#bača

Za prodělaná traumata předchozího dne se odměňujeme posunutým budíčkem a k mé velké radosti vyhlašujeme sobotu dnem mytí a já se v potůčku zbavuju mastňáckých vlasů, se kterýma se mi tak špatně žije.

Z idylky nás probírá OBKčkovo ostříží oko. Asi 3 vteřiny po vyfocení tohoto pohodičkového snímku...

... "Tyvole! Vlk! Bacha!"

Aktivizujeme sympaticus (Radkův oblíbený večerní ohňový příběh), běžíme ke stanům, palce umisťujeme na spouště pepřáků a hrozivě máváme trekovým holema.

Na obzoru se objevují další a další. A další! "Do hajzlu, kolik jich je?"

Bylo jich asi 7. 

Snědli nám sušené maso. 

A jo... nebyli to tak uplně vlci. I když musíš uznat, že ten, co přišel první (napravo) je vážně vlkovitý. Nejsme paranoidní připosránci. Moc ne.

Hodinu po psí smečce se objevil i jejich taťka bača. Mlčel a díval se mi na zadek. Svou tradiční bačovitou ovčí imidž hodně pokazil, když vytáhl mobil a začal si nás (mě) fotit. 

Ač bychom se tu rádi usadili, postavili chaloupky a zestárli a plodili děti bačovi, je třeba stoupat dál k výšinám. Jdeme na 2. nejvyšší vrchol Fagaraše, Negoiu  2535 m. Všichni se shodujeme, že jde o nejlepší výstup za celý pobyt. Je totiž chlapácký, ale je zároveň dost stravitelný na to, abychom na něm dělali akční outdoorové fotky pro rodiče, aby o nás mohli mít posléze starost.

Vyvrcholili jsme.

Radost nám trochu kazí příliv tlouštíků se salámem za pasem a kobližkama v podpaží, co se valí z druhého směru a znehodnocuje tak náš heroický výstup. Navíc jsou předzvěstí návalu v refugiu, v němž hodláme přenocovat. Balíme kufry ať jsme tam dřív než tlusti.

Už z dálky je nám jasné, že v domečku u jezera Caltun, bydlet nechceme a nebudeme, protože se nehodláme dělit s cizíma lidma. Tvrdohlavě stavíme stany na nejodlehlejší straně vody v přísňáckém kamenném terénu hned vedle stezky (což znesnadňuje svobodu horského vyměšování) a máváme prostředníčkama na druhý břeh.

Pak začnou okolo proudit Češi. A proudí dlouho a je jich celý zástup a jsou víc Češkami, než Čechy, takže Vojda mobilizuje. Nahrazuje převlek Vojda-úchyl, sestávající z kombinace podvlíkaček, kraťasů, tlustých ponožek a -tramtadadá- sandálů, za převlek AhojjaktožeseještěneznámejájsemVojda a koketuje s procházejícím českým materiálem.

  Nesetkáváme se s těmito krajany naposled. Ale o tom až příště v jiné nadmořské výšce. 

Večer se ochladilo na 7°C a mě se konečně vyplácí investice do teplé spacákové vložky, za kterou jsem si tajně nadávala celou cestu. Vrr.