když to nemá smysl at je to aspoň hezky

a taaaak mno

pry mam velky naroky ae nvm mno zkuste to pls spon

jsi tam a chytáš broučky a dáváš sie do hliníkové válcové dózičky, jsou docela malincí, jako kůrovci, vlastně ani nevíš coe to vlastně zač, vlastně je ti to uplně jedno a vlastně už máš dózu vlastně plnou, takže práce splněna, takže jdeš domů, domů věnovat se dítěti, dítěti které zas brečí, zas se mu něco nezdá, takže mu zas strčíš něakýho toho brouka do nosu, protože PROČ NE, TO URČO POMŮŽE, MUSÍ, DOTEĎ TO NIKDY NEPOMOHLO, TAKŽE MU TAM PRO JISTOTU STRČÍŠ DALŠÍCH 7 A DOUFÁŠ a neni ti divný, že vlastně ti brouci ani nevylízaj všichni z5 a pokud jsou to kůrovci, ať tam raděi zůstanou, vždyť by ti ještě zničili nábytek žeo... a zničený nábytek, to radši zničený dítě, žeo, vlastně mrtvý, protože žít s broukama se vlastně moc nedá AE ŠTĚ ŽE MÁM TEN NÁBYTEK KDYŽ UŽ NE DÍTĚ ŽEO UF a toe pak jedno že mě manžel vyhodí z okna a já umřu žeo, hlavně že ten nábytek je furt celý a nikdo díky tobě už nikdy nebude nezvracet z tý písničky od mandrage

furt neohrany

9 měsíců jsem tu nebyla a vše stejně stejný, horší tim, že už je vlastně budoucnost a furt žádný posun a su smutná ze sraček a sračky určo ze mě spíš hlavně unavený achyo se omlouvam