Prořídlé bankovky ztenčili i mojí vášeň po zážitcích. Dvakrát opětovaný pohled osamělé krasavice rozplétám odchodem z baru. S týpkem co mně sem před pár dny pozval prohodím pár slov, eufórie tehdejší noci by šla vzkřísit jen kouzlem alkoholu. Jeho nadšení že mne teď vidí nese chuť bezradnosti co s nastalou situací, prý dorazí chlapci z Blizzardu. Sázet do sebe stovky už ale nemám chuť, jsem myslí v Praze, na kampě, v karlíně, prostě podél Vltavy v ulicích a domech. Jediný místo, kde si zítra můžu odpočinout je pobřeží pacifiku, zabořenej v písku a šumu moře, vran a racků. Sedím v trolejbusu, kterýmu upadnou za jízdy tykadla, měl jsem ji přeci jen vzít na pivo ale vzpomínka mizí v mase sedících těl, ponořením do čtiva. Otec se synem se vrací z baseballu, dvě bukvice prožívají teenage lásku a vpravo ode mne spí asiatka v rukou mexikánce. Henry popisuje Kronského nelidskou žluč, která se vpila do domu v Bronxu, kde začal žít se svoji sladkou Marou, v orchestraci švábů, potratů a nesetřesitelných pohledů soubytníků. Je po víkendu, koupil jsem si tričko aquarius records a noisovou kompilaci. Koupil jsem taky pohlednici, kde vrány trhají utíkající nahotinu. Nesnáším povinnosti turistů, nesnáším povinnosti z vynucených příslibů. Jsem konečně v moci alkoholu. Vidím holku co si mezi písněma cudně stahuje sukni aby jí nesvítila kůže nad punčoškama, během nich ale tělem rozráži do sebe zamčený lidi. Její rudý rty, krásnej a mocnej punkovej hlas, výstřih a neuvěřitelná energie se odráží od strnulého publika. Člověk by jí na hajzlu ošukal bez pardónu, cítil jak se její nehty bořej přes maso až na hrudní koš a zuby zanechávaj jizvy, ale zdejší osazenstvo stojí a kejve hlavou místo aby řvalo vytržením. Popíjím pivo a extáze se mi rozlévá lebkou. Rozkoš pevně zabalenou v myslích domorodců kultivují zdejší kapely. Jsou to zahrady o něž se starají disonancemi a kosmickými zvuky ale jejíž plody se zklízí nejspíš v úských kruzích, mezi přátely za velkými zdmi. Holky jsou ale z jiného kraje, z Long Beach, blíž Mexiku, blíž prudký krvy, blíž zemi, blíž okamžiku. Když jim po koncertě nabízím pomoc, kdyby někdy chtěli hrát v Praze, jsou klidné a zvídavé. Punk je dílem okamžiku. Peníze už v podstatě nemám, vařím zbytky a s Izraelcem se bavím jak ho zasáhla obřízka. Jeden rabín se s ním shodl, že je to způsob jak připoutat žida ke svému bohu. Křest je gesto, obřízka oběť. Vypráví jak všichni ti pracovití a chytří židé žerou na konferencích pizzu a zmrzlinu. Docházím mi, že je asi studovaným lékařem ale zběhl, často si čte v obrovský bibly alternativní léčby. Před pár dny navrhl, jestli by nevadilo, kdyby začal občas po domě chodit nahý. Výstavní američanka naznačila jestli by i ty ranní cviky prováděl v rouše Evině, necítila by se komfortně. Za hosty jsem řekl, že v tom nevidím problém. Jedna ocvočkovaná souputnice by se prý i přidala. Toda, ken a lo.. naučil jsem se tři hebrejská slova.. děkuji, ano, ne. Měl jsem tu dokonce deja-vu, nad dětským křeslem, sporákem a výhledem ze schodů na ulici. Jsem přesvědčen, že si tenhle tehdy nepochopitelný obraz pamatuji z pár let staré minulosti. Možná se tu někdy pokusím zapustit kořeny, mimo