#polarnizare

Celé to začalo takovými malými obláčky bílého světla, které se válely po obloze. Už jsme začali pomalu nadávat na předpovědi, že zase lhali, když v tom najednou BAM!

Obloha se proměnila v změť zelených a fialových paprsků a prstenců. Chvíli jsme s Káťou jenom zhypnotizovaně koukali na ozářené nebe, pak jsme se začali hádat komu se to líbí víc. Skončilo to remízou.

Celé odpoledne jsem koukal grafy a měřáky a sledoval hustoty a rozsahy a plno dalších dat. Ve 21:04, tedy 15 min před tím, než měla být záře optimální, jsem Káti řekl, ať si navlékne tu nejteplejší čepici s ušima a hnal jsem jí k nedalekému jezeru (nejlepší místo na pozorování). Doběhli jsme k jezeru a já počal připravovat foťák. „Stativ sem, ať mám v záběru tu pěknou chatku u jezera, čas, clona…jasný, připraveno!“ V tu chvíli mi Káťa zaklepala na rameno, „Vaší, nebudou ti vadit ty mraky, co jsou na obloze?“ ... Složil jsem stativ, uložil foťák…a zahrozil pěstí k temnému nebi.