 4. Kasárna Karlín, Bazén

vernisáž výstavy a křest publikace “Our love to landscapes goes through our tummies” / středa 20. 3. — 19.00 —Bazén—vernisáž (vstup volný)

Komunitou podporované zemědělství je cesta k potravinám zblízka a bez chemie. Je to ale i cesta ke vzájemnému pochopení a podpoře mezi spotřebiteli a zemědělci. Je to o pochopení a prosazování principů agroekologie, radosti z dobrého jídla, podpoře harmonické krajiny, přátelství i bujarých večírcích. Je to o lásce ke krajině, která prochází žaludkem.

O fotografovi:

Kevin V. Ton patří mezi fotografy „uličníky“. Tématem jeho snímků je především běžný život na ulici – té „rozesmáté“, ale zejména té s odvrácenou tváří. Své pouliční fotografie Kevin chápe především jako sociální dokument. Téměř každý den ho můžete potkat s foťákem na krku šlapat chodník a po svém zaznamenávat děje, které městský život v nekonečnosti svých podob nabízí. V letech 2015-2016 Kevin dokumentoval dění v KPZ CooLAND, jedné z desítek iniciativ, které v České republice za posledních deset let vznikly, aby podpořily rozvoj udržitelného hospodaření v krajině.

Galerie Lásky ke krajině

Během dvou let Kevin V. Ton pořídil 240 fotografií. V galerii Lásky ke krajině si můžete prohlédnout výběr 42 z nich.

Stáhněte si

Publikace “Láska ke krajině prochází žaludkem”

Publikace “Our love to landscapes goes through our tummies”

Setkání a diskuze / Jídlo bez kompromisů úterý 26. 3. — 18:00 — 21:00 — Kavárna Bar/ák

Chcete pravidelně odebírat zdravé čerstvé potraviny od ekologických zemědělců z Čech? Není vám jedno, kdo a jak hospodaří v krajině? Potkejte se s karlínskými iniciativami, které rozvíjí místní potravinové systémy založené na šetrném zacházení s půdou a férových vztazích mezi lidmi. Představí se komunitou podporované zemědělství KPZ CooLAND a Spolkový bio obchod Obživa; iniciativy, které propojují ekologické zemědělce s odběrateli a hnízdí ve vnitrobloku Bar/ák. Setkáte se se zemědělci, ale dozvíte se také o Asociaci místních potravinových iniciativ, Lovime.bio, nebo Fair&Bio pražírně kávy.

Přednáška a workshop / Tereza Říčanová: Deník krávy neděle 31. 3. — 18:00 — Kasárna Karlín, Bazén

Ilustrátorka Tereza Říčanová si pořídila krávu plemene Jersey, aby mohla vytvořit obrazovou knihu pro děti o krávě a životě s ní. Vede si deník, do kterého zapisuje novinky ze života dobytčete a ve kterém se zamýšlí nad krajinou, ekologií a životním stylem. Deník také popisuje výrobní procesy některých mléčných výrobků, kterými ilustrátorka živí své děti a známé z okolí. Přednášku o životě s krávou doplní fotografie, kresby, krátký film Mikuláše Vinaře O kravském sýru a workshop stloukání másla.

Promítání a diskuze / Happy Farmers úterý 2. 4. — 19:00 — 21:00 — Kasárna Karlín, Bazén

Zeleninová ekofarma Happy Farm je součástí zen-buddhistického kláštera v jižní Francii zvaného Plum Village, jehož zakladatel Thich Nhat Hanh byl nominovaný na Nobelovu cenu míru. Místní komunita novousedlíků založila farmu na jílovité půdě, ale díky zaujetí (a spoustě kompostu) farma každý rok vzkvétá víc a víc. Happy Farmers vám v půlhodinovém filmovém dokumentu zprostředkují atmosféru výjimečného místa, kde život a práce s rostlinami zpřítomňuje metafory mezi péčí o zeleninu a péčí o vlastní nitro i o celé společenství. Po filmu se navíc můžete osobně setkat s tvůrci filmu.   

Setkání / PRALETS: Pražáci pražte s námi úterý 9. 4.  — 17:00 — 19:00 — Kavárna Bar/ák

Anežce se urodily hrušky, ale neví, jak je přivézt z chalupy. Bára je kadeřnice, miluje hrušky, jenže nemá zahradu. Aleš má auto, které moc nevyužije, a potřeboval by nutně ostříhat. Co s tím? Anežka si půjčí auto od Aleše. Bára si koupí od Anežky hrušky a Alešovi udělá super sestřih. K tomu všemu nepotřebují ani korunu, nakupují/prodávají totiž za virtuální pražce. Takhle funguje PRALETS - místní výměnný systém pro Prahu. Lidé, kteří mezi sebou nejen směňují nejrůznější výrobky i služby, ale také sdílí podobné hodnoty. Chcete vědět víc nebo se dokonce přidat? Přijďte se podívat, jak se praží naživo. 

17:00 - 17:30 Představení Spolkového bio obchodu Obživa včetně exkurze do obchodu

17:30 - 18:00 Představení PRALETS pro nové zájemce

18:00 - 19:00 PRALETS trh pro stávající členy; možnost pro nováčky registrovat se do systému (domluva s průvodci) a podívat se, jak se praží naživo

 Přednáška a diskuze / Jak oživit krajinu pondělí 15. 4.  — 18:00 — 20:00 — Kasárna Karlín, Bazén

Víte, že více než polovinu naší republiky tvoří zemědělská krajina? Pokud tedy chceme chránit přírodu, má smysl chránit právě naše pole a louky. Během tisíců let hospodaření jsme na ně přilákali stovky druhů motýlů, ptáků, rostlin i dalších obyvatel. A ti všichni mají v místech, kde se rodí naše jídlo, svoje vlastní “domečky”, “hotely” a “restaurace”. Jak propojit zemědělství s výstavbou těchto přírodních „nemovitostí“? Co pro to můžeme udělat? Během večera přiblíží CooLAND a Živá farma, jak lze spolu tvořit živou krajinu. 

Živá farma Jejich cesty se spojily v New Yorku, kde oba pracovali. Vzali se, rozhodli se vrátit do České republiky a vybudovat ekologickou farmu, která bude respektovat život v půdě, přírodu, krajinu a zároveň rozvíjet místní komunitu. Eva a Libor budou vyprávět, jak vypadá v praxi naplňování vize o udržitelnějším zemědělství v prostředí moravského venkova. A jaké to je, zažívat TEN pocit. Pocit svobody, pocit, že vše, co dělají, dává smysl, pocit, že všechno do sebe postupně zapadá a že jsou tam, kde mají být. 

Na záznam přednášky se můžete podívat zde.

CooLAND Naší vizí je zdravá zemědělská krajina. Chceme přesunout pozornost lidí do krajiny, pomáhat ji chránit a také sami vytvářet. Co pro to děláme? A co pro to můžete udělat vy? O tom všem budeme mluvit.

Pořádá:  CooLAND │ www.cooland.cz  │[email protected]

Spolkový obchod Obživa se posunul zase o krok blíž ke svému cíli – otevřeli jsme první testovací odběrné místo v centru Prahy. První počin spolkového bioobchodu nyní najdete na Florenci, na adrese Za Poříčskou branou 7, ve vnitrobloku Bar/ák. Na slavnostní otevření dorazil i Matthias Schwarzwälder, zástupce drážďanského družstevního obchodu, který je Obživě v mnohém inspirací. Na setkání přišly desítky lidí – stávajících členů i těch, kteří o zapojení do spolku teprve uvažují, a kavárna Bar/ák doslova praskala ve švech. Po živé diskuzi jsme se přesunuli na dvůr a biodynamickým sektem si připili na zdraví. A k tomu nám dopomáhej Obživa.

A pro co si mohou členové od prvního února do Obživy dojít? Máme za sebou teprve první týden provozu, ale nabídka je už teď pestrá a dál poroste podle přání obživníků. Ve stávajícím sortimentu najdeme čerstvé i zpracované výpěstky od členů-sedláků, mléčné výrobky ve vratném skle, stejně tak pivo a šťávy, fair trade kávu z družstevní pražírny, stáčený olej, víno, ekologickou stáčenou drogerii i drobnosti do zero waste domácnosti. Nechybí samozřejmě ani výběr bezobalových suchých potravin, u kterých je kladen důraz na co nejkratší cestu z pole až na stůl. Od českých zemědělců tu místo našla slunečnicová, dýňová i lněná semínka, vlašské ořechy, hrách, obiloviny, med, kmín, sušené ovoce a další. A protože spolek odebírá zboží ve velkém, mohou si členové odebrat biovýrobky za nižší cenu než v běžných obchodech – bez marže.

Obživa je místem, kde je všechno jídlo, které zde najdete, certifikováno jako produkt ekologického zemědělství a má oficiální značku “bio”. Spolek se tak snaží usnadnit svým členům cestu k jídlu, které přišlo na jejich stůl s minimálním dopadem na okolí a bez použití chemie, co nejkratší cestou, s co nejméně obaly a ideálně od konkrétního člověka. S konvenčním zemědělstvím jsou totiž často nerozlučně spjaty obrovské problémy, jako je vyčerpávání půdy, zamořování vody a škody na přírodě, za které v důsledku všichni platíme. A právě péče o Zemi, tedy šetrné hospodaření s půdou a ohleduplné zacházení se zvířaty stojí u zrodu spolku a udává směr jeho fungování.

Jedním z dalších klíčových principů výběru sortimentu je vzdálenost, kterou musí výrobek urazit až do Obživy. Ta by měla být co nejkratší, aby se minimalizovala zátěž z dopravy. Zatím tu proto nemáme nic z Číny. Nicméně pokud se například nenajde dodavatel fazolí s bližším původem, mají členové možnost hlasovat o jejich zařazení i s vědomím, že něco tak běžného, jako jsou fazole nebo čočka, se bude převážet přes půlku světa. Ale právě to je důležitý moment, kdy si lze uvědomit, kam se zemědělství posunulo v globálním měřítku a co se s tím dá dělat.

Všichni členové spolku mají totiž šanci ovlivnit, co v odběrném místě najdou, a zároveň možnost, podílet se na jeho provozu. Každá pomoc, ať už v provozu nebo administrativě, je více než vítána. Na únor už si dobrovolnice a dobrovolníci zvolili, kdy a jak přiloží ruku k dílu, což pomůže minimalizovat náklady, dosáhnout lepšího pochopení fungování spolkového obchodu i vzájemné soudržnosti. Fungování Obživy teprve ladíme, a proto je nezbytná i jistá dávka trpělivosti a tolerance. Ale ten výsledek rozhodně stojí zato.

Zaujala vás Obživa? Přidejte se taky a buďte součástí revoluce ve způsobu, jak si obstaráváme jídlo. Nové členy stále potřebujeme jako sůl.

Více informací, jak na to, najdete ZDE.

Text: Michaela Křivková (obŽIVA)

Několik let postávání na trzích a nucení něčeho, o čem víte, že je fakt dobré, někomu, kdo o to nestojí, je ubíjející. Každodenní přemýšlení, jak dostat 20 kg denně vyrobeného super skvělého sýra k lidem, kteří to ocení a zaplatí, je hodně stresující. A balení výborných čerstvých bio sýrů do prodejen a na trh do vakuových sáčků po 100 gramech, když víte, že ten obal je součástí stále rostoucího plastového odpadu, který dusí tuhle zemi, je více než iracionální. Uvědomíte si, že něco je špatně…

A právě KPZ je cesta, jak mohou malé farmy produkující kvalitní potraviny přežít, a to díky předem dohodnutým pravidlům, platbě před sezónou a důvěře, kterou zákazníci svému zemědělci dávají. Je to také cesta, jak se podílet na šíření témat, kterým je nutné se věnovat a u kterých čas běží a běží hodně rychle.

Pro nás, pro Lukavu, to byla cesta, jak získat zpět motivaci a radost z náročné práce, díky zpětné vazbě přímo od zákazníků. Byla to cesta, jak zlepšit cashflow farmy, se kterým jsme léta nedokázali nic udělat. A také to byla cesta, jak přispět k redukci jednorázových plastových obalů a k šíření důležitosti tohoto tématu dál, tím, že jsme používali při cestě k zákazníkovi vratné obaly.

