výletuju

"pyčo nebuď srab, sněžit nebude."

jsem velmi malá a orli jsou velmi velcí.

co je reálně nejhorší:

znáš tyhle lidi? ne, ale teď jsou tvoji nejlepší kámoši protože jste se už třikrát minuli.

čemu se vyhnout? vychřici, bouřce, hladu, cyklistům.

šílíš, protože jsi psychicky a fyzicky vyčerpaný, mluví k tobě stromy a v noci tě obchází duchové? hele, kráva! ticho, jsme v habitatu tetřívka.

nohy jsem měla oblepený páskou, mám spálenej nos a zapomněla jsem, jaký je nespat na štěpce.

všechno je sbalený a připravený, ale mě se nějak nechce. furt hledám výmluvy, proč jet jindy.

je to první letošní výlet kterej půjdu sama a moje panická porucha se hlásí o slovo. furt dokola vymejšlim, jestli tradu ujdu (ujdu) a jestli budu mít kde nabrat vodu (budu) a jestli zmáknu sama postavit plachtu (zmáknu).

je na hovno se muset přesvědčovat a nutit do věcí, který člověk dělá fakt rád a u kterejch si odpočine.

moudrá kniha přírodního léčitelství praví: