#prasata

Už dřív jsem kolem toho umyvadla chodila překvapená.

 „To fakt někdo čmajznul to staré mýdlo, co jsem tam dala?“

Jasně, je to společná koupelna, chodí tam tucet holek, tak je logické, že to mýdlo někdo vypotřeboval. Ale přece ne tak rychle, byl ho ještě velký kus. Zřejmě je bráno jako automatické, když donesete mýdlo na společné záchody (protože je fakt smutné sledovat, jak si většina ruce nemyje, nebo jen opláchne vodou) že se rychle vypotřebuje.

Nedá se nic dělat. Vydala jsem se do obchodu a koupila jsem trochu předražené, voňavé bylinkové mýdlo. Vesele jsem ho dala do držáku u umyvadla a šla do pokoje. Vrátím se ani ne o hodinu později a mýdlo je fuč.

Jasně, jde o pitomé mýdlo.

Vlastně nevím, proč mě to tolik naštvalo, když jde o pitomé mýdlo.

No pávě proto! Kdo by kradl mýdlo!? To to viděla nějaká holka a řekla si „Wow, zadáče!“ a sebrala si ho s sebou a postavila na stůl vedle fotky Lee Minha??

To samé s tím dalším incidentem. Jak mám safra vysvětlit svým kamarádům, že po venku chodím ve skrčených košilích a oblečeních, protože někdo ze sušárny čornul žehličku.

Samozřejmě, pokud se o tom zkusíte zmínit, nebo snad dokonce pouze polemizovat nad viníkem, dostanete ve většině případů jasnou odpověď.

Alespoň co se národnosti týče.

Byli to Číňani.

Což je akceptovatelná odpověď na jakoukoliv špatnou věc, co se zde stane, od zanechaných odpadků v kuchyni, po zapomenuté odpadky na chodbě, rozházené boty, ukradené prádlo, hluk a křik, všechno Číňani.

Já si prošla všemi klasickými stádii, nejprve zjištěním, že na Číňany je zde nahlíženo jako na otravné, hlučné a špinavé lidi, na které se shlíží z vrchu. Mělo mi to dojít už na začátku, kdy jsem od mnoha různých lidí slyšela „Jo, ale na naší škole není moc cizinců. Jen Číňani.“ Anebo „Jo, cizinci jsou v pohodě, nejsou zas tak hluční. Ale Číňani…..“ Chudáci nejsou ani zařazováni mezi cizince, pomyslně zde tvoří naprosto novou skupinu. Pouze vyslovení onoho „Čhungugin…“ kdy většina Korejců ohrne vrchní ret a ušklíbne se u toho.

Samozřejmě jsem je ze začátku naivně bránila, a kdykoliv jsem znovu a znovu musela poslouchat, jak jsou Číňani špinaví, uřvaní a smradlaví, tvářila jsem se kysele. Korejci si toho rychle všimli a začali se velmi neradi omlouvat. –„No…mno jo…tak, ne VŠICHNI…ne všichni jsou takoví…“

Kdykoliv přijdeme do kuchyně a po stolech nebo po zemi asi 20 cm od koše se povaluje hromada skořápek, nudle rozházené po umyvadle, neuklizené maso, ze kterého teče šťáva a krev a válí se před mikrovlnkou. …

(vrčíce s hrozebně přimhouřenýma očima) „Zas ti Číňani….“

Pravdou je, že nejvíc hluku tu dělají oni. Všechen křik, který se ozývá z chodeb a odkudkoliv jinde je opravdu jenom v čínštině. Nevím, co je tak důležité, aby na sebe musely pravidelně několikrát týdně ty dvě Číňanky křičet ve 2 ráno na chodbě (moc nepomůže, když zalezou do pokoje, stejně to jde slyšet). A moje spolubydlící si vždy jen povzdechne a přetočí se na bok „Zatracení Číňani…“

Vím, že většinu bince  v kuchyni skutečně dělají Číňanky, ale konkrétní osoby. Jedna, který vypadá jako modelka, nosí minisukni, má dlouhé červené vlasy až pod zadek, je neuvěřitelné krásná, ale na druhou stranu to největší prase, jaké jsem kdy viděla. Postupuje dle návodu „Když něco vaříš a používáš jakékoliv suroviny, jakékoliv zbytky, slupky a skořápky je možno házet ihned pod sebe na podlahu, nebo nechat vedle , však ony to ostatní cizinky, co jsou tak citlivé na pořádek, uklidí.“

Dalším fenoménem, který jsem já ještě neviděla, ale kamarádky ano, je nějaká Číňanka co na záchodě sedí zásadně s otevřenými dveřmi. Aneb šok Ayumi, když si umývala ruce, koukla do zrcadla a tam jí šokoval odraz otevřených dveří od záchodu rovnou za ní, na kterém seděla bez hnutí vrby nějaká Číňanka a……tlačila.

Někdy mě napadlo, jestli na ně není pohlíženo jako u nás na Romy, což je velmi nevhodné přirovnání (z mnoha důvodů), hlavně protože většina Číňanů zde jezdí za prací a za studiem na Vysoké škole a jazykových institutech.

Nepamatuju si, že by někdy někdo v Česku říkal „Serou mě ti romští vysokoškoláci….“

(ahaha, ehm, rasis….joke?)

Další scéna, jedem v taxíku, Ayumi sedí vepředu, já se nakláním k řidiči a kecám s ním, Lyuyen sedí na sedadle za ním. Řidič povídá, že by nikdy nepoznal, že Ayumi není Korejka, protože jako Korejka krásná JE. (věta, kterou jsem v její přítomnosti slyšela snad 100krát). Ayumi se ušklíbne „Opravdu? Mohla jsem být i Číňanka a nepoznal byste to.“

Řidič rezolutně zakroutí hlavou. –„Ne, to bych poznal.“

-„Jak?“

-„Víte…Číňani…oni smrdí. Číňana poznáte na dálku.“

Já si s Lyuyen vzadu vyměním šokované pohledy. Nejspíš si nevšiml, kdo dozadu nastupuje, když byl tak okouzlen krásou dívky, co si sedá vedle něj. V tom případě jeho detektivní smysly pěkně selhaly, protože rovnou za ním Číňanka sedí a on, nemajíce o tom potuchy, Ayumi vysvětluje, čím vším jiným se od normálních lidí (čti „Korejců“ nebo „obyvatel planety země“) Číňani liší.

Zrovna Lyuyen, a spoust podobných…ne…..a většina Číňanů tímhle trpí. Protože jsem tady poznala už tucty Číňanů (sakra to zní tak divně), ne, LIDÍ, kteří po sobě uklízí, jsou spořádaní, tiší, respektují pravidla, která automaticky patří do prostor, který spolu sdílí víc lidí a nejsou s nimi problémy, kteří náhodou k tomu byli Číňani.

Protože primárně, ty prasata jsou lidé, různí lidí, ne Číňani. To, že někdo dělá bordel a neumí se chovat, v takovémto prostoru hrozně rychle inklinuje k srovnávání s jeho národnostní příslušností, místo aby se jen řeklo „Ten kluk je …nevychovanec“ nebo podobně.

Jenže se nedá nic dělat. I já jsem tady zástupcem za Českou republiku a s šokem sleduji, že na mé chování a akce je tu nahlíženo v mezinárodním měřítku. Naštěstí jsou to zatím spíš úsměvné stereotypy, aka nejím moc často ostré jídlo „Aha, Češi asi moc pálivé neradi, že?“ (jedna z nejčastějších vět, můj táta by nad tím zaplakal…vzhledem k jeho snídani, kdy sní několik syrových česneků a cibulí s křenem, nejlépe posypané chili a ani nemrkne). Nebo jestli jsou všechny Češky tak vysoké jako já, , mají tak málo vlasů jako já , mají rádi sladké jaká já, spořádají takové tuny žrádla jako já apod.

Anebo vtipná historka z minulého týdne, kdy jsem zjistila, že hodně mých kamarádek, se kterýma se potkávám okolo oběda a večeře v kuchyni, pečlivě sleduje, co si každý den dělám k jídlu. Po nějaké době se mě zeptali, jestli bych to tradiční České jídlo mohla připravit i jim. Šokovaně jsem jim začala vysvětlovat, že to co já tady klohním, není nic tradičního.  

Například můj oběd z minulého týdne: Sladké brambory posypané japonských kořením a pečená oliheň s korejskou pálivou omáčkou.

Naprosto TYPICKÉ české tradiční jídlo, které má babička vařívala dědovi, když se vracel po dlouhém únavném dni na poli. Úplně to slyším „Dědo, pospěš, oliheň už je na peci…“ Aneb klasická věta z pohádek „A pak celá rodina zasedla k pečené olihni a…..“

Hehe, ani nevím, proč mi to přijde tak směšné.

Nedá se ale nic dělat….sledujíc bílou cizinku, co si kuchtí jakousi kombinaci něčeho, co nikdy neviděli (naši mi poslali z česka cous cous, který tady taky normálně nekoupíte, takže teď si asi tucet lidí myslí, že je cous cous tradiční české jídlo) k takovýmto závěrům logicky svádí….a tímto se rovnou velmi omlouvám za image, kterou české kuchyni dělám.

Sami cítíte, jaký je to nátlak na vaší osobu, pokud správně nereprezentujete svou zemi. Něco pokazíte a neudělala to Veronika (leda v kruhu známých a přátel), ale udělala to ta Češka. Už jen proto, že v mém studijním programu několika tříd jsme lidi přibližně 24 různých národností. Jen třeba v mé třídě je nás 12 a každý z jiné země.

Jak je lehké a nesprávné říkat „Tamti amíci…“ „Ti Španělé…“

Jenže nedá se nic dělat, tak jako Číňanů, je jich mnohem větší zastoupení a pokud jsou 3 z 5 Američanů (čti „Občan spojených států amerických) blbci, špatně se to projeví i na jejich obecném vnímání, už jen na pozadí toho, jak nechvalně USA vnímá většina Korejců….a Japonců…a Číňanů…a  Evropanů…:p

(Na můj osobní náhled na vnímání Ameriky zde by nestačil ani jeden dlouhý článek. Je fascinující, jak má Amerika jakýsi okouzlující image a na druhou stranu jsou bráni většinou jiných národů jako především tupí, hluční a agresivní lidé….)

Mno, nicméně….jen to dokazuje, jak je jednoduché házet lidi do jednoho pytle. A to se ani nemusíme nacházet v takto různorodé společnosti s lidmi z celého světa, jako teď já. Zkuste se zamyslet, jak často k tomu sklouznete a ani si to neuvědomujete….

Já až moc často. Ale o tom ještě příště, děti….