Těch témat a možností, které KPZ může otevřít, vylepšit, nebo kde malým farmám a farmářům na křižovatce pomoci, je mnoho. Naše neplánovaná návštěva farmáře v Řecku, který pěstuje bio pomeranče, mandarinky a citróny a dodává je přes KPZ do Francie a Belgie ukazuje, že se nemusíme držet jen našich hranic.

Za mě komunitou podporované zemědělství rozhodně mění výhled a to směrem k trvalé udržitelnosti malých farem a malých producentů kvalitních lokálních potravin po celém světě.

Zprávy z pole (Budyně nad Ohří, Statek Karla Tachecího, 28. 7. 2018):

Ahoj Šárko,

sám jsem si také všiml, že zelenina hořkne. Pravděpodobná kombinace nedostatku vody a vysokých teplot. Ona ta hořkost není nic škodlivého, chuť zeleniny se koncentruje, a proto hořkne. Snad by se dalo říci, že zelenina je více jang. Ta přírodní hořká chuť je povzbuzující pro naše srdce. Čekanka - tmavě zelené listy je hořká přirozeně. Římský salát by neměl být hořký. Mám k němu velkou úctu, když dokázal narůst za takových extrémních podmínek. Téměř každé ráno jsem salát kropil vodou. Spíše šlo o velkou rosu. Hlávkový salát nedokázal za takových podmínek narůst vůbec. Bohužel s hořkostí nedokáži nic nadělat. Vyzkoušejte před spotřebou přelít na moment zeleninu vařicí vodou.

V úterý ráno jsme připravovali bazalku k těm nemnoha rajským. Než jsem nastříhal, svázal a přepočítal 46 svazečků, bolela mě hlava z té intenzivní vůně. Tím chci doložit, jaká je to obrovská koncentrace éterických látek. Také se blížil úplněk :-). Rajské jsem původně nechtěl vůbec pěstovat, protože loni nám všechna zplesnivěla. Ale dostal jsem sazenice  od jednoho zahradníka jako protihodnotu sazenic košťálovin, které se podařilo předpěstovat u nás. Nějaké sazenice přinesl i Michal z KomPotu. Ty od Michala rodí nejvíce. Ostatní mají plody nasazené, ale zatím zelené. Nevím, proč zrají pozvolna. Teplé a suché počasí rajským totiž svědčí. Neničí je listové plísně, kdy rajské přijde nejprve o listy, kterými dýchá, pak se znehodnotí plody a nakonec usychá celá rostlina. 

Zimní košťáloviny velmi trpí nálety škůdců (dřepčíků, molic). Nejsem si jist, zda nějaké hlávky dospějí... 

Obilné žně jsou hotové až na zlomek výměry. V  normálních letech v našem kraji touto dobou velké žně teprve začínají či vrcholí. Sklidilo se méně, ale kvalitní menší zrno. Ovoce také máme - sice menší, ale máme co jíst. Může být i hůř.

Začali jsme sušit druhou seč trávy na loukách. Máme se docela dobře, protože např. v Českém Středohoří už otava nenarostla. Trochu starost mi dělá pomyšlení na to, jak zasejeme ozimé obilí, když neprší. Pole jsou vyschlá tak, že na strništích nevyrůstá už ani plevel. Většina polí je jako beton a stroje nemohou půdu smysluplně načechrat.           

S přáním pěkného dne Karel

Na Velikonoce jsme se stavili v Merbolticích pozdravit Jindru a Ondru Šancovi. Popovídali jsme si o historii místa a lidí, kteří zde bydleli dřív a bydlí dnes. Místo nás uchvátilo a tak jsme se dohodli, že v červnu se sem vypravíme s naší třídou prvňáků a druháků na školu v přírodě.

Vydali jsme se na cestu v době slunovratu. Ze zaprášené Prahy jsme přijeli do nádherné zelené oázy. Děti, které obvykle nedočkavě čekají na “mobilovou přestávku”, se okamžitě vrhly na balíky sena a vymýšlely si na nich nejrůznější hry. Úplně mě to přeneslo do atmosféry Dětí z Bullerbynu.

Večer jsme v lese nad loukou nasbírali dříví na oheň. K večeři jsme si opekli výborné verneřické špekáčky, které nám pořídila Jindra. Byly skvělé! I přes velké nadšení dětí, se nám je podařilo uložit do velké místnosti v secesní vilce, kterou jsme měli pronajatou. Pro některé to byla první noc bez rodičů a navíc ve spacáku. Zkrátka dobrodružství.

Ráno všechny děli hbitě vstaly a hned po snídani uháněly za Ondrou, aby mohly sledovat dojení koz. A taky při tom pomáhaly. Nejdřív nadrtily pšeničný šrot, který pak daly kozám. Pak si i někteří odvážlivci dali palce do násadců na vemínka a zjistili tak, že dojení kozy nebolí.

Odpoledne jsme vyšplhali na rozhlednu na Strážném vrchu. Je z ní nádherný výhled na České Středohoří.

Ráda bych Jindře a Ondrovi ještě jednou poděkovala za příbytek a veškerou péči, kterou nám věnovali. Moc jsme si to u nich v Merbolticích užili. Pro nás i pro děti to byl úžasný závěr školního roku. Díky, Markéta. 

Se síťováním zemědělců v současné době Asociaci místních potravinových iniciativ pomáhá právě běžící evropský projekt Horizon 2020 BOND: Bringing Organization and Network Development to higher levels in the Farming sector in Europe. V projektu BOND bylo naplánováno 6 studijních cest do šesti zemí EU za účelem poznání místních úspěšných příkladů. Už jsme psali o cestě do Španělska: Český James BOND vyslán na tajnou misi do Španělska: jak se daří španělským zemědělcům? a Anglie: Další český James BOND vyslán na tajnou misi tentokrát do Velké Británie: jak se daří anglických zemědělcům? Dalším zástupcem ze 4 českých BONDů byla Anička Vejvodová.

Anička vystudovala Českou zemědělskou univerzitu v Praze a po studiích nastoupila na Ministerstvo zemědělství jako garant agroenvironmetálních dotací v rámci Společné zemědělské politiky. Čtyři roky v úřednickém křesle ji naučily mnohému a za zlomový okamžik považuje půl rok, kdy měla možnost být zapojená do jednání v rámci předsednictví ČR v EU. Zlom to byl nejen profesní, ale i osobní, neboť v Bruselu potkala svého nynějšího manžela. Od roku 2010 se věnuje zemědělcům jako soukromá zemědělská poradkyně ve společnosti PV Agri a od roku 2015 si sama začala plnit s manželem sen a koupili si malou farmu. Cílem je na zhruba 20 ha vybudovat první českou buvolí farmu s výrobou vlastních produktů.

Projekt BOND Aničku zaujal hlavně možností poznat a naučit se něco nového od kolegů z ostatních zemí EU. Pojďte si přečíst, co zajímavého Anička přivezla z Norska, kde byla na začátku dubna 2018:

ČR jsem opouštěla rozkvetlou při teplotě 20°C, v Norsku bylo 5°C, všude sníh a zataženo. Už po příletu bylo jasné, že organizace bude bezchybná. Na letišti nás vyzvedla Astrid, která mne osobně připomínala Mary Poppins a dovezla nás až do hotelu na okraji Osla, který je vyhlášený tím, že zde trénují všichni známí olympionici z Norska. Bjorndalena ani Marit Bjorgen jsem tam nepotkala, ale šance prý byla.

Navečer bylo seznámení s ostatními členy týmu. Již při představení jsem si všimla, že místnost je plná optimistických lidí plných entuziasmu a touhy poznávat. Den jsme zakončili společnou večeří (norský losos z farmového chovu) a skleničkou vína.

Cesta za norskými zemědělci začala další den v Norwegian Agricultural Co-operatives (NAC). NAC byla organizátorem celé akce a musím podotknout, že se této úlohy zhostila naprosto skvěle. Byli s námi doslova 24 hodin denně po celou dobu. O to horší bylo, že po prezentaci ze strany jejich ředitele jsem vůbec nechápala, co je jejich hlavní náplní. Několikrát jsem se na to ptala a nikdo z pracovníků NAC mi to nebyl schopen podat tak, abych to pochopila. Až po několika diskuzích z kolegy z okolních zemí mi došlo, že mé nepochopení plyne z toho, že nikde ve světě jsem se nesetkala s tak rozvinutou a dobře organizovanou strukturou kooperativ. Až tady v Norsku.

NAC slouží jako organizace, která je zastřešuje všechny a poskytuje jim různý servis. Věnuje se školení vedoucích pracovníků kooperativ (trénink komunikačních a manažerských dovedností) a rovněž propojuje kooperativy různých odvětví v zemědělství (mléko, maso, zemědělské pojištění, zemědělské stroje apod. Její role je udržovat si přehled v širším měřítku a zajišťovat komunikaci napříč všem zúčastněným.

Další organizací, kterou jsem v Norsku poznala byla Norwegian Farmers Union (NFU), která je zde největší zemědělská nevládka a poskytli nám informace o zemědělství a vysvětlili pozadí každoročního vyjednávání s vládními představiteli Norwegian Farmers and Smallholders Union (NFSU). Jedná se o menší zemědělskou nevládku, která vznikla na základě poptávky některých farmářů po flexibilnějším přístupu v řešení problémů. Zajímavé bylo, že přestože nevládky mají různé názory na některá témata, tak před politiky vždy vystupují jednotně.

Každoroční vyjednávání ohledně kvót, minimálních cen na trhu a dalších důležitých otázek probíhá na základě společně schválené pozice, kterou obě nevládky podle svých slov drží. Přišlo mi to úsměvné v kontrastu s naší rozhádanou a roztříštěnou scénou nevládek.

Další návštěva byla v Green Care («Inn på Tunet») - kooperativa zaměřená na sociální zemědělství. Prezentován byl model spolupráce farmáře a drogově závislých. Tato kooperativa má poměrně široký záběr – středem je vždy farmář a jeho farma, která nabízí místo k seberozvoji různým skupinám (děti, rodiny s dětmi, pacienti s demencí, drogově

závislí, pacienti s mentální retardací apod.). Při prezentaci byl kladen silný důraz na to, že se sice jedná o bohulibou činnost, ale že za to musí být ze strany zájmových skupin i dobře zaplaceno.

Další den proběhla celodenní intenzivní prezentace kooperativy TINE sdružující 95 % farmářů produkujících mléko. Den byl zakončen společnou večeří s farmáři. Možná proto, že jsem celý den poslouchala „v jednotě je síla“ a také téměř 100 % účast mléčných producentů v kooperativě ve mně vyvolala dojem, že to je celé tak nějak umělé, povinné. Jako by závan komunismu? Všichni spolu, platíme každému stejně, rovné podmínky pro všechny. Nikde prostor pro individuální jméno, individuální produkt. Při večeři jsem se u stolu ptala na otázky, zda jim nevadí, že se nepotkávají se zákazníkem, že jen odevzdají mléko, které se smíchá s ostatním a jejich práce nikdy nebude vidět za konkrétním produktem. Vůbec nechápali, na co se ptám a co se snažím naznačit. Řekli, že systém je dobrý tak jak je a není třeba nic měnit.

Poslední den jsme absolvovali půldenní prezentaci týkající se společnosti Norsvin, Geno. Popis genetického programu a toho, jak Norswin operuje ve světě mi připomínal dalekou budoucnost a vyspělost v plánování genetického programu, který má za cíl vychovat perfektní jedince s nejlepšími parametry zase blízkou minulost. Přestože se jedná o kooperativu vlastněnou farmáři, nemohla jsem se zbavit dojmu, že jde o jakousi nadnárodní společnost.

Potom jsme navštívili Bondens Marked, kdy představení organizovaných farmářských trhů přes facebook působilo trochu úsměvně a amatérsky v kontrastu s dopoledním profesionálním programem. Ale dle prezentujících se jedná o funkční model. Farmář na speciálně založené skupině nabídne, co má k prodeji. Kupující učiní objednávku a ve stanovený den na stanoveném místě se všichni sejdou a dojde k výměně zboží za peníze.

