#maraca

Décima (Toro, 6 x 52) – 78 puntos – 2020

Somos espíritus, cuerpos sin alma. Hemos venido a por ti.

Somos los muertos que vuelven al alba. Hemos venido a por ti.

zpěv, housle, viola Gabriela Plíšková kytary, oud Petr Filák bicí Tomáš „Rohlík“ Rohleder sampler, didgeridoo Robert (Bob) Prokop violoncello Pimpa saxofony, panova flétna, klarinet, flétny Radek Bednařík tru František Slavík basa Aleš Obkráčil lesní roh Rudi Linner

Sedmičlenná Maraca hraje dva a půl roku. Vznikla ve Zlíně, který ale hudebně příliš nežije. I kdyby zlínský továrenský folklór nebyl zrovna tím, co ovlivňuje hudební výraz Maraky, je zlínský areál (bývalého) Svitu, kde má Maraca zkušebnu, určitě místem s mnohými možnostmi. Třeba by se dalo využít jako galerijní a klubové prostory. Plánů by bylo… a v dnešním check.czechu si je Maraca nenechá jenom pro sebe.

Exotické nástroje jako arabská loutna, oud nebo australské dechové didgeridoo stojí v případě Maraky vedle nástrojů dechových, cella, kytary, basy, bicích a houslí. Housle na sebe na koncertech-spolu s projevem zpěvačky -strhují největší pozornost. Určitě stojí za zvážení, zda se tím neztrácí něco z originálního zvuku Maraky, protože dobře určitě nepůsobí, když nás při poslechu jako první věc napadne, že „to už jsme přece někde slyšeli“. Ať už jde o evokaci výrazu Ivy Bittové či nálady portugalské kapely Madredeus. Bylo by totiž škoda utopit devízu této kapely, zejména v době, kdy oživení nejrůznějších folklórů hraje i jinou než hudební roli. Tím hůř by vyznělo, kdyby exotické nástroje nakonec působily jenom jako módní doplněk, který snad „nemá zastiňovat“ a ani se nechce prosadit. Dispozice i inspiraci v tomto ohledu Maraca určitě má.

Spojení strunných, dechových a perkusijních zvuků s prvky lidové hudby vzdálených krajů, jazzu i elektroniky, portugalské texty neklidného a existenciálního Fernanda Pessoy, zpěvačka, na kterou se chtě nechtě musíte zaměřit. Taková směska může vzbuzovat podezření ještě před tím, než se vůbec rozhodnete do Maraky zaposlouchat. Tím více pak ale v některých skladbách při poslechu oceníte zdařilou kompromisní souhru (souzvuk) nepůsobící nijak přeplácaně. Co by se ale dalo určitě využít hojněji, jsou samply.

Maraca vydala prozatím dvě desky. První s názvem Maraca v roce 2001 a letos v květnu u brněnského vydavatelství Indies Records album Longe. Vystupuje na českých festivalech a hrává i v zahraničí. A jaké je její publikum?

Stejně jako není pro početnější kapely jednoduché sjednotit představu o hudbě, kterou chtějí vytvářet , jednoduché to není ani se scházením jejích členů. Do Zlína se členové Maraky sjíždějí z různých míst republiky, ať už komponují divadelní hudbu v Ostravském divadle, věnují se filmové tvorbě, hraní ve filharmonii nebo účinkování v pražských muzikálech. Prostory bývalé svitovské akumulátorovny, kde kapela zkouší, jsou hodně exkluzivní, stejně jako celý zlínský areál fabriky, který jsme si s chutí prošli. Ohromí vás tam nánosy různých dob, kterými si prošla naše republika, všechno zdokumentováno prostřednictvím dobových stavitelských „vynálezů“, od provedení baťovské vize městečka pro práci až po normalizační degenerace. Takže se není čemu divit, že si Maraca dává schůzky právě na tomto místě.

Druhá deska Maraky s názvem Longe a texty portugalského básníka a solitéra Fernanda Pessoy se nahrávala ve zlínském Studiu V, a co se týče zvuku, určitě můžou být všichni spokojeni. Poslední zastavení s Marakou jsme si dali v Zelenáčově Šopě, jednom z mála zlínských podniků, kde Maraca několikrát hrála. A debaty byly pesoovské…