#soused

Soused, Scott Walker & Sunn O))) (2014)

Na našem malým konci světa máme jednu super rodinku. Starší manželský pár a potom, o několik baráků vedle, jejich syna, ženu a dvě děti. Jejich syn je strašně super, vypadá jako šlachovitý viking, má vyholenou hlavu a na temeni dlouhý vlasy spletený do copu, ale všichni mu říkáme Indián. V létě chodí bez trička a bos, jako já, teda až na to, že já mám tričko, jen pod ním nemám na divošku podprsenku. Vždycky se pozdravíme, když se vidíme, ale jinak spolu nemluvíme a vlastně se neznáme. Děda mi říkal, že je mu mezi 45-50, ale mě se to nezdá, mě přijde tak maximálně na pětatřicet. Máma zase říká, že si jsme s Indiánem spolu podobní v názorech na život, v tom, že příroda ví nejlíp a tak. Je to strašně zajimavej člověk, takhle od pohledu a já ho upřímně ani nechci poznat blíž, protože takhle je zachováno přesně to kouzlo "známých od pohledu". Jsme si sympatičtí, navzájem, ale vědět o sobě víc? Jsem přesvědčená, že by celá ta naše pěkná bublina splaskla. Takhle je to perfektní, když já sedím venku na lavičce, bez mobilu, bez sluchátek, jen tak se dívám po světě, a on si to kolem mě projde s úsměvem, bez trička, na opálených zádech se mu houpe cop, (nevím proč si vzdycky myslím, že přitom nese kládu na rameni, asi jsem ho tak jednou viděla a teď si ho tak představuju pořád) a bosky a chvilku se za sebou s úsměvem koukáme. Každý tu máme svoji práci. Na určitý frekvenci spolu vlníme éterem. Tak je to prostě strašně, strašně fajn.