Strávili jsme pět intenzivních dní nabitých pestrým programem, které měly za cíl dokázat, že heslo „společně jsme silnější“ platí v každém odvětví. V rámci pobytu nám byly představeny různé varianty kooperativ. Organizovaná spolupráce má v Norsku velmi silnou a dlouhou tradici. Unikátní působení kooperativ na všech úrovní je však umožněno mimo jiné tím, že Norskou není členem EU a má svojí vlastní zemědělskou politiku. Nachází se ve zcela odlišné vnitropolitické situaci a řeší odlišné problémy než státy sdružené v EU. Proto vyvstává otázka, nakolik se lze prezentovanými příklady inspirovat?

Vnímám tři hlavní body, které bychom mohli využít v podmínkách ČR:

Spolupráce musí přijít zdola, nemůže být nucená. Optimální je, když řídícími pracovníky kooperativy jsou sami farmáři.

Při rozsáhlejší kooperaci je potřeba naučit vedoucí osoby řízení a poskytnout jim informační servis.

Cílem kooperativy musí být lepší uplatnění na trhu (finanční stránka věci). Jako vedlejší efekt mohou stát veřejné statky. Nikdy však nemohou být na prvním místě, nefungovalo by to.

Text: -Anna Vejvodová-

Editace textu: -VJ-

Foto: -Anna Vejvodová-

** **

CooLAND

** **

Jedna z věcí, která mě na komunitou podporovaném zemědělství baví je, že se dozvím něco pěstování. Já jsem totiž na takové věci úplně levá. Kdyby se rostliny, co máme doma, měly spolehnout pouze na mou péči, nepřežily by chuděry ani týden. To už jsme si vyzkoušeli ;-). A kdybych si měla vypěstovat pro sebe nějakou zeleninu? No to by dopadlo, tedy spíš nedopadlo. Proto jsem ráda, že máme našeho Karla, který zeleninu vypěstovat umí skvěle. Na psaní nemá moc času, ale když se mi ho podaří občas přesvědčit, aby poslal nějaké “zprávy z pole”, ráda čtu ty postřehy člověka, který je každý den spjatý s půdou a životem v ní. 

Zprávy z pole (Budyně nad Ohří, Statek Karla Tachecího, 30. 6. 2018):

Dnes u nás začaly žně. Sklízeli jsme zimní ječmen. Očekával jsem velmi nízké výnosy, ale zatím to je spíše průměrné. Snad proto, že jde o ozimé obilí, které do jara vstupovalo silné. Jarní obilí na tom bude hůře.  

Zahradnicky jsme vstoupili do druhé půle vegetačního roku. Platí staré pravidlo, že Jan 24. června obrací veškerý růst k zemi. Doba bujného růstu a kvetení končí a rostliny směřují ke zdárnému vývinu semínek a k uložení zásobních látek pro přezimování. To, co se po svatém Jánu vyseje, už letos nevykvete (např. ředkve a ředkvičky, špenát, dvouleté květiny). 

I my jsme zde v první půli pomyslně rozjížděli vlak s cibulkami, semínky a sazenicemi. Vlak je rozjetý. Přikládat do kotle, ani brzdit, nebudeme. Protože je vlak těžký, zpomalovat bude pozvolna. A my si z něj budeme postupně vykládat náklad. Obvykle bývá zahrada v červnu rozbujelá. Bujný růst zakryje veškerou zemi. Letos tomu tak ale není. Méně srážek s vysokými teplotami růst kulturních rostlin brzdil. Je zajímavé, že plevele rostly zdárně a mocně. 

Celý červen nám zde pomáhali tři francouzští asi dvacetiletí woofeři z okolí Dijonu. Jeden kluk a dvě holky. Pomohli nám zachránit zaplevelené cibule a další zeleninu, kdy jsme opakovaně pleli na poslední chvíli. Lidí je totiž málo. Bez pomoci bychom asi plevele nezvládli do takové míry umořit. Díky za pomoc! Na oplátku získali zkušenost, jaké to je, pracovat venku na poli. Za ten měsíc se jim na rukách nadělaly mozoly a klučina se i pěkně spálil, protože naše rady, ať si vezme triko, nebral vážně. Asi si potřeboval vyzkoušet, jak pálí slunce v Čechách. A myslíte si, že jedli zeleninu, když jí měli čerstvou u nosu? Ani náhodou. Raději pizzu, maso, nebo palačinky s taveňákem. To mě trochu zklamalo, těšil jsem se, že se naučím něco z pověstné francouzské kuchyně. 

Za ta léta co hospodařím, je každá sezóna úplně jiná. Letos je konec června a už sklízíme lilky a rajská jablka. Také cukety, ale těm chybí voda. Ze zelenin máme ode všeho, ale výnosy jsou slabší. Košťálové zelenině se suché a teplé počasí nelíbí. Naštěstí letos nezmrzlo ovoce. Tak nějaké posíláme.        

Zdraví Karel

V příspěvku Záchranná síť pro malé a začínající zemědělce - Access to Land Network (A2L) slibujeme reportáže z cest v rámci projektu Learning towards access to land (LeALand). Praktické ukázky jsou nejlepším odrazovým můstkem k porozumění spletitých zákoutí, která na některé evropské zemědělce po cestě do krajiny čekají.

Sdíleli jsme s Vámi reportáž z Francie a dnes Vám přinášíme reportáž z další cesty, která tentokrát byla do Německa.

Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI), hlavní koordinátor dvouletého projektu LeALand (2016 - 2018), ve spolupráci s CooLAND, vyslali v květnu 2018 (20. 5. - 26. 5. 2018) dva své spolupracovníky na vzdělávací cestu do Německa. Setkání se zúčastnila Hana Bernardová, která spolupracuje nejen s AMPI, ale i s Nadací Pro půdu. Dalším účastníkem byl zkušený zemědělec Martin Rosenbaum z farmy Lukava. Oba přijeli zpět s cennými poznatky, ze kterých vychází nejen tento příspěvek, ale bude z nich čerpat i Nadace Pro půdu pro směřování svých dalších kroků.

Program organizovala nezisková organizace Die Agronauten a probíhal v okolí Freiburgu, poblíž hranic s Francií a Švýcarskem. Účastníci z dalších partnerských organizací Terre de Liens, ILIOSPOROI, Nourish Scotland se společně sešli v neděli 20. 5. v Hinterzaten v Černém lese poblíž Freiburgu i. B.

A co v rámci bohatého programu účastníci viděli? Během studijní cesty navštívili opět řadu farem a seznámili se s několika organizacemi, které řeší přístup k půdě a další navazující témata v německém kontextu. Podobně jako v dalších evropských zemích i v Německu dochází k velké koncentraci půdy, k čemuž přispívají mimo jiné i dotace Společné zemědělské politiky, které poskytují velkým vlastníkům půdy další prostředky na nákup zemědělské půdy. Přestože mají zemědělci předkupní právo, tak pro ty menší je půda často nedostupná.

Z tohoto důvodu vznikají v Německu neziskové organizace, jejichž cílem je usnadnit přístup k půdě pro menší a začínající zemědělce a farmy, které hospodaří šetrně, podporovat větší diverzitu různých forem vlastnictví půdy, a tím omezovat koncentraci půdy. Usilují o zvýšení transparentnosti trhu s půdou a o podporu lokální potravinové ekonomiky. Jedním z důležitých argumentů je, že cena půdy by měla odpovídat své produkční hodnotě na produkci jídla.

Tyto organizace se zaměřují i na evropskou úroveň. Snaží se prosadit, aby cíle evropské Společné zemědělské politiky byly nastavovány decentralizovaně s ohledem na odlišné regionální podmínky agrární struktury. Dalším důležitým tématem je pro ně zastřešení rozlohy půdy, na kterou je možné dostat dotace, a silnější podpora na tzv. „první“ hektary. Jejich cílem je změna nastavení dotací - od dotací orientovaných na rozlohu půdy směrem k nástroji, který podporuje veřejné zájmy, např. ekosystémové služby. Více informací o návrzích, jak by se měla změnit evropská zemědělská politika lze najít v dokumentu Towards a Common Food Policy for the EU iniciativy IPES Oliviera de Schutters. Téma je velmi aktuální a řešilo se například na Food and Farming Forum, které proběhlo na konci května v Belgii.

Pokud Vás zajímá, které organizace se těmto tématům a především přístupu k půdě pro agroekologické zemědělce věnují v rámci Německa, zde je stručný popis některých z nich.

Die Agronauten je malá regionální organizace, jejímž cílem je ovlivnit postoje lidí ve vztahu k jídlu a zemědělství: „Jíst a hospodařit víc lokálně a udržitelně“. Věnují se nejen praktickým věcem, ale i výzkumu v této oblasti. Významnou aktivitou pro posílení povědomí o této problematice je pořádání každoročního festivalu Agrikultur, který trvá 2 - 3 dny a jeho hlavní myšlenkou je zlepšení kvality života pro všechny.

Další organizací je Kulturland, družstvo inspirované organizací Terre de Liens ve Francii. Prodávají podíly (500 euro/1 podíl) na minimálně 5 let. Administrativní poplatek činí 5 % a není zde žádný finanční zisk pro podílníky. Aktivně podporují zakládání nových farem, například nákupem pozemků – př. biodynamická farma Luzernenhof.

Zásadní organizací v regionu Freiburgu je Regionalwert AG. Účastníci měli možnost se setkat se zakladatelem Christianem Hissem, jehož příběh je velmi inspirativní. Původně zemědělec, jehož cílem byla vždy potravinová suverenita (z pohledu farmy to znamená být provázán v celém řetězci – od produkce, přes zpracování, po prodej, včetně produkce semen, stáží atd.). Postupem času si uvědomil, že pro rodinnou farmu je toto příliš velké sousto a vyžaduje to specializaci. Takto se zrodila myšlenka aplikovat tento koncept na regionální úrovni a vytvořit shluk (cluster) spolupracujících podniků, které se specializují na různé články potravinového řetězce. Regionalwert AG byl oficiálně založen v roce 2006, a to jako akciová společnost, jejíž akcionáři jsou občané a jejichž cílem není finanční zisk, ale potravinová suverenita v regionu. 

Dochází tak k efektivnímu propojení města (finanční kapitál) s venkovem (půda). Dnes je takových akciovek v Německu 8 v různých regionech, Regionalwert ve Freiburgu má cca 800 držitelů akcií (shareholders) v hodnotě 4 milionů eur. V pojetí Regionalwert je akciová společnost nástroj, který umožňuje lidem spolupracovat, akcie se nedají koupit a hned prodat, neslibují „investorům“ finanční zisk, ale sociální a environmentální benefity (např. otevřeli obchod s biopotravinami nebo biorestauraci).

Podle Christiana je důležitý celý potravinový řetězec – přístup k půdě není dostatečný sám o sobě – je třeba finanční kapitál, aby se mohl vybudovat „řetězec přidané hodnoty“ (chain of added value). Dalšími důležitými aspekty jsou přístup k místním odrůdám, půdní úrodnost, kdo na půdě hospodaří, možnost předat farmu mladým zemědělcům (i mimo rodinu), zpracování potravin a jejich prodej – vytváří se tak místní potravinový ekonomický systém, což je hlavním cílem Regionalwert AG.

Dalším zajímavých směřováním Regionalwert AG je rozvíjení nového přístupu k účetnictví a počítání zisku tak, aby byly zviditelněny i jiné než finanční přínosy. Často to, co je dnes chápáno jako náklad, je ve skutečnosti přínosem – např. investice do půdní úrodnosti. Na druhou stranu tzv. externalizované náklady jsou ve skutečnosti ztrátou. Pokud chceme změnit systém účetnictví, je třeba změnit parametry, které měříme, a transparentně vyčíslovat rizika neudržitelných praktik (např. používání Roundupu atd.). Pokud se zároveň zviditelní sociální a environmentální přínosy šetrných způsobů, zjistíme, že se ve skutečnosti nevyplatí produkovat jídlo (a další produkty) konvenčním způsobem! V současné době má Regionalwert AG asi 80 indikátorů (ekologické, sociální, regionální), které by se měly v účetnictví zohledňovat.

A jaké farmy účastníci na své cestě navštívili?

