also there was a pope poster

Pan Servírník spatřil světlo světa.

Superjemnej brus, vlastně až leštěnka. Kdo se dotkne poprvé, neuvěří (empirická zkušenost!!).

Navíc můj superspeciální olej (obyčejná směs kvalitních olejů poctivě stařená dle osvědčených informací) tomu dává korunu.

Prostě ho chcete. A pokud ne, tak to akorát znamená, že to ještě nevíte. Jsem si jistej!

Americkej ořech.

Kapitánský dřevo, ale opravdu! Velice dobře se opracovává, překrásně voní (jo, to sice veškerý dřevo, ale tohle je obzvlášť aromatický) a má skutečně překrásnou kresbu. Asi pro tu kresbu a barvu ho mí zákazníci tak preferují, no nedivím se!

A ano, “navzdory” svýmu jménu roste v česku. Jako bacha na to, není to žádnej import!

Na tuhle dodávku ořechu (dvě fošny, z toho jedna vyloženě ultimátní (já vím, hrozný slovo, ale jak jinak nazvat fošnu 300×49cm prostou suků, prasklin, čehokoliv!)) jsem čekal několik měsíců, ale vyplatilo se. Teda jak se to vlastně vezme. Prkýnka jsem z těch dvou fošen udělal zatím jen dvě, pak mě zastavila úcta – protože to prostě nejde, jen tak řezat do dřeva takových dimenzí. To chce totiž nějakou větší výzvu.

Asi stůl.

Dábelský! Bez kecání! Sice se asi přesně neví, kdy a jak, který stvořitel dělal stromy, ale jedno je tutový, s vlašákem mu to jisto jistě klaplo. Jen si měl ten vynálezce pohlídat, aby mu to nějakej hodně škodolibej ďáblík krapet nepředělal. Stalo se. Jak jinak si vysvětlit, že tahle čerstvě dozrávající pochoutka, nad níž skoro není, je zabalená do zelený slupky plný nesmytelný a z rukou neodstranitelný černoty? Ovšem, kdo tu lahodnou chuť jednou zkusí, nikdy neodolá.

Je celkem vyloučený, aby se u vlašáku postupovalo řeckou cestou, tam prej stromy porodila deštěm oplodněná Gáia. No, to oplodnění se eště dá skousnout, páč i déšť je tekutina, ale že by něco takovýho jako vlašák vyšlo na světlo světa právě porodní cestou, tak to je vyloučený. Očista? Nemožná!

Ne, nevypadá to dobře. Vo víkendu se urve nějakej ten plod, sežere pár jadýrek a je. Poznání? Plod poznání? Spíš rozpoznání. Nejprve nenápadně zahnědlý prstíky následně ztmavnou. No jasně, dlaně taky. Tady platí známá úměra. Čím větší žravost, tím černější pazoury. A nefalšovaný dámy? Známe, známe. Nastoupí pedikúra, krémíky a …. vrblpauza …. breky: „Já kráva, v pondělí přednáším, ….“. Není známo, jak chirurgové na operačnim sále, ale všude jinde kam jen oko dohlídne vlašákožrouti existujou. Zhusta. A doktoři? Ty maj ty jejich rukavice: „Deset prstů, deset použití“.