#oblaka

😭 What he says when kicks me to the curb 😭

Páteční směna není něco, co by mě lákalo, hlavně jsem poslední dobou líné čuně (žiju do nebeské slávy svého jména). Hlavně se mi moc nechtělo mluvit s lidma, takže to, že jsem byla na drivu, bylo pro mě docela velké zklamání. Nakonec jsem si ale zvykla na asociování se v budce vzdálené od všeho normálního kontaktu (který jsem stejně nechtěla) ,  a to neustálé opakování “Dobrý den, vítejte u restaurace McDonalds, jaká bude Vaše objednávka?”, že by z toho jeden zešílel. Takže když mi přijela celá dálnice aut a ty jsi mi přišel pomoct platit, tak jsem zas tolik ani nejásala, čehož sis asi všiml. Za to se ti moc omlouvám, jsi pro mě moc důležitý a každým dnem tě mám ráda víc a víc, ale nejen, že jsem se cítila dnes jako dost nepotřebná pro ostatní (to zní blbě, že si stěžuju :D), tak dokonce i u tebe jsem měla nepříjemný pocit, že jsem tě dneska otravovala - proto jsem se sama oddálila, abych se tak necítila. To tak někdy dělám, asi to tak občas máš taky. 

Ten pocit započal dneska krátce po poledni, když jsem ti psala a tys začal odepisovat po dlouhé době, dokonce jsi nebyl online. Asi jsi něco dělal, takže to nebyla tvoje chyba, ale pak mi bylo smutno, když jsem nedokázala přijít na zajímavé téma, na které bys nemusel odpovídat krátce, takže jsem to radši jako srábě vzdala. Protože mezi námi zavládla špatná komunikace (čehož se docela bojím, doufám, že nějaký takový plamínek nikdy nevypukne ve velký požár), tak jsme se ani nedomluvili, jestli spolu pojedeme před směnou. Nic jsme si neřekli, ale já i tak doufala, že tě někde uvidím. K mojí smůle jsem tě nikde před domem neviděla, takže jsem si místo pro tebe před dům došla pro žvýkačky do Tesca a pak uháněla na zastávku, abych stihla směnu. 

Stejně jsem na Spořilově byla brzo. Mohla jsem ti napsat, ale pořád jsem nenasbírala kuráž. Už se mi v hlavě tvořila různá scénaria, jako například že ti napsal Pan Protein a začal ti říkat důvody, proč nestojím za to být tvoje holka, ale hned jsem ty myšlenky zahnala, protože bys ho dost pravděpodobně neposlouchal. Problém musel tedy být  na mojí straně, ale zeptat se bylo moc náročné. Asi by ti ta zpráva udělala radost, škoda, že jsem to srábě. Místo zprávy jsem tedy čekala, jestli náhodou nevystoupíš z některého z autobusů, co tu stavěly. Vzdala jsem to po asi dvanácti minutách. 

No, takže jsem dojela na směnu (tohle začíná být sakra dlouhé :D), vběhla do šaten a zjistila, že tam taky nejsi. Takže už zbývala jediná možnost, tedy že jsi zaspal. Vzhledem k tomu, že tvůj teplý bratr David rád provozuje své spánkové aktivity i po litrech Redbullu bych se ani nedivila, kdyby tě svým syndromem Šípkové Růženky nějak nakazil. 

Překvapení na mě čekalo až když jsem vylítla ze šaten nahoru na směnu, stál jsi vedle mrazákolednice (co já vím) a nejspíš jsi čekal na mě, takže jsi určitě vypadal jako ťululum lidem, co procházeli dřív jak já. Trošku mě to zaskočilo, pořád jsem si myslela, že jsi naštvaný, takže jsem moc nevěděla co dělat a místo medvědího obejmutí jsem radši vyrazila nahoru. Bylo mi z toho docela trapně, ale chyba to byla moje. 

Teď zpátky k tomu drivu. Když mi přijel dlouhý ocas aut, přišel jsi mi (pokud jsem správně později rozuměla, tak dokonce sám od sebe! takové malinkaté zlatíčko s velkým srdcem), přijít na pomoc. Ze začátku to se mnou musela být docela bolest, ale pak jsme si to všechno vyříkali. Vypadlo z tebe, že to vypadalo jako když nemám zájem si psát, takže vtipně to samé, co jsem si myslela ten den já o tobě. 

Po tomhle jsme se začali pošťuchovat (teda spíš já tebe, protože náhlý příval serotoninu mi asi dodal až moc energie). Začala jsem do tebe boxovat (z lásky samozřejmě, tobě se neubližuje! a kdo ti ublíží, toho sejmu já) a hladit ti bříško a dělat otřesné vtipy, z kterých jsem málem počůrala celý drive. Sranda mě na chvíli přešla, když jsi mi chtěl dělat checklist nebo když jsi chtěl odejít dopředu. To první se nakonec bohužel stalo, to druhé naštěstí ne. Možná jsem tě chtěla na těch pár hodin pro sebe, abych si vykompenzovala to, co jsem neměla během těch několika hodin. 

Už tě vidím několikátý den po sobě a musím říct, že jsem za to neskutečně ráda. Takže až tě jeden den neuvidím, tak pravděpodobně pojdu hned jak jepice. 

Nedokázala jsem se věnovat žádné online hodině, snad jen při francouzštině jsem sem tam mžourla po displeji a přečetla si, čím se nám snaží zničit mozkové závity. Stejně jsem ale nakonec vrátila svou pozornost k tobě, protože jsi můj úžasný kluk a milujeme se. Víc asi rozebírat nebudu, protože kdyby to četl někdo jiný než ty, tak bych asi zakousla smrt.