Farma Mathislehof, která byla založena již v roce 1708 v nadmořské výšce 970 m n.m.. 

Do r. 1956 byla v soukromém vlastnictví, dnes je ve vlastnictví Univerzity Freiburg (levný pronájem od univerzity). 

Od r. 2001 přešla na biodynamické hospodaření s ochrannou známkou Demeter. Hospodaří na 24 ha pastvin (4-5 dojnic + 25 telat na maso) a dokážou se uživit díky sýrům a masu. Vlastní obchůdek s produkty, kde prodají 1/3 produkce a zbytek na trzích, kam jezdí 3x týdně na 2 místa. Tato farma je propojená s další farmou na jiném místě a dohromady mají 56 ha. Farem v oblasti Černého lesa (Schwarzwald) není mnoho, jelikož malých farem ubývá a farmy se zvětšují. Tato farma nabízí 2 - 4 leté stáže (Apprenticeship) v biodynamickém a ekologickém hospodaření (Freie Ausbildung).

Další navštívenou farmou byla Obstgut Siegel, kde proběhlo setkání se zakladatelem Joëlem Siegelem. Tato farma funguje v rámci klasického tržního prostředí a je součástí akciové společnosti Regionalwert AG, která jim pomáhá získávat finanční kapitál na provoz farmy - mají 700 akcionářů (podílníků) z řad obyvatel, kteří neočekávají dividendy. Začínali v roce 2008 s 25 ha na staré nefungující farmě (měli zkušenosti, ale minimální finanční zdroje). Banky jim nechtěly půjčit, nakonec jim k úspěchu a růstu pomohl Regionalwert AG. 

Dnes hospodaří na 65 ha a zaměřují se na ovoce, zeleninu, kuřata pro restaurace atd.. Jaké jsou osobní zkušenosti a pohled Joëla?

Zemědělství je kapitálově velmi náročné odvětví!

50 % ročního obratu jde do mezd zaměstnanců a minimální mzda stále stoupá (9 euro/hod.).

Banky nechtějí investovat do zemědělství (kromě půdy).

V Německu jsou 4 velcí hráči mezi supermarkety, kteří prodávají 60 % všech biopotravin a vyvíjejí neustálý tlak na zemědělce, aby snižovali ceny. Pak se musí hledat cesty, jak ušetřit, a často je to na úkor lidí a kvality půdy. Levné potraviny i biopotraviny tedy vždy něco stojí.

Na biodynamické farmě ve vlastnictví Regionalwert AG Querbeet proběhlo setkání s Jannisem Zentlerem. 

Farma má 18 ha půdy v nájmu od 50 soukromých vlastníků, což vyžaduje potřebu udržovat dobré vztahy, jelikož v této oblasti roste tlak na půdu (skupování půdy pro vinice a konvenční pěstování kukuřice). 

Na farmě je 13 zaměstnanců na částečný úvazek a pěstují mnoho druhů zeleniny, kterou dodávají mimo jiné i do biorestaurace Adelhaus ve Freiburgu. 50 % produkce jde na přímý prodej na farmářských trzích, 10 % do velkoobchodu a zbytek do bedýnek v malých obchodech.

Farma Luzernenhof je projektem družstva Kulturland a funguje na principu KPZ. Původně rodinná biodynamická farma s 30tiletou tradicí, která začala mít problémy s odbytem a pocitem vyhoření. Farmu zachránilo převzetí do družstva Kulturland a s tím související fundraisingová kampaň (akce, web, reklama, místní noviny, film o farmě - krátká verze nebo dlouhá). Díky kampani získali 1 milion eur, který se použil na nákup pozemků a částečně na provoz farmy. 

Členové družstva („investoři“) chápou, že jejich investice nepřinese finanční zisk, ale sociální a environmentální zisk (zdraví lidí, půdy, krajiny, zvířat, rostlin, posílení komunity atd.). V současné době má farma poměrně složitou legální strukturu provázanou na další organizace (pozemky vlastní družstvo Kulturland – tedy ti, kteří investovali do půdy, a budovy jsou ve vlastnictví Mietshäusersyndycat, a dále je zde Asociace členů KPZ Luzernenhof.

Na farmě pracuje cca 15 lidí (celkem 8 plných úvazků) – není tu hierarchická struktura, každý má svou roli/oblast a pracují tu také dobrovolníci. 

KPZ má 180 členů/domácností (celkem asi 400 lidí). Dodávají cca 150 různých produktů (100 druhů zeleniny, sýry, maso, včelí produkty) z celkem 32 ha (z toho 5 ha zelenina, na zbylých 27 ha – polovina obiloviny, polovina travojetelina) + 16 krav a 10 prasat (přesně tolik, kolik potřebuje půda o této rozloze), hnůj se kompostuje, nepoužívají žádná hybridní semena. 

Mají unikátní objednávkový systém (podíly na míru), který funguje přes on-line google tabulku, ve které si každý může objednat, co chce (do středy rána). Ve středu se na základě toho sklízí a připravují produkty, podíly 1 x týdně po celý rok. Mají několik odběrných míst – 1 na farmě, 5 míst ve Freiburgu a 5 na dalších místech. Farma má svůj rozpočet, který vždy představí členům – členové platí měsíčně (každý tolik, kolik může) – obecně je to o 30 % více, než stojí biozelenina v supermarketech. Důvodem je to, že pokud je cena nižší, někde se musel udělat kompromis – ať už na zvířatech, rostlinách, půdě nebo lidech. Stroje jsou ve vlastnictví Asociace KPZ a farma si je od ní pronajímá, peníze se dávají stranou a pak se reinvestují do toho, co je na farmě potřeba – stroje, fóliovníky atd.

Thomas Rippel, který připravil kampaň pro tuto farmu, připravuje i open source online crowdfundingovou platformu Open Crowd Invest, kterou budou moct využít i další farmy - průvodce tím, jak dělat podobné kampaně. Thomas je i iniciátorem připravovaného projektu nové nadace pro půdu: Terrafina. Jejím cílem je navracet půdu do společných statků, organizace bude globálně sdružovat a finančně podporovat organizace, které zajišťují přístup k půdě (u nás Nadace Pro půdu). Podmínkou je ekologické hospodaření, neprodejnost získané půdy a výše pronájmu půdy vycházející z její skutečné produkční hodnoty. Finanční prostředky bude tato nadace získávat pomocí technologie blockchain. Sídlo je ve Švýcarsku a předpokládané zahájení činnosti je v roce 2019. Nadace Terrafina bude poskytovat finanční podporu tak, že bude kupovat podíly (shares) v jednotlivých organizacích, které se přístupu k půdě pro agroekologické zemědělce věnují. Zároveň bude ručit za výše zmíněné podmínky ekologického hospodaření a neprodejnosti získané půdy.  

Dalším zajímavým projektem, který účastníci studijní cesty navštívili je farma GartenCoop, která funguje na modelu KPZ. 

Hospodaří na 11 ha, které mají v pronájmu od 3 vlastníků do r. 2029. Nejistota o prodloužení nájmu po vypršení nájemní smlouvy není jediná věc, která je trápí. Je to i složitá administrativa kolem certifikace ekologického zemědělství a žádosti o evropské dotace. 

Proto uvažují o tom, že je přestanou z výše uvedených důvodů pobírat. Na farmě je 7 zaměstnaných lidí na částečné úvazky a rotují na různých pozicích. KPZ má 250 – 300 členů převážně z Freiburgu, kteří platí depozit 400 euro a měsíčně za zeleninu (95 euro). 

Z depozitů se platí stroje, nájem půdy atd. Členové by se měli podílet na práci na farmě cca 4 - 5x ročně (středy a čtvrtky ráno mají možnost zapojit se a seznámit se s chodem farmy). Distribuce je zajišťována členy KPZ (vyzvednou si podíly a rozvážejí je na 15 odběrných míst, kde si podíly sami rozdělují). 1 x ročně probíhá setkání všech členů, na kterém se rozhoduje především o rozpočtu. 

Každé dva týdny je koordinační setkání, které je otevřené také všem členům. Každý týden členové dostávají newsletter, ve kterém jsou informace o tom, co se na farmě děje, co je potřeba atd. O GartenCoop byl natočen i zajímavý dokument Strategie zahnutých okurek.

Na biodynamické farmě Piluweri proběhlo setkání s Michaelem Friesem. Tato farma produkuje zeleninu (vše kromě chřestu a čekanky) a funguje již 20 let. 

Byla založena 4 společníky téměř bez peněz, kteří začali s několika skleníky - peníze získali od známých a lidí, kteří chtěli biozeleninu. Dnes hospodaří na 35 ha (část půdy v pronájmu) – z toho 1 ha tvoří skleníky a fóliovníky. Mají přímý prodej na trzích (600 – 700 bedýnek) a dodávají do menších obchodů. 

Produkují semena (největší producent nehybridních semen) a sazenice i vlastní odrůdy zeleniny. Organizují i stáže na 3 roky (1 rok venku, 1 rok ve skleníku a 1 rok se sazenicemi). Věnují hodně pozornosti péči o půdu a zlepšování půdní úrodnosti – zaměstnávají jednoho člověka, který to má na starosti (Michael F.) – například úplně přestali orat, pouze půdu nakypřují (do max. hloubky cca 7 cm), používají ovčí vlnu, zelené hnojení a kladou velký důraz na kompost pro postupné zvyšování humusu v půdě. 

Humus by měl tvořit ideálně alespoň 5 % půdy (měří se v laboratoři na půdním profilu o hloubce 30 cm), jelikož teprve potom si mohou rostliny začít vybírat živiny, které potřebují. Dostávají podporu od švýcarské organizace Bioboden Fruchtbarkeit Fonds, která odměňuje lidi a organizace, které zlepšují kvalitu a úrodnost půdy.

Posledním navštíveným projektem byla komunitní zahrada Weltgarten Tunsel založena v loňském roce (2017), která se orientuje na zeleninu, slepice a ovce. 

Přínosem je otevřenost imigrantům. Jedná se o 5 ha obklopených konvenčním zemědělstvím (kukuřice, jahody, chřest) jižně od Freiburgu.

Během cesty účastníci neviděli jen farmy, ale navštívili i projekt komunitního bydlení Bergfritzhof propojený s organizací Mietshäusersyndycat, která má podíl v této s.r.o. a má právo veta, aby místo nikdy nebylo prodáno a zůstalo trvale zachováno pro účel dostupného komunitního bydlení. 

Bydlí zde celkem 30 lidí (z toho 13 dětí) a jedná se o dům + 4 ha luk a 1 ha lesa. V domě je seminární místnost, kterou budou pronajímat na různé akce. Společně založili společnost s ručením omezeným (s.r.o.) a posláním je, že toto místo bude vždy patřit lidem, kteří tu bydlí. Všichni platí nájem, který splácí půjčku na koupi objektu a místa (část peněz dali lidi dohromady sami, část je od banky a část od Mietshäusersyndycat).

Na podkladě zprávy z cesty, kterou sepsala a fotila Hana Bernardová, 24.6.2018, napsala Vraťka Janovská.

Jak již bylo zmíněno v příspěvku Český James BOND vyslán na tajnou misi do Španělska: jak se daří španělským zemědělcům?, propojování zodpovědných agroekologických zemědělců může mít mnoho podob. Se síťováním nám v současné době pomáhá i právě běžící evropský projekt Horizon 2020 BOND: Bringing Organization and Network Development to higher levels in the Farming sector in Europe. V projektu BOND bylo naplánováno 6 studijních cest do šesti zemí EU za účelem poznání místních úspěšných příkladů. Dalším zástupcem ze 4 českých BONDů je Martin Rosenbaum z Farmy Lukava.

S Martinem dlouhodobě spolupracuje, dva roky nám dodával sýry do naší KPZ CooLAND. Ač život na farmě často může vypadat až idylicky - viz příspěvek o Farmě Lukava, není to vždy pravda - proč? Protože pokud si pozemky pronajímáte, může vás jednoho dne čekat velké překvapení - podrobnosti si můžete přečít zde.

Martin je ale zemědělec - srdcař, a proto už opět vymýšlí další věci, jak zlepšit život nejen sobě, ale i jemu podobných zemědělců. Společně s Asociací místních potravinových iniciativ připravuje program Inkubačních farem.

