óda na tvoji misku se snídaní
občas by to i šlo, občas ne tak úplně
co je člověk bez misky cereálií
občas nejde psát a občas se zadaří
čím je noc a den, když ne depresí a mánií
čím seš ty, když ne depresí a mánií
čím seš ty, když ne někým, kdo pomíjí
už pátou hodinu učení fyziky
někým, kdo už chvíli nesáh na léky
někým, kdo ne úplně každý ráno posnídá
— nakonec se to všechno vrací k těm cereáliím,
životním reáliím
jedno se jim musí nechat
jsou nechutně sladký a každej den stejný
ať už je mánie a nebo depka















