Říkáš, že nejsi obyčejný,
Že nejsi ovce, součástí stáda,
Že nejsi jeden z davu.
...
Říkáš, že jsi trochu víc
Než jen kapka v oceánu,
Než jen drobné stéblo trávy na rozkvetlé louce.
...
Říkáš, že jsi jazz mezi popem,
Že jsi vlna na klidném moři
A rozkvetlá květina na zimní louce.
...
...
Tolik toužíš po jinakosti
Až se stáváš jedním z mnoha,
Kteří neplují po hlavním proudu.
...
...
Rozhlédneš se a zjistíš,
Že bouřlivých vln je na moři nespočet
A že květin skrze sníh dere se mraky.
...
Zjistíš, že nejsi ten neobyčejný,
Že hlavní proud není jen jeden
A že i jazz má hodně trubek.












