#deprex

Posledních pár týdnů se mi vůbec nechtělo psát. Po stacionáři jsem si potřeboval utřídit myšlenky a chystal jsem se na zásadní životní krok - dát v práci výpověď a prosadit si to s definitivní platností u matky. Uchýlil jsem se na chatu, kde mi je asi nejlépe a čerpal jsem sílu z přírody. Ovšem, jak se blížil konec června a já jsem věděl, že to budu muset rozseknout, byl jsem čím dál víc neklidnější. Objevily se u mě úzkosti a bušení srdce, což jsem přičítal právě tomu, že se nachyluje ten moment, kdy to budu muset udělat. Jak nastal poslední týden školy, spolu s mým partnerem jsme sepsali výpověď a hned v pondělí jsme ji poslali do datové schránky školy. Jakmile jsem to udělal, pocítil jsem ohromnou úlevu, až radost. Jako kdyby to ze mě rázem všechno spadlo. Máma se s tím snad srovná, ze začátku byla sice trochu kyselá, protože věděla, že tenhle krok je nevratný, ale to se poddá.

"Ti prego dimmi, che cosa mi manchi a fare?"

Uscire dal lavoro alle 23:30, anche Abbastanza presto per essere un venerdì.