#jiznicechy

Photos of some of my murals in Galerie Na shledanou in Volyně, Czech Republic. … the show is up till mid-October

Also the interview in Czech and English that I made with the curator, Jan Freiberg:

Co tě přivedlo do Čech a co Tě tady (kromě rodiny) drží dnes?

I came to CZ in the first wave of Americans in the early 90s. I wanted to find a romantic life in Europe and it was an easy way to feel that I had “done something with my life” by simply moving far away. In the beginning the economic aspects were also appealing that everything seemed cheaper, but after living on the low salary available here, the economic reality also becomes a trap and keeps me here to some degree. On the brighter side it is true that CZ is a beautiful country with good health care and public transportation. There are many social democratic advantages in comparison with the USA.

Do Čech jsem přišel s první vlnou Američanů na začátku 90. let. Hledal jsem v Evropě romantický život a tím, že jsem se přestěhoval hodně daleko jsem měl aspoň pocit že jsem „něco se svým životem udělal“. Na začátku bylo také velmi přitažlivé, že se všechno zdálo levnější, ale poté, co člověk žije z malého platu je ekonomická realita jako past a to je také to, co mě tady do jisté míry drží. Tou lepší stránkou je, že Čechy jsou krásná země, s dobrou zdravotní péčí a veřejnou dopravou. V porovnání s Amerikou je zde mnoho sociálních demokratických výhod.

Pocházíš z rodiny s velkými kulturními kořeny. Mohl bys popsat některé hlavní osobnosti a co tě s nimi spojuje?

My mother was a painter when she was younger and I grew up studying her art history books. My father is a writer .. so I sought to choose a creative path and art was easier to avoid competing directly with my dad. My stepmother was the niece of William Faulkner and so this example of a genius in my family circle, although I never met him as he died in 1962, made it seem possible to reach for something more than just a career. But in a way I gave up my American roots when I moved here .. this is the sacrifice of the one who leaves his homeland. Mississippi is the land of the Blues .. I guess that melancholy and struggle stays with me.

Moje matka byla v mládí malířkou a když jsem vyrůstal, studoval jsem si v jejích knihách o dějinách umění. Můj otec je spisovatel .. takže jsem se chtěl vydat tvůrčí cestou a ve výtvarném umění jsem se vyhnul tomu, abych se s ním měřil. Moje nevlastní matka / otcova druhá žena byla neteří Williama Faulknera. Příklad génia v rodinném kruhu, i když jsem ho nikdy nepotkal, protože zemřel v roce 1962, tak pro mě vytvářel zdání, že lze dosáhnout něčeho vyššího než jen chození do zaměstnání. Svým způsobem jsem se ale vzdal svých amerických kořenů, když jsem se sem přestěhoval .. pro toho, kdo opustí svou zem, je to oběť. Mississippi je zemí Blues .. Proto se mě asi melancholie a zápas nepouští.

Na  svém facebooku je vidět, že politické dění sleduješ přes americká média  a vyjadřuješ se  k nim z pozice Američana. Možná díky socialnim sítím žiješ mentálně ve spojení se svou domovskou kulturou a politikou než s tou českou. Co si o tom myslíš a jak vnímáš malé evropské měřítko?

It's difficult for me to be fully Czech and I hold myself at a distance. My Czech language ability is still, after many years, pretty bad .. so yes you are right about Facebook .. but I need to turn it off. I had hoped CZ would develop more quickly .. I shared in the dream of Havel and I didn't understand the way people in the East and West still support an Iron Curtain culturally even some 30 years almost after it's gone.

Je těžké být Čechem naplno a tak se držím stranou. Moje znalost češtiny je po mnoha letech stále mizerná .. takže ano, s Facebookem máš pravdu.  .. měl bych ho vypnout. Doufal jsem, že Čechy se rozvinou rychleji. .. jako jiní jsem věřil v Havlův sen a nerozuměl jsem, jakto že lidé na východě i na západě pořád udržují železnou oponu v kulturním slova smyslu, a to 30 let poté, co je pryč. 4.Jak se žije americkému malíři v Čechách?

I teach English and I translate. I make very little money from my painting. I am a romantic and a dreamer and I dont play the game of convincing rich collectors to choose my work. Again I was naïve in that I believed people had good taste and supported committed artists, when of course the reality of the “art market” is much more about status and superficial material concerns.

Učím angličtinu a překládám. Malováním vydělám jen velmi málo. Jsem romantik a snílek a nehraju hru na přesvědčování bohatých sběratelů, aby si vybrali mé dílo. Byl jsem naivní, když jsem věřil, že lidé mají vkus a podporují oddané umělce, přitom „umělecký trh“ je mnohem více založen na věhlasu a povrchních materiálních zájmech.  

5.Jací umělci z amerických dějin jsou ti blízcí? V čem se liší tvé malířské kořeny od těch evropských?