A co zajímavého Martin s sebou z Anglie přivezl? Martin píše:

Koncem dubna (23 - 27.4 2018) jsem se zúčastnil studijní cesty do jižní Anglie. Pobyt organizovala Landworkers´ Alliance (LWA). Skupinu zemědělců tvořili Češi, Poláci, Rumuni, Španělky a Madaři - celkem 10 lidí. Opět nechyběli zástupci z Coventry Univerzity a skupinu doplnili i překladatelé a filmový producent Gaetano Naccarato, který ze všech studijních cest vytvoří krátký film, který bude ilustrovat propojenost farmářů s přírodou a jejich důležitost pro lidskou společnost obecně.

Pondělí bylo ve znamení příjezdu a ubytovaní na Monkton Wyld Court, což je magické místo. Několik posledních desítek let je provozováno komunitou lidí, jejichž snahou je mimo jiné podporovat udržitelný život.

Program anglické studijní cesty měl tři hlavní okruhy témat.

Prvním tématem bylo přestavení organizace Landworkers Alliance (LWA), která celý program připravila. Pokusím se zaznamenat poznatky, které mne zaujaly s ohledem k českému kontextu. LWA začínala v nedávné době jako zcela malá organizace, která si dala za cíl zastupovat malé farmáře, jež stávající zemědělské organizace přehlížely nebo nezastupovaly tak, jak by si malý farmáři představovali. Nyní má LWA cca 900 členů!

Hlavním cílem LWA je sdílení znalostí mezi malými farmáři a jejich politické zastupování. Jyoti Fernandes zmínila, že ve LWA mají 4 důležité nástroje, jak to provádějí:

zjišťují, co členové opravdu potřebují

vyprávějí příběhy zemědělců veřejnosti a politikům

vstupují aktivně do politiky

pomáhají farmářům učit se jeden od druhého.

V kontextu UK malé farmáře tíží zejména přístup k zemědělské půdě, obtížnost bydlení na vlastní půdě a vyloučenost ze systému dodací, jelikož farma pod 5 hektarů nemá na zemědělské dotace nárok.

V navštívené oblasti na jihu Anglie je v současné době několik desítek nových malých farem (1 - 10ha), které vesměs začínají s pěstováním zeleniny ve spojení s komunitou podporovaným zemědělstvím - KPZ. Je to zde nový fenomén, který je na vzestupu a jde ruku v ruce s masivním zájmen veřejnosti o kvalitní lokální jídlo. Téma lokálního jídla je celospolečensky akceptované a právě i díky němu se daří LWA zviditelnit malé farmáře.

Jednou z jejich komunikačních strategií či příběhů, které vyprávějí je: Kvalitní lokální jídlo bez poškození životního prostředí vám poskytnou právě malí farmáři. Příběh je srozumitelný pro široké sociální skupiny a společnost, kdy jej následně přejímají i politici.

Složitá situace malých zemědělců v Angli je umocněná i brexitem. UK opouští Společnou zemědělskou politiku EU a musí nyní vytvořit vlastní novou strategii. Velkou výzvou a ambicí LWA je do procesu vstoupit a prosadit zájmy malých farmářů do této nové zemědělské politiky. LWA je nyní zvána do diskuzí a procesu tvorby i ze strany politické reprezentace, protože malý=lokální je nyní opravdu v kurzu. To je příležitost poukázat na řadu problémů, kterým malí agroekologičtí zemědělci čelí. Při diskuzi s farmáři vyšlo například najevo, že díky vysokým cenám půdy, které stále rostou, je i v podmínkách Velké Británie téměř nemožné zaplatit investici potřebnou k rozjezdu své farmy (nákup půdy, materiálu, osiva, fóliáků) z výnosů malé farmy.

Přemýšlím, co z těchto poznatků by se dalo přenést do ČR.

Zde je pár postřehů pro inspiraci v ČR:

propojit drobné ekologické zemědělce, začínající malé farmy na venkově a lidi, kteří chtějí začít farmařit. Zjistit jejich potřeby a zastupovat jejich zájmy, které jsou dosavadními orgány státní správy nepokryty. Pojďme do toho spolu, pokud máte stejný záměr, napište mi nebo do AMPI a určitě něco společně vymyslíme. Chceme-li naše zájmy prosadit, musíme zesílit a být schopni efektivně komunikovat mimo naši skupinu.

využít trendu zvýšeného zájmu veřejnosti o dobré a kvalitní jídlo (fenomén vaření) k zviditelnění problematiky ochrany půdy a agroekologického zemědělství. To znamená zdůraznit příběh o tom, že dobré a zdravé jídlo je možné bez ničení přírody a malé farmy jsou jeho přirozeným nositelem a zdrojem.

doba pro posílení drobných farmářů zvolna nazrává i u nás - vzniká spoustu nových KPZtek, iniciativ jako je Asociace místních potravinových iniciativ, Prázdné pozemky nebo CooLAND, které se snaží přímo podporovat lokální zemědělce.

Druhým tématem bylo přestavení propojení zemědělců a spotřebitelů v praxi, především přes Comunity Supported Agriculture (CSA), u nás známé jako KPZky (komunitou podporované zemědělství). Navštívili jsme různé farmy, které používají princip CSA. Například Tamarisk Farm, Sheepholding, The community farm, Five penny Farm nebo St Werburghs Farm.

Myšlenka KPZ se zde neaplikuje pouze jako forma odbytu produkce, ale promítá se i do formy vlastnictví farmy. Navštívené farmy měly různé formy vlastnictví půdy, například farma vlastněná společně podílníky a zemědělcem, farma darovaná nebo farma pronajatá nadací či fondem zemědělci pro provozování CSA farmy (nejčastěji pro pěstování zeleniny). Komunitou podporované zemědělství je v Anglii velmi rozšířené, veřejně akceptované a dále na vzestupu.

Zajímavou ukázkou byla komunitou sdílená zpracovna ovoce, masa a mléka na Five penny Farm, kdy provoz zpracovny byl navržen a schválen místními veterinární správou.

Další důkaz o tom, že identická nařízení EU nastavena vždy nastavena tak, aby byla vždy používána s ohledem na místní podmínky. Bohužel Česká republika jde na zcela opačné straně spektra. Český úředník na základě svého názoru zakáže nebo ztíží stávající podmínky, ale prstem ukáže na EU. A nejen úředník, ale často my s ním. I to je další věc, na kterou my, zemědělci, musíme upozorňovat!

Na The Community farm nám například podrobně představili svůj způsob práce s veřejností, který je vedle pěstování zeleniny pro své podílníky, důležitou součásti jejich činnosti. Farma se zaměřuje na školní skupiny, rodiny s dětmi a práci s lidmi na okraji společnosti (mladiství z předměstí, drogově závíslí). Velký podíl na chodu farmy mají dobrovolníci, kteří zde působí od několika dnů až po 1 rok. Jak nám bylo několikrát zdůrazněno, práce s veřejností a dobrovolníky je náročná na organizační a komunikační dovednosti.

Další část dne jsme strávili v Bristolu, který je znám svou progresívní zelenou politikou a i v rámci Anglie tvoří mimořádný fenomén. Ten se projevuje například tím, že město aktivně řeší svoji potravinovou politiku. Aktivně podporuje lokální pěstování potravin pro obyvatele města tím, že při územním plánování se počítá s místy pro produkci potravin, které se mají zachovat nebo dále rozšiřovat tak, aby co nejvíce potravin pocházelo z bezprostředního okolí Bristolu. Navštívili jsme městskou farmu St Westburghs City Farm, jež se zaměřuje na práci s veřejností tím, že ji vzdělává o tom, jak jídlo vzniká a učí veřejnost si pěstovat vlastní potraviny v městském prostředí. Například porodnu prasat má tato farma v blízkosti ulice v samém centru Bristolu.

Zde je pár postřehů pro inspiraci v ČR:

soustavná propagace KPZ modelu jako užitečného nástroje pro malé a začínající farmáře z hlediska odbytu a formy vlastnictví

vytvořit model podpory získání půdy a startovního kapitálu pro zakládání nových farem například i jako předpoklad pro oslovení soukromých investorů, popř. crowdfundingové kampaně

nutnost pojmenovat a vysvětlovat problematiku zakládání nových malých farem - proč a v čem je to pro společnost přínosné

podchytit více městské obyvatele zajímající se o ekologickou produkci potravin. Díky větší koncentraci lidí, většímu vzdělání a ochotě se angažovat je možné tyto lidi aktivizovat pro projekty typu Urban gardening, využití zapomenutých městských ploch, městské farmy pro školy a rodiny s dětmi. Ekologická výchova nejen na téma odpady a co se děje v lese, ale i témata spojená s produkcí potravin a péči o půdu a krajinu. V takovém prostředí je možné propojit a aktivizovat lidi, pro které je jinak venkovská problematika vzdálená a tím dosáhnout širší základny podporovatelů

dlouhodobá a cílená práce s veřejností a městským zastupitelstvem přináší plody až nyní po téměř dvaceti letech

Třetím tématem studijní cesty po Angli bylo představení organizace Pasture-Fed Livestock Association. Organizace vznikla v nedávné době na obhajobu chovu přežvýkavců na farmách ve spojení s produkcí skleníkových plynů. Zemědělci se v souvislosti s diskutováním problematiky globálních změn dostali pod tlak veřejnosti a médií, zvláště v souvislosti s produkcí metanu při výrobě masa. Z velké části oprávněná kritika o neudržitelnosti současné průmyslové výrobě masa a chovu zvířat je vedla k tomu, aby přehodnotili svůj přístup.

Pastevně chovaný dobytek je velké téma v anglosaských zemích na obou březích oceánu i na jižní polokouli. V zásadě jednoduché metody managamentu a fakt, že krávy a ovce mají žrát trávu a ne obilí, vedl organizaci ke dvěma směrům činnosti:

Informování a vzdělávání farmářů v tom smyslu, že téměř vše, co jim říkali na univerzitách, v odborné literatuře a byznysu je jinak. Přežvýkavci mohou žřát pouze trávu, a přesto přinášet ekonomický zisk a k tomu mít příznivý vliv na biodiverzitu a půdní úrodnost.

2. Práce s veřejností ve smyslu:

- propagace “pasture fed livestock” jako zdroje kvalitních potravin (prokázaný vyšší obsah omega 3 aminokyselin)

- nástroje pro udržování biodiverzity v krajině (fenomén ochrany ptactva v UK)

- uhlíková stopa takto chovaných zvířat je neutrální nebo záporná (zachycování a ukládání oxidu uhličitého - carbon sequestring)

- nemusíte se cítit provinile, když si dáte “pasture fed steak”.

Herefordi na Whittington Lodge Farm.

** **

Zde je pár postřehů pro inspiraci v ČR:

zachycování a ukládání oxidu uhličitého (carbon sequestring) je termín, který v blízké době dorazí i k nám. Jde o vázání atmosferického uhlíku do organické hmoty v půdě, jako prostředku proti erozi, suchu a zvyšování koncentrace skleníkových plynů. V zahraničí je to mezi ekologickými zemědělci velké téma. Troufám si tvrdit, že tento parametr bude v budoucnu klíčový pro posuzování udržitelnosti způsobu hospodaření resp. přerozdělování veřejných prostředků do zemědělství. Tj. budou podporovány takové formy hospodaření, které zvyšují množství organické hmoty (uhlíku) v půdě bez ohledu na to, jak je budeme nazývat nebo jak veliká farma bude.

opět téma kvalitního a zdravého jídla jako tématu atraktivního pro širokou veřejnost jako nosiče pro další následné zprávy o zemědělství a krajině, které by pro veřejnost jinak nebyly zajímavé

etický rozměr produkce masa a jeho udržitelnost. Důkaz toho, že lze skloubit etickou produkci masa, ochranu biodiverzitu a zemědělské půdy. Nejen marketingově, ale i prakticky

Pracovní metoda KISS = Keep it Simple, Stupid! S implementací tohoto přístupu začínám okamžitě :-)

farmáři jsou schopni změnit způsob uvažovaní a na základě toho své pracovní postupy, když jim to začne dávat smysl a jsou vidět praktické výsledky.

