Vylíhnutí Salihe
Selima: Eleri sa nepokojne zahniezdila. Cítila to isté, čo Jölen a vzduch akoby opäť zhustol napätím a očakávaním. A v tom sa jej vajíčko zatriaslo. Gaštanová sa naklonila bližšie, aby zabránila jeho pádu, ale škrupina sa rozletela. Dračica sa prekvapene zadívala na svoje dráča. Ťažko bolo opísať tie pocity. Dojatie, úžas, prekvapenie a hlavne obrovský príliv materinskej lásky.
Nemôžem tomu uveriť… Zadúšala sa šťastím. Vedela, že prvý dotyk by mal patriť jej jazdcovi, no ešte predtým bola mala krásavica iba jej a nikoho iného. S láskou podišla bližšie a končekom jazyka jej nežne oblízla vlhké krídla. Obtrela sa o ňu mysľou a zanechala tam odtlačok materinskej náklonnosti. Je dokonalá, ako malý klenot… Poznamenala do éteru.
Earana: Cesta Ei neskutečně rychle uběhla (však i ona sama utíkala jako o život), jakoby snad ani neexistovala: jednu chvíli byla u jezera, cítila volání a v další chvíli se blížila k Chrámu. Srdce jí zaplnovala silná předtucha a když došla ke dveřím chrámu, zpomalila a udýchaně vklouzla vraty dovnitř. Byla jí hrozná zima, protože především v silných kamenných zdech této budovy bylo dost chladno a Ea byla stále celá mokrá, až z toho měla husí kůži a třásla se po celém těle, ale rozhodla se všechno tohle ignorovat a se zvláštní pokorou, nervozitou a obrovskou nadějí se blížila ke sloupkům s vejci. Všimla si, že na lavičce sedí Beler a na jeho klíně dřímá veliké dráče mechové barvy, všimla si, že u sloupků stojí dva draci, smaragdový a krásný elegantní kaštanový, ale rozbušilo se jí srdce, když mezi skořápkami uviděla na sloupku stát překrásné dráče. Zdálo se, že má pěkné, ladné křivky už čerstvě po vylíhnutí, jeho barva připomínala tmavou čokoládu… Až na jeho křídla, která byla poseta skvrnami překrásné zelenomodré barvy. Dráče mělo zelené oči, kterýma hledělo na kaštanového draka, který se ho dotýkal-tedy spíš dračice? Snad ne jeho matka? Vše tomu nasvědčovalo; tmavě hnědá dračice láskyplně čistila křídla svého mláděte.
Ea se na okamžik zastavila a zadívala se na dráče. To se přestalo věnovat své matce, otočilo hlavu na pěkném štíhlém krku k Ei a zdálo se, že ho zasáhla vlna poznání a nedočkavosti: Postavilo se, roztáhlo křídla a očka mu zazářila zvláštním světlem. Ea vrhla krátký pohled, provázený úklonou hlavy, na oba dračí rodiče a přistoupila s dojatým úsměvem ke sloupku. Dráče natáhlo hlavu, Ea dlaň a dotkli se. Eou však projela krátká mrazivá a zároven pálivá bolest, vycházející z dlaně a dráče s překvapeným výrazem trhlo halvou zpět; bolest se však rychle utišila, Ea natáhla paže a dráče si přelezlo do její náruče, obtočilo okolo ní ocásek s kdesi hluboko spokojeně zavrnělo.
Byli Drak a Jezdec.
Dee: Napětí zdaleka nepovolilo. Jölen nevěděl, jestli dřív očuchat Belera a jeho dráče, aby si pamatoval jejich otisk, věnovat se Eleri, která byla stejně rozrušená jako on, nebo sledovat hnědé vejce. To nakonec zvítězilo: Jölen se přitiskl těsně ke Kaštanové a spolu s ní prožíval pohled na rozhoupávající se vajíčko, které sotva stačilo vychladnout. Ani v nejmenším nepovažoval za zvláštní, že narozdíl od jiných dráčat se jeho maličké dostalo nejdřív na světě přivítání od Eleri — on zatím pátravě sledoval, kdo v místnosti nebo z příchozích by mohl být tím vyvoleným. Možná se nevylíhla pro nikoho? Nakonec, Dee vejce zakouzlit nestihla…
Rozjančeně cvakal zuby před nosem každému, kdo by se nyní odvážil přiblížit se ke sloupkům, ale když do Chrámu jako velká voda vstoupila dívka s ohnivými vlasy, zarazil se a trochu zklidnil, aby se nebála přijít blíž, i když by jí stejně asi nic nezabránilo. Úplně z ní čišelo, že se nejde zdaleka jen podívat, co se to v Chrámu děje.
Dvě dráčata v jeden den. Jako já a Äjlara, ale tentokrát se líhla skoro nastejno, s nepatrným časovým rozdílem.
Bleskově zneužil toho prostoru, který dívku ještě dělil od jeho maličké, která stále ještě roztahovala křídla, a rychle do dráčátka šťouchl čumáčkem, jako by se jí nechtěl vzdát. Pak už tam ona stála a jeho maličká se sápala ke své vyvolené. Teatrálně by vzlykl, kdyby draci uměli ronit slzy, zmítalo jím štěstí, že si maličká našla svého Jezdce tak brzy, a zároveň trocha smutku, ale věděl, že Eleri se rozhodla správně. Když o tom tak přemýšlel, ona se skutečně vylíhla skoro divoká! A její vejce si skoro nikdo na ostrově krom jeho, El a jejich dvounohých nestihl prohlédnout.
Přitulil se tesklivě k Eleri, jako kdyby mu sebrali hračku, a paradoxně hlubokým pohledem si přitom zaujatě prohlížel tu dvounohou. Byla nějak mokrá. Stejně jako Beler, jak se tak díval na novou dvojku Jezdců.
