Třeba se stane vánoční zázrak…
Byli jsme spolu na kávě, na večeři a domluvili si i další rande…
Namotala jsem se, ale líbil se mi on, nebo jen ten pocit toho, že se to zase po dlouhé době děje, že by to zase mohlo být třeba i hezký?!
Oboje… rozuměli jsme si, nebo aspoň jsem si to myslela, ale zase neodepsal…
Nechci být záplata na rozvod, chci být konečně taky šťastná a zažívat všechno to hezký s někým kdo mě bude mít rád…
Nevadí, tak třeba příště…
Po měsíci a půl se ozval.
Sám od sebe napsal, napsal i důvod proč se odmlčel. Chápu to, každý řešíme xy věcí a nechceme do toho zatahovat ostatní, ale stačilo napsat, teď tu nějakou chvíli nebudu nebo tak něco…
Na jednu stranu jsem ráda, že se ozval, ale na druhou se bojím aby se to neopakovalo… nedokážu žít v nejistotě, že nevím jestli je to je vina nebo se zase něco prostě jenom stalo…
Vím, že si všechno hned hrozně idealizuju a na všechno se rychle upnu, hlavně na to hezky…
Tak snad to tentokrát bude mít lepší ,,konec!”
Lepší konec?
Jo, tak ten to rozhodně nemělo… psali jsme si týden a pak se zase odmlčel…
Včera jsem zjistila proč.
Celou dobu co si psal semnou už se dávno vídal s jinou.
No nic, ani chlap kterému je 30 let, má dítě a je rozvedenej, neznamená, že bude mít rozum…
Ja už se tomu fakt musím jenom smát 🤷🏼♀️🤣
