#sinuhet

Pravda je ostrý nůž, pravda je nezhojitelná rána, pravda je louh, jenž zalévá srdce trpkostí. Proto ve dnech své mladosti a síly prchá člověk před pravdou do domů rozkoše a obluzuje své oči prací a mnohou činností, cestováním a radovánkami, mocí a stavbami. Ale přijde den, kdy ho pravda protne jako kopí, a potom již nepociťuje radosti z myšlení a z práce svých rukou, ale je sám, uprostřed svých bližních je sám, a bohové mu nepřinášejí nižádné pomoci v jeho samotě.

To zas byla prokalená noc. Kdy se podaří přivítat pátek bublinkovym přípitkem? Mimořádka! Všemožnej alkohol, papáníčko pokapaný půlnočním šáněm, to je tedy novoroční vítání. Vítání pátku s velkym eN. Pátku, kdy se jde do hajan přibližně v době, která je prakticky po celý rok určená ke vstávání. Pátek, kdy se sice ulehne, ale pátek, kdy se taky musí zase vstát. Ach ouvej.

Silvestrovský veselí. Jasně. Jojo, to se to míchalo, to se to prolejvalo hrdo vohnivou vodou. To tedy byly lukulský hody. Krevetky? Supr. A co dál? Míchaný drinky? A ananas, vobložaný mísy, chlebíčky a další barevný pití? Samá ňamka. Tak to by bylo. Zaděláno na průšvih. Žaludeční.

Nasavrky nasavrky. Cinky linky, to to jelo, to se to mixovalo. Do postýlky ještě jakžtakž, ale ábr ty konce. Nejhorší je pověstný šavlování. Tohle krmení kachen je jeden z nejnepříjemnějších prožitků. To pak i ty dobroučký krevetky, když opouštěj útroby stejnou cestou jako do nich vstoupily, nepříjemně škrábou. A bublinky k tomu. Nosem. Houpy hou, žaludek se má. Mořská nemoc bez lodí a vln.