Kdy jindy se vrhnout na svýho milovaného koníčka než v pátek. To obdivovači všeho, co kvete a voní, v některejch případech i smrdí a třeba u takovýho zmijovce to kvítečko smrdí přímo nesnesitelně, dobře vědí. Tahle podivuhodná pokojovka když tu nádheru svýho květenství začne vystavovat na obdiv světu v pátek, tak do neděle buď bydlí na chodbě květník nebo majitel. Prostě gigantickej puch hodně zkaženýho masa je snad i o nějakej ten stupeň přijatelnější než to, co vydává tahle krása.
Tak tedy pátek. Sázení, okopávání, případně jen nějaký to přesazování. To je svět pěstitelů. Po většinou jim sice vyplňuje péče o kytky pátky po celej rok, tedy květníkářům na beton, ale zahrada, či zahrádka a nebo jen ty venkovní truhlíky, to je jiná. To je ten start jejich jarních radovánek. A sluncem prosvícenej pátek? To je přímo výstřel startovní pistole.
Jsou vůně a vůně. A když kytkáři tak kytkáři, páč jsou i pěstitelé, na který by se zapomínat rozhodně nemělo. Tahle celosvětová partička nejčastějc sází na odlehlejších místech a když je poblíž nějaká ta pramenitá, tím pro ně líp. Jejich rádoby nenápadnost je přímo tragická, anžto sedět celej rok někde za bukem a pak z jara vyrazit s ruksakem a hlavou přikrytou kapucou do terénu, pozornost přímo přitahuje. Jasně, tady o samotné kvítečky ani tak nekráčí, tady se hledí hlavně na úrodičku. No co, matce přírodě rozmanitost druhů jen prospívá, tak proč ne. Pátek, den kytkářů.