#nechapu

Občas si křičím, jen tak pro sebe, pod peřinou, že se chci taky zamilovat, tak jak to dělal ten milý chlapec v Pěně dní. A pak přijde ta chvíle, objeví se někdo, kdo mě pohladí po tváři a já to hned beru doslovně, tvářím se jako hrdinka a že to se mnou nic nedělá. A pak na ten letmej, možná pro něj nic neznamenající dotyk, myslím a nemůžu dlouho usnout. Nevím totiž, jestli si mohu dovolit poddat se pocitu, že bych se mi zkrátka mohla líbit, že by to mohl myslet i jinak, než jak vtip, legraci na hraně.