Oct 18, 2018
třidvajednateď
Jsem bloger!
Tak hele ale teďkonc doopravdy. Je mi už teď jasný, že tenhle sluníčkovej výlet nebude mít zdaleka takovej smysl, jakej jsem si představovala (virtuální plácnutí přes prsty pro tvoření jakejchkoliv představ), a tak přemejšlim, jak naložit s tim, co tu zažívám. Kdyby byl třeba jen jeden člověk, kterej si je ochotnej otvírat otázky vlastního živoření v kontextech života na jinejch místech světa a kdyby k tomu pomohla byť jediná fotka smutnýho thajskýho děťátka a můj bystrej komentář, tak jsem vyhrála loterii a moje mise je splněna.
Takže jdu na to,
jo a mami a babi,
o všem píšu až po tom, co se to stalo. Pojďme si tedy odsouhlasit, že obavy už mají po spotřební lhůtě.