Celý program za organizaci LWA uspořádaly Jyoti Fernandes a Laurie Walters. Musím je zvláště vypíchnout, protože jejich nasazení a organizační schopnosti si zaslouží zvláštní díky a obdiv.

** **

Text: -Martin Rosenbaum- Farma Lukava

Editace textu: -VJ-

Foto: -Martin Rosenbaum-

** **

CooLAND

** **

Pokaždé, když se blíží den otevřených vrat na Statku Karla Tachecího, říkám si, jestli bychom to neměli nějak víc organizovat. A vždy to skončí tak, že setkání necháme volně plynout… Mám pocit, že nakonec je moc příjemné právě jen tak být v klidu a vychutnat si milou přátelskou atmosféru ve stínu pod velkým kaštanem v dobré společnosti podobně naladěných lidí a nechat prostor, ať si každý najde to své…

...sedne si doprostřed voňavého jahodiště, povídá si s Karlem, potká se s přáteli, kochá se pohledem do zeleninové zahrady, seznámí se s někým novým, ochutnává ze všech těch dobrot na společném stole a získá při tom recept na skvělou pomazánku, překvapeně zjistí, že i kolega z bývalé práce, je také v KPZce, dá si na dece odpoledního šlofíka, podělí se o filmový zážitek, vyblbne se s dětmi, nakrmí krávu zeleným lupením, dozví se, jak čelit na své vlastní zahrádce plísním a plevelům, podrbe kočku za ušima, zaboří bosé nohy do teplé a vlhké hlíny, vyleze na strom pro košík třešní, ochutná poprvé v životě moruše, zaslechne, jak rodič říká svému dítku: “To je ten pan Karel, který pro nás pěstuje zeleninu” …

Takové bylo další obyčejně neobyčejné setkání lidí z iniciativ komunitou podporovaného zemědělství - KPZ CooLAND, KPZ Malešice, KPZ Strašnice, KPZ Člověk v tísni a KPZ Toulcův dvůr na Statku Karla Tachecího v Budyni nad Ohří. Podívejte se na pár fotografií.

Text: - ŠK-

Foto: -RS-

www.cooland.cz

Letos přibyli do party KPZ CooLAND noví zemědělci - Jindra a Ondra Šancovi z Hospodářství pod Strážným Vrchem Merboltice. Tohle kozí a dnes už i kravské hospodářství nám bylo sympatické od první chvíle. A to jsme ještě netušili, že obec Merboltice a její sousedé jsou výjimeční. Ptáte se proč? Udělejte si výlet jako my a pochopíte. Zatím si můžete aspoň prohlédnout fotoreportáž zde.

Text a foto: -ŠK-

Propojování zodpovědných agroekologických zemědělců může mít mnoho podob. Se síťováním nám v současné době pomáhá i právě běžící evropský projekt Horizon 2020 BOND: Bringing Organization and Network Development to higher levels in the Farming sector in Europe, ve kterém je nezisková organizace AMPI (Asociace místních potravinových iniciativ, o.p.s.) jedním ze 17 partnerů z 12 evropských zemí. Celý projekt řídí Angela Hilmi z anglické univerzity v Coventry. Vraťka Janovská z CooLAND se stala hlavní organizátorkou hladkého průběhu projektu za Českou republiku.

Projektů na spolupráci evropských zemědělců a ochránců přírody bylo Evropskou unií podpořeno již mnoho. BOND ovšem dosavadní projekty přesahuje zadáním, velikostí, strukturou a přímým napojením na mezinárodní instituce typu FAO nebo Evropský parlament. Hlavním cílem je během tří let vytvoření silných, dynamických a efektivních organizací s důrazem na využití velkého potenciálu spolupráce mezi farmáři i ostatními správci venkovské krajiny.

Celkem velkou pozornost věnuje projekt školení klíčových pracovníků, kteří pomohou budovat silnější organizace s dopadem na podporu agroekologických zemědělců. Proběhne desítka síťovacích workshopů, vznikne portál pro (mladé) angažované zemědělce, odehrají se čtyři regionální politicky laděné kulaté stoly se zemědělci, správci půdy a tvůrci politik. BOND vychází z přesvědčení, že má-li zemědělství prospívat venkovu i městu, je třeba podniknout a naplnit něžná, trefná a zároveň zásadní politická rozhodnutí. BOND vytvoří i film, který bude ilustrovat propojenost farmářů s přírodou a jejich důležitost pro lidskou společnost obecně.

Projekt začal v listopadu 2017 a bude nám usnadňovat cestu v síťování zodpovědných zemědělců až do roku 2020. V projektu BOND je také naplánováno 6 studijních cest do šesti zemí EU za účelem poznání místních úspěšných příkladů. Prvním krokem, který AMPI v projektu BOND podniklo je, že jsme začali hledat české Jamese Bondy mezi zodpovědnými zemědělci. Hledáme totiž agenty, kteří s námi společně budou vytvářet podmínky pro zdravější zemědělskou krajinu. Byli jsme úspěšní a nakonec jsme vybrali 4 zástupce, které Vám postupně představíme společně i s jejich zkušenostmi a zážitky ze studijních cest, které podniknout v rámci projektu.

Prvním vyslaným agentem byl Vojta Veselý z Biostatku ve Valči, který zásobuje 3 pražské KPZ svými ovčími sýry a zeleninu pěstuje pro okrasu místa. Místo sdílí se stádem mléčných ovcí vypásajících doupovské podhůří: pastviny, zámecký park, přírodní památky i sady starých odrůd. Dalšími obyvateli jsou několik kolonií včel obývajících maringotku a dva evropští dobrovolníci. Za kancelář, kuchyň i společenský prostor pro sousedské a komunitní akce jim slouží jurta. Na Biostatek ve Valči přijíždějí nejen WWOOFeři, ale zaměstnání tam nacházejí i lidé s chabou orientací na otevřeném i chráněném trhu práce.

Vojta o svém statku píše: “Žasnu, kolik aktivit a produkce je možné na výměru kolem 10 hektarů navázat, aniž by člověk způsoboval škody na přírodě, místní infrastruktuře, třetímu světu a životnímu prostředí vůbec. Momentálně si na otázku, proč nemáme v Česku takových pulzujících plácků za vesnicí tisíce, odpovídám strohým: nedostatek půdy (access to land).”

Vojta se vydal v chladných dnech na přelomu února a března (26. 2. - 2. 3.) ohřát do deštivého Španělska. Z cesty do Španělska vzniklo i krátké video, podívat se můžete zde.

Vše organizovala organizace COAGCV, která je součástí Coordination of Organizations of Farmers (COAG), první profesionální zemědělská organizace ve Španělsku založená v roce 1977. COAGCV podporuje udržitelné potravinové modely a dobré podmínek pro drobné zemědělce.

Vojta se na cestě dozvěděl dost zajímavého a něco z toho vybral k detailnějšímu popisu na CooLAND blog.

V další části blogu jsou zážitky, které pro nás Vojta sepsal:

Zažil jsem si úplnou kongresovou turistiku: letiště, resort, /: case studies, resort :/, letiště. Ani jedna návštěva památky, žádná zábava, ani minuta rozchodu. Pouze projekt a stále tentýž kolektiv: Vojin – zemědělský teoretik a semenář z Bosny, Deirdre Anne ze Skotska, která si pronajímá zeleninovou farmu, biobedýnkaří a je profesionální zemědělskou odborářkou, zajímavý byl i Konstantinos, který na Krétě zpola legálně zavařuje houby a bylinky a uvádí je do oběhu, Fotios od Atén pěstuje fazole pro přímý prodej a pšenici do piv s Amstel etiketou a dalších sedm zemědělství blízkých Evropanů, z nichž většina nemluvila anglicky nebo dokonce vůbec, což vede k jejich zapomnění. Dobrá polovina z nás dorazila s okopanýma farmářkama, jako bychom chtěli sdílet i kus svého domácího pole usazeného v bagru podrážky. Módu jsme do Valencie tedy honit nepřijeli.

V této partě jsme se skoro týden pohybovali ve Valencii a okolí, tedy kraji velkém jako Morava s pěti milionovou populací a metropolí, kde mezi výpadovkami leží pár set metrů velká pole se saláty, cibulí a artyčoky. Když ne se zeleninou, tak se zákrsky pomerančovníků. Jako naše zákrsky vypadají, ale možná jsou tak velké tradičně.

Pokud je plocha nevyužívaná nebo rolník končí s hospodařením, může využít služeb jedné z pracovních skupin valencijské radnice jménem Land Bank. Ta iniciuje hovor mezi vlastníky půdy na jedné straně a zájemci o její zemědělské využívání na straně druhé. Hovor ideálně vyústí v dohodu o pronájmu za peníze, za výpěstky nebo jen tak gratis. Ideálně na 5 let s předpokládaným prodloužením. Pokud se hovor začne stáčet k obchodování s půdou, dává radnice od akce ruce pryč. 13 rodin by bez úřední mediace dneska nehospodařilo a 40 ploch velikosti zahrádky o rozloze 4 hektary na své nové rolníky stále čeká. Každá z nich má i svůj profil na internetu.

Na obrázku vidíte za stolem dva bývalé farmáře, předsedu radniční pracovní skupiny a úplně vlevo farmáře nového, který své rodině zajišťuje živobytí na 5 hektarech mandloňových sadů. Ostatní noví uživatelé půdy jsou však většinou malí hobby zahrádkáři. Nejde tedy o záchranu zemědělství v okolí krajského města, ale spíše o podporu zájmového farmaření. Tím nechci snahy Land Bank shazovat, spíše poukázat na pohodlí, ve kterém se zemědělský sektor ve Valencii nachází, že radnice má kapacity věnovat se propojování tak úzkých skupin obyvatel pro využití v součtu několika málo hektarů půdy. Je ironií osudu, že se částečně jedná o plochy, které radnice před deseti lety vytipovala pro rozvoj a výstavbu. Připomeňme organizaci Prázdné pozemky, o které jsme psali v blogovém příspěvku Prázdné pozemky - iniciativa, která vrací život do mrtvé půdy i krajiny. Prázné pozemky se snaží o propojení opuštěných pozemků s aktivními zájemci o šetrného využití pozemku. Rozdíl je ovšem ten, že ve Valencii iniciativu nevedou zapálení jedinci z řad dobrovolníků, ale krajský odbor se vším byrokratickým zázemím, které úřad umí poskytnout.

Další ukázka dobré praxe ve Valencii se opět týká veřejné správy. Úřad pro zdraví a bezpečnost potravin zastává tutéž roli jako naše veteriny, hygieny, ČOIky a potravinové inspekce dohromady, které se chovají z definice primárně kontrolně až sankčně. Ten valencijský je však svým lokálním výrobcům potravin nakloněn. Vydává návody, jak připravit k prodeji čerstvou zeleninu, jak si vybavit zpracovnu pro zavařeniny, sýry či maso včetně ryb za splnění evropských rámcových pravidel, i jak správně vyplnit který dokument.

Úřadu předsedá padesátník Eduardo, mikrobiolog, modrý svetr v čele stolu, kterého napjatě posloucháme a nestačíme závidět svým valencijským kolegům. Eduardo svých 90 inspektorů posílá zjišťovat, zda farmáři, rybáři, cukráři… jeho návody používají správně, zároveň je však posílá radit, jak praxi sladit s pravidly. Poučení o evropské legislativě výroby potravin je plně zajištěno státními úředníky a zemědělští poradci mají čas řešit s farmáři praktické a provozní záležitosti. Čeští státní kontroloři v konkrétních případech radit nesmí, (klidně to vyzkoušejte, zajděte na veterinární správu konzultovat projekt budoucí minimlékárny…) Dosvědčuji toto vysvětlení z úst svých krajských kontrolorů: “producenti se na naše rady budou ve sporných případech odvolávat. Třeba postaví naprosto nevyhovující olbřimovací linku za dva miliony s tím, že jim to poradil náš nějaký kolega a že se teda bude soudit. To přece nejde, chápete?” Zatímco výrobce pesta z Valencie si stáhne vzor provozního řádu z oficiálního webu radnice, u nás státní správu suplují nadšení zpracovatelé, kterým – s nadsázkou – došla trpělivost a všimli si, že evropské normy svazující nejsou, zatímco naše národní interpretace je nejednotná (kraj od kraje) a pro jistotu víc striktní, než je nutné nebo dokonce zdravé. Řešení nenabízím, leda z trucu přestat ty srozumitelné a návodné brožury vydávat. Právě vyšla další čerstvá, aktuální a skvělá: Faremní zpracování ovoce a zeleniny v ekologickém zemědělství.

