Skupinu NOHA založili v letech 93/94 v německém Kolíně nad Rýnem saxofonista Philip Noha českého původu a kolínský studiový producent Jochen Eickenberg, po instrumentálních začátcích se nakonec dali dohromady s manchesterskou vokalistkou Sam a newyorským rapperem, který si říká Chevy. Tato vskutku mezinárodní sestava produkuje energickou směs junglu, hip hopu, jazzu a kdovíčehoještě. Koncem loňského roku se v pražské Akropoli - opět v rámci festivalu Euro Connections - konal již druhý koncert skupiny NOHA v Praze a aby to bylo spravedlivé vůči ostatním členům skupiny, kteří česky pochopitelně nehovoří, povídali jsem si s rodákem z Prahy Philipem anglicky, koneckonců stejně ho vokální dvojice Sam/Chevy skoro nepustila ke slovu...

zlevadoprava: Chevy (ch) - Philip Noha (P) - Sam Leigh Brown (S)

kk: Možná bychom měli začít náš rozhovor otázkou, co znamená ona zkratka Noise Of Human Art? ch: Každý hluk je organizovaný - různým způsobem a toto je náš hluk, tak je podle nás organizovaný. kk: A jako kdo, nebo co ho organizuje? ch: Emoce, a vlastně základem těchto emocí jsou lidé. kk: Vaše kapela má celkem mezinárodní složení, jak jste se všichni potkali? S: Bylo to v Německu na party u příležitosti vydání nějakého alba, já jsem tam potkala Philipa, vyrazila jsem tam se svým kámošem, basákem - taky Angličanem. Byla tam spousta náramně důležitých lidí, kteří se chlubili, s kým vším včetně Michaela Jacksona natočili desku atd. Nic moc, vždycky když potkám tyhle cool lidi, reaguji spíš opačně. Tak jsme tam s kámošem po sobě začali házet jídlem, hrozně jsme se smáli a tihle cool lidi, si říkali, proboha kdo tyhle pozval? A Philip tam byl a taky vyprávěl, že natáčel s Womack & Womack a s M-People a já si říkala, co si o sobě myslí?... A on si zase myslel, že jsem totální hovado, které rozhazuje jídlo kolem sebe. Pak mě náš klávesák Philipovi doporučil a on si říkal, ne s touhle Sam ne. A já zase nechtěla být v kapele s žádným Philipem Nohou... A nakonec jsme se stejně dali dohromady. ch: My jsme se poznali na nějaké freestyle session ve Wupperthalu a řekli jsme si, že bychom se mohli znovu sejít a zkusit něco společně. On čekal na nádraží v Düsseldorfu a já na nádraží ve Wupperthalu. Takže jsme se nějak nepotkali, ačkoli jsme tam oba byli včas, ale každý na jiném místě. Pak jsme si do telefonu navzájem trochu nadávali. kk: A od první chvíle jste věděli, že byste spolu mohli dělat muziku? ch: Jo... kk: Ráda bych se tě Philipe zeptala, jak ses z České republiky dostal do Německa? P: No, chtěl jsem do Ameriky, ale nedostal jsem víza. Tak jsem se zasekl v Německu, pak jsem na půl roku odjel do Anglie, kde jsem nahrával s Womack & Womack a se členy skupiny M-People. Nakonec jsem se vrátil do Německa a seznámil se s naším současným klávesákem Jochenem, původně jsme nahrávali instrumentální skladby, pak přišel Chevy a potom Sam. kk: A tys opustil Českou republiku ještě před onou velkou revolucí. Chtěl jsi prostě dělat muziku a neměl jsi k tomu podmínky... P: Nebyla tu svoboda, vždyť vy víte dobře, jaké to tady bylo... kk: A co bylo před kapelou NOHA, ať už v Anglii nebo ve státech? S: Studovala jsem jazzový zpěv v Holandsku, tam jsem poznala našeho klávesáka, který zase znal Philipa. Na úplném počátku, po odchodu z Anglie jsem s kytarou zpívala na ulicích: něco jako Beth Orton, písničky od Suzanne Vega a Joni Mitchell. Byla jsem taky na turné s reggae osobností Lee Scratch Perrym, i s jinými regga muffin hvězdami - třeba s Charlie Chaplinem. Koncertovala jsem taky s Al Jarreau nebo Candy Dulfer. My všichni děláme samostatně řadu dalších , naprosto odlišných věcí a pak se zase vždycky sejdeme v kapele. ch: A tak do naší společné práce přinášíme spoustu různých nápadů a pocitů, proto je tak těžké říct, že hrajeme čístý drum´n´bass nebo jiný styl. kk: Míváte taky spory, protože by každý rád prosadil svůj nápad? ch: No, já to neřek... kk: Jak byste českému publiku popsali německou klubovou scénu? ch: No, mě se víc libí tady. kk: Myslíš, že je tu líp než v německých klubech? ch: Jo, byl jsem tady včera večer a tady se tancovalo na stole, to se mi líbí. S: V Akropoli se nám moc líbí, ale jinde to vlastně moc neznáme. kk: Byl koncert s kapelou Ekova v lednu 99 vaší první návštěvou Prahy? S: Ne, my jsme tu natáčeli videoklip k našemu úplně prvnímu singlu. kk: A jo, to jsem četla, chtěla jsem se vás na ten klip zeptat. S: Tenkrát to natáčel režisér Tomáš Mašín, je to velmi milý člověk a má skvělé nápady, je velmi klidný a tichý. kk: Jaké je - řekněme - vaše postavení na německé scéně? S: Několik našich remixů se docela dost hrálo, Filip o tom ví víc. P: Existuje pár dobrých remixů našich skladeb, ten od Opticala byl číslo 1 v německé klubové hitparádě, mix od Matrixe se dostal na 4. místo a náš poslední singl remixovali Herbaliser z Ninja Tune - ty to znáš? kk: No, na pražském Radiu 1 jsem slyšela originální verzi King Of The Dancehall, ale o remixu Herbaliser jsem četla ve vaší biografii. P: Herbaliser by s námi měli hrát na našem lednovém turné po Německu. S: Pražské Radio 1 mělo jedno velké privilegium, byli vlastně první, kteří začali hrát náš nový singl. P: My jsem přijeli do Prahy a říkáme si, jo - super, oni hrají náš singl King Of The Dancehall. S: Když jsme si v našem autobuse pustili rádio a slyšeli naší písničku, začali jsme vyvádět.

Po pražské skupině Skyline se tedy příznivci živě hraného drum´n´bassu dočkali dalšího vystoupení této čtveřice, kterou doplnili další tři hudebníci. V Akropoli bylo ten večer veselo, NOHA je spontánní, veselá parta, která neskrývá radost z toho, co dělá. Myslím, že se k nám ještě vrátí...