...jak jsem se vrátila na skok do Čech
Asi je pravděpodobně dost předčasné psát o tom, jak jsem trávila podzimní prázdniny v ČR, když jsem teprve sotva přijela. Nicméně dnešní den byl prima, a tak jsem se rozhodla o své cestě do ČR napsat první příspěvek už teď.
Hned jak mě ráno probudilo sluníčko, které se několik posledních dní schovávalo, věděla jsem, že všechno dneska prostě proběhne v pohodě. Zabalila jsem kufřík, napsala jsem o počasí a vydala se do školy. Proč do školy? Abych si vytiskla pro sichr "letenku" (přízemí se zázemím pro studenty je otevřeno 24h/denně, tedy i o prázdninách). Za 5 minut hotové, báječné!
Na letišti jsem pašéráky (=sáčky na tekutiny) taky dlouho shánět nemusela, z čehož jsem měla před odjezdem trochu obavu (dost lidí říká, že na letišti během dne dojdou a doplní je až druhý den). Letěla jsem jen s příručním zavazadlem a asi největší obavu jsem měla z toho, jestli projde, že je můj supr kufřík větší, než jsou povolené rozměry a pravděpodobně i těžší. Nicméně jsem zapátrala v paměti a nevzpomněla jsem si, že by mi kdy vážili nebo měřili příruční zavazadlo. A tak jsem to nechala být. A očividně nikoho váha ani velikost zavazadla opravdu nezajímá (nezajímala)... Vlastně ani nevím, kde by se to mělo kontrolovat, protože každá společnost má jiné parametry a kontrolovat to až u gatu mě přijde sakra s křížkem po funuse (někdo nějaké zkušenosti?).
V letadle mě pobavilo docela vtipně pojaté školení o bezpečnosti. Místo mávajících letušek mají animované video (s naštvaným dítětem, když mu rodiče při vzletu vypnout mobil) a ve stejném duchu se nese i papírový "návod".
Ta dětská vesta je prostě hrozně cool.
Vedle mě seděli dva Australané, kteří cestují Evropou a zrovna měli namířeno do Prahy. Nicméně o Praze prakticky nic nevěděli, neměli zajištěný ani hotel a skoro jsem měla pocit, že si hodili korunou kam z Kodaně jet dál. Rozmluvila jsem jim plán vzít si taxíka z letiště a poznat město pomocí "Hop on hop off tour", která se jim v Kodani osvědčila. Místo toho jsem je poslala do PUBu a do "vyhlídkové" tramvaje č. 18 (z Národní k Hradu). Když jsem jim chtěla obětavě poradit, že nemají chodit do směnáren v centru, akorát jsem je tak vyděsila, protože byli na tom, že máme Euro... Při vysvětlování toho, kam v Praze jít a čeho se vyvarovat jsem se v jednu chvíli naopak hrozně lekla já, protože letadlo právě přistálo (rána jak z děla) a já byla na tom, že jsme pořád někde ve vzduchu – trochu infarkt. Při výstupu mi pochválili angličtinu, což já jsem opětovat nemohla, s "australštinou“ mám trochu problém :D. Když jsem čekala na 100ku, přiběhl ke mně jeden z nich, že prý na který autobus to mají lístek. Chudáci se sice opravdu řídili mou radou a nevzali si taxíka, místo toho jim ale kdosi prodal lístek na shuttle bus (za 150/os). Ach, ČR.
Z letiště jsem nezamířila domů, ale ... do školy. Jo, protože na SNM běží super předmět (Televize & Nová média vedený Pavlínou Kvapilovou), o který hrozně nerada přicházím a když už jsem už jsem byla v Praze… Dneska byli hosty Daniel Stach (Hydepark Civilizace) a Gabriela Cihlářová (editorka Hydeparku) a vůbec to bylo celé o Hydeparku, mém asi nejoblíbenějším pořadu v TV. Krom přednášky jsem viděla i spoustu spolužáků, což bylo ještě víc super :-).
Cesta do Plzně all right a protože nemám tramvajenku, prošla jsem se ještě večer svou milovanou Plzní.