Troufl jsem si položit smělou otázku, na kterou Eduardo bez rozmýšlení odpověděl zřetelným „ano“. Zněla zhruba takto: „Nabídka mnoha malých producentů snižuje závislost konzumentů na velkých, řekněme průmyslových výrobcích. Pokud by pravidla a návody vydávané vaším úřadem byla omezující, nabídka malých klesne. Cítíte tlak velkých producentů na zpřísnění pravidel?“

Dalším příkladem, jak se ve Valencii snaží aktivně podporovat lokální producenty, je tržnice La Tira de Contar - Mercavalencia. Velmi přístupný web vytvořený s ohledem na starší generaci farmářů, u kterých se rozvoj digitálních kompetencí nepředpokládá. Jste-li restauratéři, zpracovatelé nebo jednou za čas zavařujete okurky, určitě navštivte tuhle tržnici. Jeďte autem, protože nakoupíte po přepravkách. Rudl vám tam někdo půjčí. V jedné hale pořídíte výpěstky výlučně místních farmářů, ve vedlejší má své ovoce zeleniny cca 80 obchodníků z různých koutů Španělska. Ve Valči pomalu dojídáme avokáda z Granady, kterých šla koupit také minimálně celá bedna.

Mimo areál tržnice stojí obří chladící box se zeleninou pro supermarkety s odlišnou a od Meravalencia oddělenou formou nákupu a distribuce. Tam jsme nešli, spíš jsme si šli zdřímnout během snídaně – vstávali jsme před čtvrtou, abychom zažili ranní pestrou nabídku ryb, které přes noc vytahali rybáři z moře. Tuto část výletu zmiňuji opět kvůli podpoře zemědělství ze strany veřejné správy: tržnici provozuje Valencia City – radnice a zakládající dokumenty neobsahují ani slovo o zisku nebo odměnách. Jak tento model přenést do Česka? Tržnice by mohla stát někde mezi Roudnicí, Pardubicemi a Prahou, poněvadž tam někde je úrodné Polabí. Ale kdo by tam co byť jen během sezony prodával? Řepku s krmnou kukuřicí a pro zpestření něco z dovozu?

Poznávací výlet vedl po dobře vybraných příkladech dobré praxe a když nám nestačilo poznávat pouhým rozhlížením se, zeptali jsme se průvodce tím kterým místem. Tržnicí nás prováděl Juan (ale prý má doopravdy jiné nevyslovitelné jméno...) a věděl toho hodně, historie areálu sahá pár staletí zpět. Ale nejen tou se liší od komerčních provozovatelů tržnic, kteří se chovají tržně. Rozdíl Juan ilustroval na tzv. obložnosti: poskytnutí prodejního prostoru je služba, tím pádem tak urputně nesledujeme, jak je tržnice naplněna prodejci. Žádný zájemce o “flek” nesmí být odmítnut a zvyšující se zájem o flek nesmí zvyšovat jeho cenu. Musí tedy tržnici rozšiřovat do foroty. Před hospodářskou krizí přistavěli křídlo jedné z hal, ačkoli měli kontrakty ani ne na desetinu prodejní plochy. Žádný biznismen nezačne stavět před udáním alespoď tří čtvrtin, poněvadž to ekonomicky nedává smysl. Veřejným zájmem je však rozvoj malých zelinářů, tvrdil Juan, ale říkat jim, že halu postavíme, až jich bude víc, nedává smysl nijak. Zeleninu do foroty pěstovat nejde. To ve Valencii vědí, dodává Juan přesvědčivě.

Veřejná správa vstupuje ve Valencii do zemědělského, zpracovatelského i distribučního kolečka aktivně a poučeně. Lidé sedící ve funkcích pamatují kácení pomerančovníků pro budovy zmrzlinářských koncernů a vědí, že rajčata z Andalusie vznikají i chutnají jinak, než rajčata jejich. Starosta Alziry (jižně od Valencie) se s námi setkal na farmářském trhu, hrdost z něj sálala a byl k roztrhání trhovci. Přímé vazby farmářů na konzumenty a opačně mají ve Španělsku tradici, která zůstala silná dodnes. Dlužno dodat, že místní zemědělci dají i 4 sklizně téže zeleniny ročně: přes plot jsme nahlédli do zahrady velikosti fotbalového hřiště, která zásobuje 20 podílníků (EUR 400 + samosběr 3kg koše farmářovo výpěstků týdně). Nám tu podmínky v únoru dovolí leda polníček z foliáku a z venku leda s velkým vypětím topinamburi. Březen už je lepší, ale rajčata dozrajou jen jednou za sezonu.

Mimo úřady jsme navštívili i neziskovou iniciativu zapojující do zemědělství nezletilé zločince, odběrné místo zeleniny, vajec a pekárenských výrobků, také jsme si poslechli o tamní zastřešující organizaci Agroicultura pro Participatory Guarantee System (tzv. pídžíes) a do češtiny leda kostrbatě nebo opisem jako lokálně zaměřené systémy zajišťování kvality. PGS se u nás věnuje Pro-Bio LIGA v rámci projektu EATingCRAFT - EduAction Towards the CReation of Alternative Food neTworks.

Zároveň se mezi západními zemědělci pro popis správné praxe přestává užívat slovo eko, bio nebo organic a nahrazuje je všeobjímající název „agroekologický“. Termín si pamatujte, i do našich zemí se začíná vkrádat a CooLAND blog tomu také pomůže.

Cesta to byla náročná :-)

Text: -VoVes- a -VJ-

Foto: -VoVes-

CooLAND

Před dvěma lety jsme dostali nápad. Umístili jsme fotopast na zahradu, kde Karel Tachecí pěstuje zeleninu pro naší KPZ CooLAND a několik dalších pražských KPZek. Fotopast jsme nastavili tak, aby snímala zahradu od brzkého jara do podzimu několikrát denně. Říkáte si proč?

Chtěli jsme, aby do života zahrady mohli nakouknout i ti, kteří se na statek ke Karlovi během sezóny nedostanou. Upřímně, takových odběratelů je většina. Přitom právě kontakt se zemědělcem, možnost poznat ho i jeho práci, vytváří důvěru a porozumění. Ze zemědělce se stává VÁŠ ZEMĚDĚLEC, který u vás najde třeba i pochopení, když se něco nedaří. I nejcitlivější a nejzkušenější zemědělec je totiž závislý na počasí a mnoha dalších okolnostech. Jedině s VAŠÍM ZEMĚDĚLCEM dokážete opravdu sdílet riziko neúrody (i nadúrody), což je jeden ze základních principů, na kterém komunitou podporované zemědělství stojí.

Na druhý pokus se nám podařilo náš nápad realizovat. Z několika tisíc fotografií jsme udělali tří minutové video. A vy se můžete podívat, jak vypadá rok na zahradě u NAŠEHO KARLA :-)

Video najdete zde.

Text: -ŠK-

Video: -RS-

Ilustrace: -RS-

CooLAND

Nedávno spolek CooLAND oslovila iniciativa Prázdné pozemky s nabídkou spolupráce. Dle emailu se nám jejich záměr líbí, jelikož zapadá do naší vize, kterou je zdravá zemědělská krajina. Je to hodně čerstvá iniciativa, z webových stránek se ještě moc nedozvíme, na facebooku to teprve rozjíždějí. Chtěli jsme se tedy o Prázdných pozemcích dozvědět více, a proto jsme poprosili Vojtu Koštíře, zdali by nám se svými kolegy zodpověděli pár našich zvídavých otázek.

Seznamte se s iniciativou Prázdné pozemky - určitě o nich ještě uslyšíme!

Kdy jste Prázdné pozemky založili? 

V roce 2016 jsme založili “multižánrovou” organizaci, která se věnuje tématům od druhové ochrany po palmový olej. Její název je Ekologická servisní organizace, pod níž jsme založili Pražskou pastvinu a nyní zakládáme Prázdné pozemky. Ty běží teprve od prosince 2017 a již máme první pozemky. Samotný název vznikl díky našemu propojení s iniciativou Prázdné domy, která se snaží vracet život do opuštěných budov. My vracíme život to mrtvé půdy a krajiny.

Kolik lidí je v Prázdných pozemcích?

V současné době tvoří pražské jádro čtyři lidé. Jsme součástí skupiny ČSOP Jaro Jaroměř, která se z původně malé skupinky nadšenců vyloupla v jednu z největších ochranářských organizací v České republice. Rádi se chlubíme tím, že naše nadšení nás neopustilo, ba je možná o dost větší, zároveň je mezi námi řada odborníků. Stále se víc a víc zapojujeme i do jiných témat, než je jen ochrana přírody. Například naše “pobočka” Pražská pastvina umožňuje lidem komunitní pastvu, dojení mléka, včelaření i sadaření. Zároveň děláme i výstavy, čtení básní, přednášky přímo v krajině. Chceme propojit ochranu přírody i s jinými oblastmi, protože to je v dnešní době potřeba. Zásadní myšlenka je, aby lidé mohli sami krajinu tvořit. Sami být v krajině a tu zvelebovat a chránit tak, jak sami vnímají, že je to správné.

Konvenční zemědělci významně utváří podobu krajiny. Respektujete tedy toto jejich "zvelebování", které často vede k narušování stability krajiny?

Je na každém, jak se ke krajině postaví. Zemědělci v ní hrají tu nejvýznamnější roli. Snažíme se s nimi spolupracovat a přejeme si, aby především oni oslovovali nás. Právě skrze zemědělce totiž můžeme krajinu efektivně chránit jako celek. Zemědělci přes nás také mohou získat různé menší grantové podpory, např. na výsadbu ovocných stromů. O takovou třešňovou alej se pak nemusí starat přímo zemědělec, ale můžeme ji skrze náš web dohodit třeba ovocnářským komunitám a krajina ožívá. Pokud získáme nějaký pruh pole uprostřed polí a chceme na něm hospodařit, musíme se vždy se zemědělci dohodnout na kompromisu.

Jaká je vaše vize - kam směřujete?

Spojujeme myšlenky ochránců přírody, ekologických zemědělců a KPZtek do jednoho. Ona ochrana přírody totiž jde ruku v ruce se zdravými potravinami. Polní ptáci a hmyz potřebují pole, která poskytují úkryty a nejsou stříkána pesticidy, zároveň se tím pomůže i půdě a uvědomělým zemědělcům. Prostě zdravou krajinu potřebujeme jak my, tak zvířata. Mimochodem, není vyloučeno, že některá pole budeme využívat i k většímu zadržení vody v krajině. Ať už vhodnými terénními úpravami nebo např. zřizováním zasakovacích pásů nebo jejich celkovým zatravněním a převedením na pastviny.

Pro koho jsou Prázdné pozemky určeny?

Chceme být pojítkem mezi zemědělci, ochranáři a vlastníky. Vlastníci, kteří chtějí na svých pozemcích změnu, se nám ozvou. My se na pozemek podíváme, navrhneme, co by se na něm dalo dělat. Vlastník si vybere a pak je na něm, jestli se aktivně zapojí, nebo bude jen přihlížet změnám, které se budou na jeho pozemcích dít. Vlastník má také právo veta a určitá opatření nám může kdykoli zakázat. Zároveň ale my sami budeme vlastníkům naopak pomáhat s výpovědí smluv s “konvenčními” zemědělci a připravíme smlouvu novou - stvrzující spolupráci s Prázdnými pozemky o tom, že můžeme např. pozemek využívat pro ochranářskou činnost. Tu budeme provádět buď my (například zakládáním remízků, sadů...), nebo pozemek poskytneme do péče ekologickým zemědělcům, ornitologům, KPZ skupinám atd. Je také důležité, aby se majitelé sami rozhodovali o osudu jejich pozemků. Proto přistupujeme ke každému místu individuálně a vždy majiteli nabídneme možnosti, ze kterých si může vybrat. Zemědělská krajina by samozřejmě měla být produkční, ovšem šetrně k přírodě a okolní krajině, proto se pozemky snažíme poskytovat ekologickým zemědělcům. Jinde obnovujeme sady či pastviny, a to například i s pomocí velkých kopytníků, jako jsou zubři a divocí koně (např. spolurealizujeme tento zajímavý projekt ve východních Čechách).

