#nasever

Všechno to začalo v lednu, kdy na jedné z prvních “párty” přišla jedna z češek s osudnou otázkou. “Hele slyšeli jste už o dumpsterdivingu”?

A tak se šlo, rovnou z hospody do konťáku. 5 českých holek v kabátcích s kabelkama. A řeknu vám, měly jsme štěstí. Tenkrát jsme se smály na celý kolo, byly znechucený, ale taky jsme nevěřily vlastním očím, c všechno jsme si přinesly. A tak se s toho stal zvyk. Nedřív jsem chodila jen s děvčaty, sem tam s Vaškem, jednu domu jenom sama a párkrát i se Španělama, místníma králema dumpsterdivigu.

Pro ty kteří ještě pořád tápou tu máme definici.

DUMPSTERDIVING = potápění se do kontejneru (nespočetněkrát se mi stalo, že na mě spadlo víko, popelnice se se mnou začala překlápět a nebo jsem byla svědkem toho, jak do velkého kontejneru někdo vlezl celej)

Co vše se dá takhle nakoupit: Pro potěchu pupíku

Zelenina - Norsko nás tak naučilo jíst chřest (s bonusovýma gumičkama na Vášovi kadeře), dělat guacamole (co taky s 20 avokádama, co jsem onehdá přinesla) atd.

Ovoce - Vaškovy oblíbené borůvky, moje oblíbené maliny, sem tam mango a nejoblíbenější žluté a podobné melouny, při kterých jsem výskala blahem. Taky jsme si mohli dělat freshe z pomerančů (bez odšťavňovače = čtvrt dne vymačkávání lžící + čtvrt dne uklízení bordelu po kuchyni) a oblíbená jablka na všechny ty koláče!

Mléčné výrobky - riccoty na cheeskake, kilový balení eidamu

Čuňačinky - asi 30 pytlíků chipsů (tvrdejch jak skála), 10 pytlíků bonbonů (které jsem rozdala), 10 balení samožerských tyčinek v čokoládě, 30 pytlíků ořísků slaných i sladkých, 

A samozřejmě plno dalších potravin (bagety, buchty, chleby atd.)

Pro potěchu oka Pugéty růží, tulipánů a jiných květin, svíčky ve tvaru Budhy, plechový krabice, který jsem musela mít, ale ležely mě celou dobu prázdný na skříni, krém od Garnieru atd.

Sečteno podtrženo, žili jsme si jak prasata v žitě, sem tam. Každopádně jsme z kontejnéru vytáhli cca 70 000 korun českých. A nestydíme se za to jelikož žít jenom z Erasmus grantu, jedli bychom celej půlrok jenom špagety s kečupem. Takže závěrem snad jen poděkování. 

Díky kontejnerový bože za tvé dary. 

Cena auta se zvedla o dvě třetiny, a přímou úměrou se pak o dvě třetiny zmenšil náš rozpočet na jídlo. První významnou zastávkou byl Kristiansand, na fotkách můžete vidět parádní koncertní halu nebo místní Old Town.

Když se blížil čas, najít si první místo na přespání, zadali jsme do GPS polohu půl hodinky vzdáleného majáků. Cesta se točila mezi norskými kopečky a lesy po hlavní silnici až pak najednou se z GPS ozvalo „Na kruhovém objezdu zvolte druhý výjezd vpravo“. Mělo nás to napadnout hned, že tu něco nehraje, když se před námi objevila hliněná lesní cesta mířící prudce vzhoru do černého lesa. Bohužel nestalo se a tak nás čekalo 8 kilometrů, které nás budou strašit ve snech ještě dlouho. Terén se za každou zatáčkou zhoršoval o stoupání, klesání a zatáčkách ani nemluvě. Já si představovala, jak se nám do cesty postaví psycho jelen, nebo z přilehlých zdánlivě opuštěných domů, vyběhne nor se sekerou v ruce. Vášu trápilo, jen abychom nezničili pneumatiky nebo se neskutáleli ze srázu. GPS si jen vrněla a sem tam prohlásila něco jako „po této cestě pokračujte 5 kilometrů“. Nebudu vás dlouho napínat, žádná z našich obav se nenaplnila a tak jsme za hodinku slavnostně dorazili do cíle.

Václav mě o tenhle výlet prosil týdny ba dokonce měsíce, ale já schovávala svou lenost za možná nebezpečenství, která hora v zimě představovala. Poslední dva týdny jsem marně zatahovala závěsy, aby neviděl, jak je venku hezky a že už odkvetly jak sněženky tak narcisy. A tak jsme vyrazili.

Cesta nahoru se obešla bez ztrát, i když jsme funěli a pot nám (mě) odkapával z čela. Jako horské kozy jsme skákali s kamene na kámen, chytali se každého ke kopci kolmo rostoucího stromu, špinaví od bláta až za ušima (jenom já). Postupovali jsme pomalu a obezřetně, v uších nám totiž stále zněla varování místních. Cestou nás tak předběhla nejedna stařenka (samozřejmě bez svačinky, zatímco já měla v baťůžku jídlo na 3 dny). Když se pak na obzoru objevil mrak, Vašek zvažoval úprk zpět do nížiny, ale pak usoudil, že se nejedná o cumulonimbus a když dopadla poslední kapka, lezlo se dál. 

A tak jsme vám ten kopec zdolali.

Nahoře se nám pak dostalo krásných panorámat a zasloužené svačinky. Jediný život naznačovali kozí bobky, po jejich tvůrcích však k mé lítosti ani památky. 

Bergen má všechno co takový pořádný Norský město má mít - moře/fjord, a pořádný kopce okolo.

Shrnutí Bergenu v bodech:

1/Bryggen - stará celodřevěná čtvrť, historická část města, bacha, na tom sněhu na dřevěných prknech to docela klouže

2/ Nepočítaně úzkých uliček a malých kaváren

3/ Bergen z vršku mount Floyen...rozhodně místo na “must see” listu - na fotce z leva: Vena, Kátě a v druhé řadě blížící se sněhová bouře

2/ Kateřinka fotí na zkoušky...

3/ A oba z toho trochu blbnem...