pohnutky reunion

Když jsem asi před dvěmi třemi lety omylem smazala všechny své tumblry, byl to šok a taky úleva. Už dlouho jsem směřovala k tomu, že se nechci sdílet. A taky mi už lezla krkem melodramatická nálada, ke které to tu svádí. Takže – vyřešeno. 

Je konec dubna 2020 a já jsem tu zase. Před dvěma dny jsem jela vlakem. Docela dlouho. Sama ve vagonu. Slunce zapadalo, za oknem se vlnily louky a lány lesů se ve zlatém světle střídaly se zapomenutýma vesničkama. A já si uvědomila, jak mi v životě chybí trocha té poetiky, zabalení (po)citů do slov, tak jako dřív. Trocha toho sladkobolného kýče. 

Snad jsem tu správně.