#foglar

1) era accurate fotka vontíků

Je nám všem snad známo, že v klubu Rychlých šípů platí jistá nepsaná pravidla... Co už pak vetšina lidí neví je fakt, že existuje jedno pravidlo, jenž se staví na jakékoliv jiné.

Po dlouhém dumání vás možná napadne:  ,,Nenaštvat Mirka".

To samozřejmě také, avšak stále to není ono.

Zajisté. Naštvat Mirka může trvat a rozhodně to není něco, o co se snažíte z dlouhé chvíle... Je však jedna osoba, kterou dá ještě větší práci naštvat a to opravdu nechcete.

Správně. Pravidlo zní: ,,Za žádnou cenu nenaštvat Jarku".

To zní jednoduše. Jarka je hoch, kterého hned tak nic nerozhodí, zachovává chladnou hlavu a je na všechny přívětivý.

Pár zkušeností je spolehlivě přesvědčilo o jeho strašlivosti ve vzteku.

Jedna obecná známost: Jarka neřval.

Ano, povzbuzoval své přátele. Nikdy ho však neslyšeli řvát. Pokud se blížil jeho hněv k varu, zpražil dotyčného takovým pohledem, že se mnohdy i dal na útěk  (pokud vás napadl Rychlonožka, máte pravdu).

Což se však mělo částečně změnit.

***

V živé paměti všem vyvstával onen den, kdy si přisvojili Bublinu.

Pravidelně se střídali ve hlídání a vše běželo jako na drátkách. Co nám nikdo neřekl byl fakt, že Metelkovi měli kočku. Černou s bílými fleky v obličeji a jednom na pacce.

A zrovna Bublina rád kočky proháněl. To však chlapci věděli. Nejčastěji se tak stávalo na ulici. Na den matek se však tato událost stala i v bytě. Nebudu to zde líčit. Pouze zmíním, že Jarka měl poprvé

dostat Bublinu na hlídání den na to a možná ještě snad, že paní Metelková nad rozbitým nábytkem sice práskla ruce a utrousila jakési francouzské slovo, ale hned se usmála a vzala to s lehkostí. (Chlapci si poté Jarku dobírali pro jeho skoro stejnost s maminkou. Mohl pouze pokrčit rameny.)

Nyní byl šestý den Jarkova pečování o klubového psa.

Mirek k němu zrovna šel. Jarka totiž zmínil na schůzce divoké honičky co probíhají u nich doma. Bublina je zcela neúnavný a nenechá jejich kočku ani na vteřinu. Leccos již rozbili a Jarka s maminkou museli oba prosit otce, aby psa nevyhodil na ulici.

Proto také tam Mirek šel. Omluvit se za způsobené škody  (a popřípadě je nahradit z klubovního fondu) nebo rovnou vzít to neposedné zvíře k sobě.

Stoupal zrovna po schodech, když zaslechl ránu a pak jeden hlas. Ten začal jedným hlasitým pokynem a pak mírněji a skoro monotóně, přičemž bylo poznat, že hubuje. Lehce se zarazil. Zdálo se mu, jako by to šlo od Metelků. Pak si řekl jak absurdně to zní a šel dál.

Čím víc se blížil, tím víc byl přesvědčen o té šílené teorii. Tu navíc potvrzovala francouzština, ve které celé hubování probíhalo.

Jarkova maminka byla z Francie. Černovlásek kdysi zmínil, že tam má i tetu. Nikdo však nevěděl, zda se u nich i francouzsky mluví. Pro skvělou češtinu jejich kamaráda byli vždy přesvědčeni že nikoliv.

Mirek zpomalil. Ten hlas skutečně šel od Metelků a stále neustával.

U dveří se zarazil úplně a váhal. Nakonec se rozhodl počkat.

Několik dlouhých minut čekal až hlas utichne a poslouchal nepřetržitý liják slov. Ani jednomu nerozuměl.

Konečně hlas utichl.

Mirek sebral veškerou odvahu a zaklepal.

Ve dveřích stál Jarka.

,,Á, vítej. Pojď dál," ustoupil stranou, aby mohl Mirek vstoupit.

,,Neruším?"

,,Ty nikdy. Čaj?"

,,Ano prosím," posadil se v kuchyni a čekal na mladšího přítele. Mezitím si všiml Bubliny. Když na něj však pohlédl pořádně, zjistil, že je vedle něj i černá kočka a oba vzorně sedí vedle sebe se svěšenou hlavou. To bylo zvláštní.  

,,Tady je," přistrčil mu Jarka po chvíli hrnek k rukám.

,,Díky."

Upil a jal se vysvětlovat důvod své návštěvy.

***

,,Prosím tě, Jarko, tvá máma je skvělá. Takhle poslušného jsem Bublinu ještě neviděl. Celou dobu ani neštěkl a kočka to samé."

,,Taky že ti kočka ani neštěkne," usmál se Jarka,  ,,ale jedna drobnost... jestli jí to chceš říct,  budeš na ni muset počkat. Přijde z práce až za hodinu."

,,... Cože? Já myslel, že tu je..."

,,No... není."

,,Tak tu je tvoje teta?"

,,Ta tu ještě nikdy nebyla. To my jezdíme za ní."

,,V tom případě... koho jsem předtím slyšel?"

Místo chlapce odpověděl jeho ruměnec.

,,... Jarko?"

,,No?"

,,Nechceš mi náhodou něco říct?"

,,Momentálně ani ne, proč?"

,,Jen tak... Vážně mi chceš tvrdit, že jsi to byl ty?"

,,No...um..."

,,... Já jsem tak šokován, že nevím co říct."

,,To je možná dobře."

,,Jen jeden dotaz...co se týče toho proudu slov..."

,,Ani jedno sprosté, jestli ti jde o tohle."

,,...Možná o to víc jsem překvapený."

,,To víš, mám tvé školy," usmál se černovlásek.

Mirek mu odpověděl taky úsměvem.

,,Ještě poslední věc - to hlasité..."

,,To jsem na ně houkl ,sednout a hned'."

,,To houknutí bylo slyšet až dole."

,,... Hlavně to prosím nevyprávěj těm třem."

,,A nechat si uniknout příležitost vyprávět o tom, jak jsi zkrotil hyperaktivní bestii? Ani omylem."

Jarka zasténal a složil hlavu do dlaní:  ,,Tohle budu mít na talíři do konce života."

,,Na talíři to mít budeš. Ale do té doby, než něco provede Rychlonožka, takže jen hodně krátce."