Snář

Je to asi špatné, myslet na tebe, chtít tě ale já si nemůžu pomoct. Je léto, teplé letní večery a já vzpomínám na spaní na vagonu, koupání v rybníku u lesa a jízdy v autě a přeji si, abych to mohla zažít ještě jednou biť jen na milisekundu života.

Chybí mi tvoje tělo asi víc než by mělo.

Stačí tak málo a já zas padám do kolen pod jeho slovy.

Já tě hrozně potřebuji, tak mi to prosím dovol.

Pojď, svlékni mě. 

Ta touha po něm a chuť je neskutečně velká.

Až mě překvapuje, jak rád mě dělá pusou a jak ráda si to nechám líbit.

Byl krásný, když se nademnou skláněl.

Ty dvě nahá těla...přitisknutá k sobě.

Ty sny o něm...pořád a pořád dokola.

“Just like nicotine, heroin, morphine Suddenly, I’m a fiend and you’re all I need”

Ten pocit, kdy jste si jistí, že to na 100% skončilo. Půl roku se nevidíte osamotě a najednou přijde nový rok... jste spolu nazí v autě, koukáte na to osvětlené město, prší a všechno je zase na pár minut správně.

V tohmle bodě to skončilo, kdy je mi to vlastně už jedno. Chci, aby ses mě zase někdy dotkl ale už tě mám plné zuby, takže asi radši ne.