svůj rodný jazyk, ale teď je mé místo zdá se jinde. Jedinými kosmopolity jsou asi skutečně jen židé, nebo byli, než se opět zrodil Izrael. Teď jsou z nich jen obyčejní obřezaní běženci, ale žít tu umí. Starý kontinent a amsterdamský přístav pro letadla, od objevení ameriky se tu nic nezměnilo. Letiště je obrovská tržniče pro ty co na to mají, zbytek jen čumí a civilizovaně nekrade, možná jen ale lidi podceňuji a v tom lesku nezapomněli rozkoš zločinu, nikoliv z bídy ale z dlouhé chvíle či tajemnějších potřeb. Tři hodiny do odletu a vybavuje se mi vzpomínka na zakudrlné temně kaštanové vlasy, jejíchž pramínek si omotávala kolem zbylích jak malé háďe kolem stromu, když se soustrěděně mračila z okna busu. Všiml jsem si jí již koutkem oka, když nastupovala. Čekal jsem, kam si sedne ale hned u vchodu ji něco upadlo. Myslel jsem že tam již zůstane, když najednou vstala, uvědomil jsem si její silná stehna. Posadila se až skoro nakonec autobusu, tváří proti mně. Zády ke mně dosedla vysší asiatka v kraťásech, punčoškách a kabátem tak dlouhým, aby chránil její útlé nohy od chladu sedačky. Později vysoká holka s profilem mexikánky, necudně tvarovanými rty a poprsím schovaném v černém trikotu a sukni končící až někde u lítek. Vzpomínám na tváře dívek které jsem si prohlížel při tom překotném pohybu městem. Ale tahle přebyla všechny nedozralé tvářičky středoškolaček, honosné hřívy černošek, křehké i obhroublé linie. Čím déle jsem si ji prohlížel, tím zbytečnější se jevili její stehna, najednou padla v myšlenkách do ruky přirozeněji, než jakákoliv jiná. Po levé ruce měla brašnu na foťák, ale uvnitř být nemohl, nevěřím tomu. Mohlo tam být cokoliv jiného, ale u téhle bytosti by mi nedával smysl. Nejdřív si rtěnkou přejala rty, než se ráno stačila domalovat, milenec ji stáhl k sobě a teď cestou do práce končí svůj rituál barev a řas aby snad nevzbuzovala hru otázek. Měl jsem zpočátku nutkání vytáhnout foťák z baťohu, ale nechtěl jsem překazit tuhle hru zklopených i vpíjících se pohledů lačných každého detailu. Myslím že bych přerušil cvaknutím ten její melancholický pohled, jemné špulením rtů, občas rýsujících jemnou průrvu do jejích úst, kousání se do dolního rtu, celou plejádu metamorfóz kterou doplňovala mimovolným drážděním zipu na její brašně. Když mi výhled na její neukojitelné ruce přikryla hlava a ramena muže, napadlo mně, jestli je také tak fascinován tou lascivní hrou se zipem, který prsty objíždí, mačká a všemožně tře. Pohledem jsem občas zabloudil k mexikánce a jejím rtům, jen abych se mohl nadechnout a vrátit se k těm kadeřím padajícím přes levý prs až téměř pupíku. Nebyla už krásná mládím, ani křehkými rysy ale smutkem kterým zářila. Jestli byla v tu chvíli šťastná, musela být někde hluboko pod celým tím divadlem, které ho jsem mohl být svědkem. Když jsem vycházel, vrývala se mi její tvář do mysli, ale už cestou na letiště jsem si uvědomoval, že kreslení je uměním paměti. A já zoufale neumím kreslit, takže z přesných rysů, zbývá magická aura, náznak jejího obočí, ztužované řasy, pohyby rtů, vlasů a rukou. Pocity které za týden pohasnou a nevzplanou.
snowghoul
turnnoffyourmind
ellievsbear
prguitarman