Proč jste založili Prázdné pozemky, když pod ČSOP existují Pozemkové spolky? Jaký je mezi nimi rozdíl?

Jak už jsme zmiňovali, především ten, že Prázdné pozemky se snaží o propojení ekologických zemědělců, KPZtek a různých spolků. Pozemkové spolky zakládají nevládní organizace proto, aby se v úzké spolupráci s vlastníky mohly o jejich pozemky starat sami. My tuto myšlenku ještě víc rozšiřujeme, protože kapacity pozemkových spolků jsou většinou omezené a není v jejich silách pečovat o kterýkoli pozemek, který se aktuálně naskytne. Bylo by sice skvělé, když by se o všechny prázdné pozemky mohly starat regionální pozemkové spolky, a sami se o to snažíme, co můžeme. Ostatně právě Pražská pastvina coby “zakladatel” Prázdných pozemků vznikla jako klasický pozemkový spolek a zároveň jako součást největšího pozemkového spolku v České republice. Ale i když jsme největší, není ani v našich silách zajistit údržbu všude, kde je to potřeba. Přestože každoročně přibíráme do péče desítky až stovky hektarů nových lokalit a od loňského roku už dokonce i na území Rakouska, tak jsou stále obří rezervy v tom, že řada přírodovědně cenných ploch zaniká vlivem neúdržby a všechno tam pak vymírá. Na to, abychom převzali péči o méně přírodovědně cenné plochy, jako jsou např. zahrady, pole, klasické louky nebo klasické lesy, kapacity nemáme. Ale je zde celá řada jiných a dostatečně zodpovědných subjektů - zejména ekologičtí zemědělci, ale třeba i osvícení lesníci, komunitní zahrady či prostě jen fandové do šetrných způsobů hospodaření člověka v přírodě, kteří volné kapacity mají, ale nemají vhodné pozemky, kde by se mohli realizovat. Základem je správné síťovaní a každý pozemek vždy někomu vhodnému přihrát, ať už je to pole, les, zanedbaná louka nebo opuštěná zahrada. Dnes se o řadu pozemků nestará buď vůbec nikdo a ty pak degradují (z krásné ovocné zahrady se stane zpustlé kopřiviště plné náletů), anebo se o ně sice někdo “stará”, ale až moc. Snad lépe, kdyby se s tím pozemkem nedělo nic - protože ta “péče” ve skutečnosti ten pozemek poškozuje. Ničí půdu, půdní život, zamořuje ji jedy, utužuje ji, eroduje, odvodňuje. A tím se dramaticky snižuje její úrodnost. Máme na mysli konvenční zemědělce, kteří se v průběhu posledních desetiletí (začalo to kolektivizací a dorazily to teď obří akciovky) přeměnili ze zodpovědných hospodářů v největší likvidátory půdy i druhové rozmanitosti. Konvenční zemědělci sice velice rádi říkají, že oni za nic nemohou a jsou pouhou obětí systému zemědělských dotací, ale není to pravda. 90% z nich se o nic jiného než o co největší dotace nezajímá a podle toho to pak vypadá v praxi. A my chceme hledat právě těch 10%, které to zajímá, a proto hospodaří jinak. Právě jim prázdné pozemky nabízet.

Jak se tedy můžu zapojit jako zemědělec?

Především sháníme ekologické zemědělce, kteří by do toho šli s námi a začali hospodařit na námi získaných pozemcích. Rádi budeme spolupracovat i s “konvenčními” zemědělci, kterým není příroda a krajina lhostejná. Mohou nás kontaktovat a možná právě u nich bychom mohli založit plánovanou ukázku toho, že propojení zemědělství a ochrany přírody je možné (ovocné aleje, meze, tůňky zadržující vodu, biopásy…). Tak můžeme oživit i jejich pozemky, na nichž zemědělec hospodaří a motivovat je k přechodu na ekologické hospodaření.

Jak se můžu zapojit jako zájemce, který sice nevlastní žádné pozemky, ale zajímá ho zdravá zemědělská krajina?

Práce je u nás spoustu, od tvorby webu, přes odpovídání na dopisy, emaily, telefonáty vlastníkům, objíždění konkrétních míst, hledání vhodných spolků, subjektů i zemědělců. Někde je samozřejmě potřeba i pomoci přímou prací a dovážení např. plodin a mléka do potravinových komunit spolupracujících s Pražskou pastvinou. Rádi také přivítáme lidi, kteří se chtějí vrhnout do pěstování, ale nemají vlastní pozemky.

Pokud tedy chci začít hospodařit, vy mi pomůžete nejen sehnat pozemky, ale pomůžete mi i naučit se hospodařit?

S jakoukoli chutí se nám prostě ozvěte. Hodně to závisí na tom, kde a jak chcete hospodařit. Můžeme vás propojit s fungující komunitou, spojit vás s lidmi, kteří také chtějí začít, nebo vám do začátku můžeme pomoct materiálně. Víc neřeknu, zavolejte a vše vám vysvětlím. Podobně to udělejte klidně i naopak, když máte pozemek, který chcete přihlásit, taky volejte nebo napište.

Jak náročné je získávat pozemky?

Dost. Je opravdu málo lidí, kteří do toho chtějí jít. Přestože pomůžeme se smlouvami a dalšími záležitostmi, moc lidem se to nechce řešit. Tím pádem ale získáváme ty nejuvědomělejší vlastníky, kteří chtějí opravdu něco změnit. Většinou nás lidé prosí o údržbu starých sadů, ale máme i první pole, což je na to, že jsme začali v prosinci 2017, vcelku slušný výkon. Čím dál víc lidí si začíná uvědomovat, že půda na pěstování bude v budoucnu velmi vzácná a že je třeba ji chránit. V roce 2018 to tedy, doufejme, začne být pořádná jízda.

Zmínili jste, že ačkoliv fungujete velmi krátce, již máte první pozemky. Jak jste je získali a jaké s nimi máte plány?

Získali jsme pole a višňový sad v jednom z našich nejúrodnějších krajů, v Polabí. Zatím to bylo od lidí, kteří nás znají a vědí, co si o nás mohou myslet. Při vhodné propagaci nás snad začnou oslovovat i lidé, které osobně neznáme. Ve višňovém sadu jsme dohodli pastvu ovcí, která jej udrží v dobrém stavu. Do budoucna by bylo hezké, kdyby se zde rozjížděly akce typu hromadného sběru višní apod. Prvních deset hektarů polí nyní čeká na to, až dojedou smlouvy se zemědělskými firmami a bude je moci osídlit začínající či ekologický zemědělec spolu s cestami, ptáky, hmyzem i ovocnými stromy. Na něj zatím stále čekáme, ale věřím, že se někdo takový brzy najde. Před pár dny o nás vyšla krátká reportáž v pořadu Občanské noviny v České televizi a lidé se na základě této reportáže dost ozývají. Jedná se jak o pole, tak různé zanedbané zahrady apod. Na některém pozemku v okolí Prahy bychom rádi založili komunitní sad. Na některých parcelách se dají ubytovat lidé, kteří bydlí v maringotkách. Zatím je velkou neznámou, co se dá dělat s polorozbořeným statkem, který teď řešíme, resp. zda se najde někdo, kdo by udržoval pozemek (zarostlý sad a dokonce i malý rybník.).

Nadace Pro půdu svěřuje nadační půdu zemědělcům, kteří o ni pečují tak, aby ji zachovali zdravou, živou a úrodnou. Vytváří tím vhodné podmínky pro stávající i nové zájemce o šetrné způsoby hospodaření. Vidíte do budoucna průnik vašich aktivit s Nadací Pro půdu?

Jasně, jsme propojeni. Lidé v iniciativách se znají a snaží se co nejvíce propojovat, protože vzájemná spolupráce může udělat fakt hodně. Uvědomělým zemědělcům se půdu snažíme přihrávat a doufám, že se nám jednou podaří si i vychovat nějakého hospodáře, kterého pak budeme i třeba skrze Nadaci podporovat. Nadace může půdu nakupovat i od vlastníků, kteří nechtějí půdu pouze “zapůjčovat” Prázdným pozemkům. Pozemky pak můžeme dávat zemědělcům k dispozici třeba i na místech, kde noví zemědělci začínají.

Jak je náročné - zejména finančně a časově - získané pozemky spravovat?

Je to samozřejmě časově dost náročné. Udržujeme sady a stráně, máme stáda ovcí a koz různě po republice a stále se snažíme nabírat nové lidi, kteří, stejně jako my, pracují zadarmo nebo za symbolické peníze. Finančně naše aktivity provozujeme díky různým grantovým projektům, z darů od lidí. Ale jak jsme už říkali, s Prázdnými pozemky běžíme natolik krátce, že aktuálně nemáme nic. Funguje to hlavně díky našemu velkému nadšení a práci dobrovolníků, finančně jsme na nule. Proto potřebujeme stejně zapálené lidi, abychom to mohli rozjet opravdu na plný plyn. Když se nám podaří vlastníky, zemědělce a spolky řádně propojit, snad se povede, že budeme pouze prostředníkem, který pozemky dohodí zrovna tomu, kdo to bude nejvíc potřebovat. Nyní však akutně potřebujeme nové pomocníky a třeba i nové nadšence do hospodaření.

Vaše aktivita jde tedy v souladu s aktivním zemědělstvím.

Jak jsme již říkali, bereme každou lokalitu individuálně, někde je potřeba to, jinde ono a nelze to zcela paušalizovat. Obecně ale platí, že potřebujeme dostávat krajinu opět do jemnozrnnější mozaiky menších polí, které protínají zasakovací pásy, meze, aleje, mokřady, pastviny, ovocné sady, soliterní stromy i polní cesty. A k tomu pomáhat nejohroženějším průvodcům člověka v zemědělské krajině, jako je např. koroptev polní, ale i další drobná zvěř, nebo třeba “domácí” i “divocí” opylovači. Velký potenciál také vidíme v tzv. agrolesnictví. Jedná se o způsob pěstování dřeva a užitkových plodin zároveň. To tvoří to správné mikroklima i útočiště pro organismy, zvyšuje úrodnost půdy apod. Bohužel v dnešním systému zemědělských dotací, kdy jsou plochy plodin vyměřovány družicemi, zemědělci často stromy vyřezávají, neboť koruny stromů zastiňují plochu, kterou družice pak nedokážou vyhodnotit.

Jste hlavně ochránci přírody. Je vaše ochranářská činnost podobná svou náplní například tomu, čemu v Americe říkají Conservation Easement?

Až budou Prázdné pozemky hodně profláklé, stálo by za to dostat do zákona výhody pro majitele, kteří se zavážou, že se pozemek nezastaví a bude dlouhodobě sloužit pro šetrné zemědělství s ohledem na ochranu přírody a krajiny. Zatím máme přes Prázdné pozemky jen dlouhodobé smlouvy s vlastníky, které dovolují určité typy hospodaření, konkrétně to je višňový sad v středočeské Žehuni a pole u Kostomlat nad Labem. V sadu je již domluvená údržba pastvou, u pole zatím čekáme na výpovědní lhůtu zemědělské firmě. Myslím, že když teď zamakáme, tak té naší krajině pomůžeme, hlavně také proto, že lidé si problémy uvědomují a snaží se něco dělat a být aktivní. Moc mě těší představa živé, zdravé krajiny a půdy. Když se všichni spojíme, dokážeme mnoho.

CooLAND drží Prázdným pozemkům palce a přeje, ať je to opravdu jízda, a to nejen v roce 2018!

Těšíme se na spolupráci s Prázdnými pozemky, jelikož zemědělská krajina si to zaslouží.

Cesta do krajiny vede kolem vás.

www.cooland.cz

Otázky a editace textu -VJ-