From the previous generation I admire the work of Philip Guston and Wayne Thiebaud. I was in college in the mid-80s so the whole Neo-Expressionist movement affected me. My mark is naïve, on the border of art brut .. I work with my limitations and strengths, like any artist. I was quite inspired by the Georg Baselitz show at the Rudolfinum and to see the influence Guston had on his work. I like German and Italian painting and I would like to believe an American can participate in the cultural dialogue of Europe, even as it evolves. Lubos Typlt warned me that Czechs are more concerned with Conceptual Art instead of painting, which is dominated by Germany. Perhaps I would have had better luck in Germany .. who knows …

Z předchozí generace obdivuju dílo Philipa Gustona a Wayne Thiebauda. Na vysokou jsem chodil v polovině  80. let, takže mě ovlivnilo celé neo-expresionistické hnutí. Můj rukopis je naivní, na hranici art-brut .. Jako každý umělec, dělám, co umím. Udělala na mě dojem výstava Georga Baselitze v Rudolfinu a uvědomil jsem si vliv, jaký na jeho dílo měl Philip Guston. Líbí se mi německá a italská malba a rád bych věřil, že jako Američan se můžu podílet na kulturním dialogu Evropy. Luboš Typlt mě varoval, že Češi jsou více zatíženi na konceptuální umění spíše než na malbu, kterou zase ovládaji v Německu. Možná bych se byl uplatnil v Německu .. kdo ví ..

6.Konec večírku. To je název tvé výstavy v Galerii Na shledanou. Jak ho můžeme chápat?

 The monkeys represent humanity, the empty bottles is our depleted environment. We are at a critical place in our relationship to technology and progress. I feel we are still little more than monkeys in our understanding of the world, and in fact the monkeys themselves are more connected to nature than we are. We take and take, but we don't give back to the world. The party (1945-2008, post-WWII reconstruction) is over .. what comes next? We need to have more respect for the world we live on because we are are on this planet together. We either live or die all together. The ship is a journey, we are all on a journey, but to where?

Opice představují lidskost, prázdné lahve jsou naše vyprázdněné životní prostředí. V našem vztahu k technice a pokroku se nacházíme v kritickém bodě. Mám pocit, že jsme jen o málo chytřejší než opice v tom, jak rozumíme světu, opice jsou dokonce s přírodou spjaté více než my. Pořád jen bereme, ale nic světu nevracíme. Večírek (1945 – 2008, poválečná rekonstrukce) skončil .. co bude dál? Ke světu, v němž žijeme, musíme mít větší respekt, protože jsme všichni na jedné lodi. Buď spolu budeme žít nebo spolu umřeme. Loď je cesta, všichni jsme na cestě, ale kam? 7.Je ti blízká tématika konce, smrti. Ve svých obrazech pracuješ někdy s atributy smrti. Co tě k tomu vede?

Still life painting in the classical sense of memento mori led me to the theme of death. Moving to CZ and seeing Renaissance and Baroque culture closely helped me feel the power of the symbolic still life. Also having my own child and getting older myself opened up this theme for me. Often the art market focuses on the energy of young artists, but what do they know of the world? I think after we live and see the world, we begin to understand what we can say in response to it.

Malba zátiší v klasickém duchu memento mori (pamatuj na smrt) mě přivedla k tématu smrti. Příchod do Čech a bližší seznámení se s renesanční a barokní kulturou mně daly pocítit sílu symbolického zátiší. Téma mi také otevřela otcovská zkušenost a stárnutí. Umělecký trh se často zaměřuje na energii mladých umělců, co ale ti vědí o světě? Myslím, že teprve když žijeme a zakoušíme svět, začínáme rozumět, co máme na něj odpovědět.

8.Často maluješ klasické zátiší. Které tradiční alegorické předměty používáš a které jsi na scénu přinesl sám a proč?

I answered this above, but I feel my addition of the monkeys as a mirror of the viewer .. a living presence among the objects. Still life painting reveals an inner psychic landscape, it's rich with association. As a small theatre stage, it also has its weaknesses.

Už jsem na to odpověděl výše, ale můj vlastní příspěvek pociťuju v opicích, které jsou jako zrcadlo diváka … živé bytosti mezi předměty. Zátiší odhaluje vnitřní psychickou krajinu, která může být bohatá na asociace. Jako malé divadelní jeviště má ale také svoje slabosti.   

Měl bys chuť sám charakterizovat svou práci?

My work is a poetic response to my lived condition. Some aspects of my life as an immigrant are reflected in the monkeys who cannot speak, the emotional contact with faces and eyes.

Moje dílo je poetickou odpovědí na mou žitou zkušenost. Určitý aspekt mého života coby imigranta se zrcadlí v opicích, které neumí mluvit, v emočním kontaktu pomocí obličeje a očí.

Co Tě zaujalo ve Volyni?

 I was quite drawn to the river Voltynka and the benches on both sides of the river .. the beautiful sunsets created dioramas of village life: families with baby carriages, girls smoking on the benches. The graveyard and the devotion of people coming to clean the graves is very touching. I saw one Italian name there on a grave, so even here a few outsiders among you.